Johana z Valois (1352)

Narodila se jako jedna z řady dcer Karla z Valois a jeho první manželky Markéty, dcery neapolského krále Karla II. V květnu 1305 byla provdána za hraběte Viléma. Byla spojencem své sestřenice Isabely provdané za anglického krále Eduarda II. Na henegavském dvoře pak Isabela se svým milencem Rogerem Mortimerem našla podporu ve sporu s manželem. Hrabě Vilém za příslib sňatku dcery Filipy s anglickým následníkem, daroval královně osm lodí na dopravu vojska pod vedením jeho mladšího bratra[1] do Anglie. Výprava byla úspěšná a k plánovanému sňatku Filipy s novým králem došlo.

Roku 1337 Johana ovdověla a uchýlila se do cisterciáckého kláštera Fontenelle, kde byla ve společnosti své dcery a vnučky. Nadále zasahovala do politiky, fungovala jako prostředník mezi znepřátelenými dvory svého bratra krále Filipa VI. a svého zetě krále Eduarda III. Zemřela v březnu roku 1342 či 1352 a byla pohřbena v chóru klášterního kostela. V současnosti jsou její ostatky v kostele sv. Géry v Maingu.[2]