Libštát

Městys Libštát (německy Liebstadtl) se nachází v okrese Semily, kraj Liberecký. Je součástí mikroregionu Pojizeří. Žije zde 952[1] obyvatel.

Libštát
Libštátský kamenný most
znakvlajka
Lokalita
Statusměstys
LAU 2 (obec)CZ0514 577294
Pověřená obecLomnice nad Popelkou
Obec s rozšířenou působnostíSemily
Okres (LAU 1)Semily (CZ0514)
Kraj (NUTS 3)Liberecký (CZ051)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°33′34″ s. š., 15°24′58″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel952 (2022)[1]
Rozloha10,13 km²
Katastrální územíLibštát
Nadmořská výška364 m n. m.
PSČ512 03
Počet domů326 (2021)[2]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa úřadu městyseLibštát 198
512 03 Libštát
[email protected]
StarostaPavel Janata ml.
Oficiální web: www.libstat.info
Úřední web: www.libstat.e-obec.cz
Libštát
Další údaje
Kód obce577294
Kód části obce83500
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Obec založili zřejmě ve 13. století němečtí přistěhovalci.[3] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1322,[4] roku 1525 se uvádí jako městečko. Od 15. stol. zřejmě, rozhodně však od r. 1604 náležel Libštát k panství kumburskému. Kostel se připomíná r. 1361. Po vyhlášení tolerančního patentu (1781) si reformovaní evangelíci zřídili sbor, modlitebnu si postavili v r. 1786, faru 1789 a hřbitov 1856. Církev augšpurského vyznání (luteráni) si založila sbor v Křížlicích, v Libštátě vystavěla vlastní kostel v l. 1838-42, r. 1847 založila hřbitov a v roce 1867 si zde zřídila samostatný sbor. První zmínka o škole v obci je z r. 1692. Školní budova byla postavena v roce 1782 a nová r. 1877.[3]

Při sčítání v r. 1890 měl Libštát 1373 obyvatel (všichni Češi), 194 domy, 3 fary a kostely (viz výše), trojtřídní školu, poštu, četnickou stanici a dva mlýny, z nichž jeden byl r. 1888 přestavěn na mechanickou tkalcovnu.[3]

Libštát měl 1219 obyvatel v roce 1869, 1089 v r. 1950, 984 v r. 1970, 924 v r. 1980.[4] Obci byl 20. března 2014 obnoven status městyse.[5]

Exulanti

V pozemkových knihách od r. 1714 do 1781 jsou poznámky o pěti rodinách, že opustily své statky a pro víru odešly do Německa.[3] V Rixdorfu se zachoval opis životopisu Kateřiny (* 28.10. 1716 Libštát) roz. Kyselové – rodina uprchla z Libštátu v roce 1720. Kateřina byla přijata do sboru v Herrnhutu, odkud byla poslána do Niesky. Po svatbě se Zachariášem Jelínkem žila v Rixdorfu a později v české čtvrti Berlína.[6]

Kulturní a technické památky

  • Hřbitov Českobratrské církve evangelické, Hoření Konec
  • Socha Immaculaty na náměstí, 2. pol. 18. stol., obnovena 1888[7]
  • Barokní kamenný silniční most z počátku 19. století přes řeku Olešku se sochami sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého z konce 18. stol.[7]
  • Roubená kovárna na náměstí
  • Kalvínská modlitebna (1786)
  • Římskokatolický farní kostel svatého Jiří ze 14. stol., v pozdně barokní podobě z l. 1787-89[7]
  • Bývalá škola č. p. 4 u mostu, roubená s vyřezávanou lomenicí[7]
  • Libštátská mechanická tkalcovna (technická památka, 1888) z pův. Panského mlýna[3]
  • Modlitebna augšpurského vyznání, bezslohová, 1. pol. 18. stol.[7]

Železnice

Stanice Libštát leží na trati 030 Pardubice - Turnov (- Liberec). Na úseku Horka u St. Paky - Turnov byl zahájen provoz 1. prosince 1858.[8]

Sport

Fotbal: FC Jiskra Libštát    

Lední hokej: HK Libštát

Reference

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Ottův slovník naučný, XV. díl. 1. vyd. Praha: Paseka, Argo, 1900, reprint 1999. 1068 s. ISBN 80-7185-226-0. S. 1037.
  4. NOVÁKOVÁ, Božena (ed.) a kol. Zeměpisný lexikon ČR. Obce a sídla A-M. 1. vyd. Praha: Academia, 1991. 604 s. ISBN 80-200-0316-9. S. 509.
  5. Rozhodnutí předsedy poslanecké sněmovny č. 14 z 20. 3. 2014, ke stanovení obce Libštát městysem [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 2014-03-20 [cit. 2014-04-14]. Dostupné online.
  6. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH, 1999. 746 s. ISBN 80-7017-253-3. S. 341–343.
  7. POCHE, Emanuel (ed.) et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Praha: Academia, 1978. 580 s. S. 257–8.
  8. KREJČIŘÍK, Mojmír. Po stopách našich železnic. 1. vyd. Praha: Nadas, 1991. 284 s. ISBN 80-7030-061-2. S. 258.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.