Limita funkce

Limita funkce slouží v matematice ke zkoumání chování funkce v okolí určitého bodu. Je to základní pojem v matematické analýze a v diferenciálním a integrálním počtu.

10.841471
0.10.998334
0.010.999983
0.0010.999999
0nedefinováno (0/0)
-0.0010.999999
-0.010.999983
-0.10.998334
-10.841471
Funkce (sin x)/x není v bodě 0 definována. Ale když se x blíží k nule, hodnota (sin x)/x se blíží k číslu 1. Jinak řečeno limita funkce (sin x)/x pro x blížící se k nule je 1. (Hodnoty sin x zde počítáme v radiánech.)

Pokud bereme funkci f jako předpis, který hodnotě x přiřazuje funkční hodnotu f(x), pak f má v bodě p limitu L, jestliže pro x v okolí bodu p jsou hodnoty f(x) blízko L. Matematická definice, navržená na začátku 19. století, vyžaduje, aby se pro libovolně malou odchylku od L dalo najít okolí bodu p, že pro každé x v tomto okolí se f(x) liší od L o méně než povolenou odchylku.

Matematicky zapisujeme, že pro x blížící se k p se hodnota f(x) blíží k L výrazem .

Hlavní motivací pro používání limit je možnost „opravit“ chování funkce. Pokud nelze hodnotu funkce v určitém bodě spočítat (např. kvůli dělení nulou), ale v jeho okolí se chová „rozumně“ (viz tabulka s funkcí (sin x)/x vpravo), můžeme funkci opravit tak, že její funkční hodnotu v problematickém bodě nahradíme limitou. Zda se funkce v okolí určitého bodu chová rozumně, lze poznat podle toho, že limita existuje.

Pojem limity má mnoho aplikací v matematické analýze. Například definice spojitosti používají limitu: funkce je spojitá, pokud se její funkční hodnota v každém bodě rovná její limitě v tomto bodě. Limity se proto používají pro funkce, které se chovají „nepěkně“; u „pěkných“ (například spojitých) funkcí je možné pracovat přímo s funkčními hodnotami. Jak snadno můžeme dostat „nepěknou“ funkci ukazuje definice derivace: derivace je limita podílu přírůstku funkce při malé změně x (z x na x+h) dělené změnou x:

Pokud bychom dosadili za h nulu, dostali bychom výraz nula děleno nulou. Pokud použijeme příliš velký přírůstek h, hodnotu derivace nedostaneme přesně. Použitím malých hodnot h dostaneme hodnotu limity s libovolnou přesností.

Limita reálné funkce reálné proměnné

Definice podle Cauchyho

Funkce f zobrazuje prstencové okolí bodu a do okolí bodu A.
Říkáme, že reálné číslo je limitou funkce v bodu , jestliže leží v uzávěru a k libovolnému reálnému číslu existuje takové , že pro všechna taková, že ( tedy musí ležet v tzv. prstencovém okolí bodu ) platí .

Tato definice říká, že f(x) má v a limitu A, jestliže f(x) se liší od čísla A velmi málo, je-li x hodně blízko bodu a.

Limitu má smysl zkoumat jen v uzávěru definičního oboru D (bez samotného bodu a); jinými slovy, libovolně blízko k bodu a musí být funkce někde definována. Definice neobsahující tuto podmínku by umožnila tvrdit, že funkce f(x)=x definovaná na intervalu má v bodě 6 limitu -123456 (každé číslo by bylo limitou v každém bodě, který není "nekonečně blízko" k definičnímu oboru).

Definice podle Heineho

Hlavní myšlenka je problém limity funkce převést na již známý problém limity posloupnosti.

Nechť je hromadným bodem D(f) (v každém jeho prstencovém okolí leží alespoň jeden bod D(f)). Číslo A nazveme limita funkce f v bodě právě tehdy, když pro každou posloupnost platí .
Značíme

Heineho a Cauchyova definice jsou ekvivalentní. Heineho se používá k výpočtu limit, Cauchyova častěji k důkazům.

Pokud je limita počítána v definované části funkce, jedná se o funkční hodnotu tohoto místa, právě když je v tom místě funkce spojitá.

Limita v nekonečnu a nevlastní limita

Související informace naleznete také v článku Limita#Vlastní a nevlastní limita.

Pomocí rozšířených reálných čísel lze definovat limitu i v případě, že a nebo A je kladné nebo záporné nekonečno.

Pro rozlišujeme 4 případy, vlastní limita v vlastním bodě, nevlastní limita v vlastním bodě, vlastní limita v nevlastním bodě a nevlastní limita v nevlastním bodě. Pro vlastní limity platí, že , pro nevlastní potom nebo . Pro limity ve vlastním bodě platí , pro limity v nevlastním bodě potom nebo

Příklad vlastní limity v vlastním bodě ( )

Příklad nevlastní limity v vlastním bodě ( )

Příklad vlastní limity v nevlastním bodě ( )

Příklad nevlastní limity v nevlastním bodě ( )

Limita funkce více proměnných

O funkci n-proměnných říkáme, že má v bodě limitu K, pokud ke každému (libovolně malému) číslu existuje takové číslo , jež je v obecném případě závislé na volbě , že pro všechny body z -okolí bodu A s výjimkou samotného bodu A platí . Takovou limitu značíme některým z následujících způsobů.

Limita funkce n proměnných je tedy definována obdobným způsobem jako limita funkce jedné proměnné.

U funkce n proměnných je možné provádět limitní přechod nejen vůči všem proměnným, tzn. , ale také vzhledem několika nebo jen jedné z proměnných, tzn. např. . Tedy např.

,

kde g je funkcí proměnných.

Limita komplexní funkce

O komplexní funkci definované v okolí bodu říkáme, že má v limitu , jestliže k libovolnému existuje -okolí bodu takové, že

Limitu v bodě zapisujeme

.

Formálně je tedy zápis stejný jako v případě reálných funkcí.

Limita může být komplexním číslem.

Limita zprava a zleva

Limity x → x0+ ≠ x → x0. Proto limita pro x → x0 neexistuje.

O funkci říkáme, že má v bodě limitu zprava, resp. zleva, pokud k libovolnému číslu existuje takové číslo , jehož hodnota může v obecném případě záviset na volbě , že pro všechna x z pravého resp. levého okolí bodu , z něhož vyjmeme bod , tedy pro všechna x splňující podmínku , resp. , platí , což zapisujeme

- označována jako limita zprava
- označována jako limita zleva

Funkce má v bodě a limitu právě tehdy, pokud má v tomto bodě současně limitu zleva i zprava a tyto limity se rovnají.

Funkce y = 1/x nemá v bodě 0 limitu.

Funkce nemá v bodě 0 limitu, ačkoliv má obě jednostranné limity

Vlastní a nevlastní limita

Limitu nazýváme vlastní nebo konečnou limitou funkce v bodě a, je-li konečné číslo.

Limitu funkce v daném bodě a označíme jako nevlastní , resp. , pokud k libovolně velkému číslu existuje takové , že pro všechna x z -okolí bodu a s výjimkou bodu a samotného platí , resp. , tedy

Nevlastní limitu lze definovat také zprava nebo zleva, bereme-li pouze pravé nebo levé okolí bodu a.

Limita v nevlastních bodech

Limitu funkce lze počítat ve vlastních i nevlastních bodech, přičemž vlastním bodem je myšleno libovolné reálné číslo, nevlastním pak či .

Říkáme, že funkce vlastní limitu v nevlastním bodě resp. právě tehdy když:

resp. .

Také v nevlastním bodě může být limita nevlastní, tzn. .

Vlastnosti

  • Mějme libovolné číslo c, funkci , která má v bodě a limitu A a funkci , která má ve stejném bodě limitu B, pak platí následující vztahy
    • , pokud
  • Mějme funkci , která má v bodě a limitu A, tzn. , a funkci , která má v bodě A limitu B, tedy . Pokud existuje takové , že pro všechna x splňující podmínku platí , pak
  • Máme-li dvě funkce , pro něž v okolí nějakého bodu a platí , pak v případě, že obě funkce mají v bodě a limitu, bude platit
  • Pokud v okolí bodu a platí a existují limity a , pak existuje také limita , a její hodnota je (tzv. věta o třech limitách, známá spíše jako věta o dvou policajtech).

Příklad funkce bez limity

Příklad funkce bez limity v bodě x=1

Funkce

nemá limitu v bodě .

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.