Libor Vávra

Libor Vávra (* 17. října 1963[1]) je český soudce, v letech 1996 až 2002 a opět od listopadu 2020 prezident Soudcovské unie ČR, v letech 2013 až 2020 předseda Městského soudu v Praze.

JUDr. Libor Vávra
4. a 8. prezident Soudcovské unie ČR
Úřadující
Ve funkci od:
3. listopadu 2020
PředchůdceDaniela Zemanová
Ve funkci:
1996  2002
PředchůdceZdeněk Novotný
NástupceJaromír Jirsa
Předseda Městského soudu v Praze
Ve funkci:
30. září 2013  30. září 2020
PředchůdceJan Sváček
NástupceJaroslava Pokorná
Předseda Obvodního soudu pro Prahu 1
Ve funkci:
1999  2011

Narození17. října 1963 (58 let)
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Soudcovská kariéra

V letech 1982–1986 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1989 složil rigorózní zkoušku.[2] Soudit začal roku 1989 u Obvodního soudu pro Prahu 10. O pět let později, v roce 1994 (či 1995[2]), byl povolán do odvolacího senátu Městského soudu v Praze. Roku 1999 byl jmenován předsedou Obvodního soudu pro Prahu 1,[3] jímž byl až do roku 2011.[4][2] Na Městském soudu se poté stal místopředsedou pro trestní úsek. Od 30. září 2013 byl jmenován na sedm let předsedou Městského soudu v Praze, jímž byl až do 30. září 2020.[5] V této funkci vystřídal Jana Sváčka, který odešel soudit na Vrchní soud v Praze.[6]

Vávra se také angažuje v justiční samosprávě. Je členem Soudcovské unie České republiky, jejímž byl po dvě volební období prezidentem (1996–2002[7]), poté zůstal jejím čestným prezidentem.[8] Dne 3. listopadu 2020 byl opět zvolen prezidentem Soudcovské unie ČR, ve funkci vystřídal Danielu Zemanovou. Získal 66 hlasů od 127 volitelů (tj. 52 %), post by měl zastávat tři roky.[9][10][7][11]

Odborně se věnuje především trestnímu právu,[12] jež také začal vyučovat na Vysoké škole manažerské informatiky a ekonomiky v Praze.[13] Stal se jako externista členem vědecké rady Právnické fakulty Univerzity Karlovy.[14] V letech 2005–2011 byl členem správní rady společnosti Transparency International.[13]

Kárná žaloba na Alexandra Sotoláře

Koncem roku 2019 podal kárnou žalobu na svého podřízeného soudce Alexandra Sotoláře, který manipuloval s protokoly z jednání v kauze Opencard, čímž se měl podle Vávry zpronevěřit základním soudcovským principům.[15][16][17][18][19] Na rozdíl od ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která poté také kárnou žalobu na Sotoláře podala, však nenavrhl úplné odvolání z funkce soudce, ale pouze z funkce předsedy senátu.[15] Kárný senát Nejvyššího správního soudu se přiklonil k Vávrově návrhu.[15] Mírný postup kritizoval mimo jiné bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa.[20] Server IROZHLAS koncem července 2020 informoval, že Vávru pojila se Sotolářem dlouholetá známost a mimo jiné byl patrně kolem roku 2014 svědkem na Sotolářově svatbě.[21]

Reference

  1. Česká národní rada (V. volební období). Tisk 110. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty České socialistické republiky na volbu některých soudců z povolání k soudům České socialistické republiky [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 1989-02-20 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  2. Profesní životopisy funkcionářů Městského soudu v Praze [PDF online]. Justice.cz [cit. 2020-09-23]. S. 2. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  3. Přednášející. JUDr. Libor Vávra [online]. Kongres Právní prostor [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  4. Rozvrh práce pro rok 2011 [online]. Praha: Obvodní soud pro Prahu 1 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  5. Benešová navrhla Pokornou na šéfku Městského soudu v Praze. Má radost, že ženy mají zájem o funkce. Česká justice [online]. 2020-06-30 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online.
  6. Zeman jmenoval nové předsedy tří krajských soudů. Novinky.cz [online]. 2013-09-30 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  7. PASEKOVÁ, Eva. Libor Vávra: Na práci v čele Soudcovské unie jsem připraven lépe, než před lety. Česká justice [online]. 2020-09-06 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  8. JANUŠ, Jan. Libor Vávra: Pražskou justici patrně čeká velké stěhování. Právní rádce [online]. 2014-03-14 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  9. Soudcovská unie má nového šéfa. Libor Vávra se do jejího čela postaví už podruhé. Česká televize [online]. 2020-11-03 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online.
  10. https://www.soudci.cz/zpravy-a-stanoviska/dalsi-informace/3150-soudcovska-unie-zvolila-vedeni.html
  11. NAHODIL, Tomáš. ,Baví mě soutěžit.‘ Libor Vávra chce kandidovat na šéfa Soudcovské unie | Právo a justice. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2020-06-01 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  12. JANUŠ, Jan. Máme druhé nejrychlejší soudy v Evropě, říká předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra o civilním řízení. Ekonom [online]. 2014-04-03 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online.
  13. JUDr. Libor Vávra. Právní prostor [online]. [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  14. Vědecká rada [online]. Právnická fakulta UK [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  15. Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 13 Kss 6/2019, [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.
  16. Není to zločin, ale gigantická ostuda, řekl předseda soudu ke kauze Opencard. iDNES.cz [online]. 2020-07-21 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  17. Soudce si vymýšlel v protokolech. Je to gigantická ostuda české justice, řekl Vávra. CNN Prima News [online]. 2020-07-21 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
  18. DIMUN, Petr. Sotolář může dál soudit, Benešová varovala před „falešnou stavovskou solidaritou“. Česká justice [online]. 2020-07-14 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.
  19. Soudce Sotolář manipuloval s protokoly, soudit ale může dál. Novinky.cz [online]. 2020-07-14 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online.
  20. ŠTORKÁN, Martin. Některým soudcům chybí sebereflexe, jejich setrvání ve funkci justici poškozuje, říká soudce Josef Baxa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-07-18 [cit. 2020-09-09]. Dostupné online.
  21. ŠTORKÁN, Martin. Dozvuk kauzy opencard: šéf soudu svědčil na Sotolářově svatbě, v kárném řízení navrhl mírný trest. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-08-30 [cit. 2020-09-23]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.