Antonín Schmidt

Profesí byl notářem. Působil v obci Krościenko v nynějším Polsku a v Nasavrkách. V roce 1860 přesídlil do města Polná a otevřel si tu notářskou kancelář. Byl aktivní ve veřejném životě. Roku 1862 v Polné založil Čtenářskou besedu (později Měšťanská beseda), která měla roku 1865 120 členů. Spoluzakládal a předsedal pěveckému spolku Čestmír. Po dobu několika let zasedal v městské radě a byl prvním radním (zástupcem starosty). V nepřítomnosti starosty Antonína Pittnera fakticky vedl městskou samosprávu. Byl jmenován čestným měšťanem Polné.[3]

V 60. letech 19. století se zapojil i do zemské politiky. Politicky patřil k Národní straně (staročeské). V zemských volbách v Čechách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm v městské kurii (volební obvod Německý Brod – Polná – Humpolec).[4] Do sněmu kandidoval poté, co zemřel dosavadní poslanec za tento volební okrsek Libor Sadil.[3] Mandát obhájil za týž obvod i v krátce poté konaných zemských volbách v březnu 1867.[5]

V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[6] Čeští poslanci tehdy na protest praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali práci zemského sněmu, byli za neomluvenou absenci zbavováni mandátů a pak opětovně manifestačně voleni. Sadil takto byl zbaven mandátu pro absenci v září 1868[7] a zvolen znovu v doplňovacích volbách v září 1869.[8] Za svůj obvod byl do zemského sněmu zvolen i v řádných volbách v roce 1870[9] a volbách roku 1872.[10] Česká pasivní rezistence tehdy trvala a tak po zbavení mandátu následovalo zvolení v doplňovacích volbách v říjnu 1873.[11] V doplňovacích volbách roku 1874 již nekandidoval a místo něj v sněmu usedl mladočech Jakub Hruška.[12]

Zasedal také od roku 1871 na Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), která tehdy ještě nebyla volena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů. Vzhledem k politice pasivní rezistence se ale nedostavil se do sněmovny, proto jeho mandát byl 23. února 1872 prohlášen za zaniklý.[13]

1. května 1871 se přestěhoval do Nového Města nad Metují. Zde zemřel v roce 1897.[3]