Limes Romanus

Podobně jako na území dnešního Německa budovali Římané limes i v jiných částech říše, pokud se ocitly pod tlakem nepřátel.

• Hadriánův val (Limes Britannicus) – dnes severní Anglie, jižně od skotských hranic
• Antoninův val – dnešní Skotsko, na sever od Hadriánova valu
• Hornogermánský a raetský limes – v dnešním Německu mezi řekami Rýn a Dunaj
• Dolnogermánský limes – v dnešním Německu a Nizozemsku podél Rýna
• Dunajský limes – podél řeky Dunaj od Bavorska po deltu řeky do Černého moře. Bývá dělen nad podcelky:
  • Norický limes
  • Panonský limes
  • Dácký limes
  • Moeský limes
• Limes Arabicus – hranice římské provincie Arabia Petraea s pouští
• Limes Tripolitanus – hranice dnešní Libye s pouští Sahara

Hornogermánský a raetský limes nabyl na významu, když římská expanze v 1. století překročila Rýn a Dunaj, a chránil severní část římské říše (provincie Horní Germánie a Raetie) před barbarskými kmeny (především před Germány). Opevnění se táhlo mezi dnešním Kolínem nad Rýnem a Řeznem. Limes byl dlouhý 382 km.

Latinský výraz (doslova římská hranice) pochází z císařského období (přesněji od císaře Domitiana), za první lze považovat opevnění mezi ústím Kinzigu do Mohanu a mezi ústím Vinxtbachu (okolo roku 85). Toto opevnění doplňovalo přirozené překážky, zejména řeky (odtud pochází původní název ripa = břeh); kde nebylo možno využít přírodních překážek, stavěly se umělé, a to především příkopy s valy, popřípadě i s palisádovým plotem nebo později i s kamennou zdí. Páteří limitu byla vždy strategická cesta, která umožňovala rychlé spojení a přesuny vojenských jednotek, a síť vojenských táborů, stanic a signálních věží umožňujících hlášení pohybů nepřátel a přivolávání posil na místa ohrožená útokem.

Limes byl nejdříve opevněn jen řetězcem vyplétaných plotů, v nichž v nepravidelných rozestupech 500 až 1500 m (většinou v dohledu) stály dřevěné věže. S růstem nebezpečí od barbarských kmenů bylo opevnění neustále posilováno, až Antoninus Pius začal ploty nahrazovat palisádami a dřevěné věže kamennými stavbami. Teprve za touto hradbou se nalézaly vlastní vojenské tábory a pevnosti, kde byly jednotlivé legie. Tyto pevnosti šířily romanizaci a z mnoha z nich vznikla středověká evropská města (namátkou např. Augsburg, Koblenz, Mohuč, Řezno, na dalších limitech Římské říše města Pasov, Vídeň, Bělehrad a York).

Řada archelelogických nalezišť, pozůstatků limitů a dalších doprovodných staveb v různých částech Evropy je součástí Světového dědictví UNESCO. K srpnu 2021 seznam světového dědictví UNESCO čítal 3 položky spojené s římskými limity:

• „Hranice Římské říše“ - 414 lokalit v Německu a Spojeném království, z toho 220 míst na Hornogermánském a raetském limitu, 194 na Hadriánově a Antoniově valu[1]
• „Hranice Římské říše - Dunajský limes (západní část)“ - 77 lokalit podél Dunaje, z toho 24 v Bavorsku, 47 v Rakousku a 6 na Slovensku (Celemantia a Gerulata)[2]
• „Hranice Římské říše - Dolnogermánský limes“ - 102 lokalit podél dolního Rýna, z toho 39 v Nizozemsku a 63 v Severním Porýní-Vestfálsku[3]

• 
  počítačový model
• 
  model vojenského tábora Houseteads
• 
  rekonstrukce palisádové hradby a strážné věže
• 
  rekonstrukce opevnění
• 
  rekonstrukce strážné věže

• 
  Dolnogermánský limes
• 
  Hornogermánský a raetský limes
• 
  Norický a Panonský limes
• 
  Panonský limes