Li Ta-čao

Li Ta-čao vyrůstal v období války a velkého zmatku. V roce 1907 byl přijat na právnickou školu v Tchien-ťinu. Poté, co v roce 1913 absolvoval odcestoval do Japonska, kde začal studovat politiku. Když bylo v roce 1915 přijato 21 japonských požadavků, aktivně se zúčastnil protestního boje spolu s dalšími studenty studujícími v Japonsku. V roce 1916 se vrátil do Číny a nastoupil na Pekingskou univerzitu, kde zastával funkci ředitele knihovny a profesora ekonomie.[2]

Aktivně se podílel v Hnutí za novou kulturu, zejména při přizpůsobování jazyka novým požadavkům, kdy se stal jeho novinový jazyk velmi oblíbeným.[3] Kromě toho, že se zasadil o formování písma, prosazoval myšlenky demokracie, vědeckého ducha, útočil na starou etiku a morálku a bojoval proti feudalismu. Po vítězství Velké říjnové socialistické revoluce začaly do Číny prostupovat myšlenky marxismu-leninismu. Li Ta-čao si uvědomil, že tato revoluce bude mít celosvětový vliv a spatřil v tom naději na nezávislost a osvobození čínského národa.[1] V roce 1918 založil Společnost Nový proud.[3] Na univerzitě, kde vyučoval, založil roku 1920 spolek pro studium marxismu. I když je Li Ta-čao považován za spoluzakladatele Komunistické strany Číny, existují teorie, že původně neměl v plánu zakládat žádnou politickou stranu. Doufal pouze v to, že socialistické síly v Číně budou jednotné.[4] Na Pekingské univerzitě sjednotil skupinu mladých intelektuálů jako je Teng Čung-sia, Kao Ťün-jü, Čang Kuo-fan a začali se připravovat na budování strany. V Pekingu se několikrát sešel s představiteli komunistické internacionály a společně diskutovali o založení strany.[2]

V červenci 1921 se v Šanghaji uskutečnil zakládající sjezd Komunistické strany Číny. Přestože jsou Li Ta-čao a Čchen Tu-siou uváděni jako zakladatelé, sjezdu se nezúčastnili. V letech 1922 až 1924 se zúčastnil mnoha jednání se Sunjatsenem, kde vyjednávali podmínky vzniku jednotné fronty. Podílel se na přípravě spolupráce mezi Komunistickou stranou a Kuomintangem a byl zvolen členem ústředního výkonného výboru Kuomintangu. Během roku 1924 organizoval v Pekingu demonstrace na podporu Sunjatsena. V roce 1926 aktivně vedl hnutí 18. března namířeno proti severním militaristům a vyzval v boji proti imperialismu. Poté, co Čang Cuo-lin obsadil Peking, bylo zatčeno více než 80 lidí, mezi nimi i Li Ta-čao. Ve vězení byl mučen a nakonec ve věku 38 let oběšen.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Ta-čao na Wikimedia Commons