Libor Sadil

Profesí byl statkářem v Německé Výskytné. Byl vzdělaný a veřejně aktivní.[2] Během revolučního roku 1848 se zapojil do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Německý Brod v Čechách. Uvádí se jako penzionovaný vrchní úředník.[5] Patřil ke sněmovní pravici.[6] Sám si organizoval volební kampaň, objížděl obce ve svém volebním regionu a vytiskl si propagační letáky, což ve své době byl ojedinělý způsob komunikace s voliči. Později zasedal v parlamentu i po jeho nuceném přestěhování do Kroměříže. Po rozpuštění sněmu se dočasně stáhl z politiky a zaměřil se na správu svého statku v domovské Výskytné.[2]

Po obnovení ústavního systému se opět zapojil do politiky. V zemských volbách v roce 1861 usedl na Český zemský sněm za kurii městskou, obvod Německý Brod, Polná, Humpolec. Byl zvolen coby oficiální český kandidát (Národní strana, tedy staročeská). Uvádí se jako statkář.[7] Zemský sněm ho delegoval i do Říšské rady (tehdy ještě volené nepřímo) za kurii městskou, obvod Kutná Hora. 16. listopadu 1864 složil slib.[8]

Když se v březnu 1863 na zemském sněmu řešil návrh na odkup sbírky Hollarových mědirytin, odmítl to v rozpravě a doporučil použít peníze raději na podporu chudých tkalců v Krkonoších. Národní listy ho pak kritizovaly jako praktického venkovana a ctihodného stařečka, který se ale nezdá býti nadšen pro krásné umění a vyšší ideální zájmy člověčenstva.[9] V prosinci 1865 se pak od něj část voličů v jeho domovském regionu veřejně distancovala, protože podpořil na sněmu i v Říšské radě některé návrhy provídeňských centralistů („Jeho celé jednání a spojení s centralisty našim snahám se protiví (...) My vůbec v něm žádného tlumočníka a zastupitele naší vůle a našeho přesvědčení nenalézáme.“).[10] Již v roce 1864 si voliči z Vysočiny veřejně stěžovali, že hlasuje s německou vládní stranou a neúčastní se zasedání poslaneckého Českého klubu a uvedli, že podobně neloajálně se měl chovat již v roce 1848 na Říšském sněmu.[11]

Zemřel v září 1866 na tzv. pruskou choleru.[4] V zemském sněmu ho pak nahradil Antonín Schmidt.