Levhart čínský

Britský zoolog John Edward Gray popsal levharta čínského v roce 1862 na základě jedné kožešiny. Nazval ho nesprávně levhartem japonským (Leopardus japonensis), neboť se domníval, že kožešina pochází z Japonska.[7] Pojmenování binomické se sice změnilo na trinomické, ale jméno japonensis vypuštěno nebylo, ačkoliv alternativní názvy se objevily. V Číně je tato kočkovitá šelma nazývána 华北豹 nebo 中国豹 (podle pin-yin přepisu huáběi bào a zhōngguó bào), což znamená „čínský levhart“ nebo „severočínský levhart“. Někdy je zde označován jako „zlato-mincový levhart“, neboť jeho barva může mít zlatavý odstín a rozety připomínají mince.[8]

Nejnovější taxonomie (z roku 2017) publikovaná pod patronací Mezinárodního svazu ochrany přírody ho nevyděluje jako samostatný poddruh, nýbrž ho zařazuje k poddruhu Panthera pardus orientalis neboli k levhartu mandžuskému.[2]

Levhart čínský se zbarvením své srsti liší od jiných poddruhů. Má obvykle velmi tmavou podkladovou barvu na bocích a hřbetu. Ta je výrazně okrová, žlutohnědá a někdy až cihlově oranžová. Spodní část bývá naopak velmi světlá. Rozety jsou velké a uvnitř nich místy bývají černé skvrny. Tím se levhart čínský podobá jaguárovi.[9] Rozměry jde o průměrný až mírně nadprůměrný poddruh. Celková délka se pohybuje mezi 1,8–2,2 metru, hmotnost osciluje mezi 22 kg (malé samice) až 75 kg (velcí samci).

Levhart čínský žije pouze na území Číny. Je ostrůvkovitě rozšířen v mnoha provinciích ve středu, severovýchodě a východě země.[10] Zdá se, že provincie Šan–si je nejpříhodnějším místem pro jeho výskyt. Na jihu přichází jeho území do styku s územím levharta indočínského. V severovýchodních provinciích se dříve potkával s levhartem mandžuským, jehož areál výskytu se však výrazně zmenšil a dnes jsou tato setkání zcela výjimečná.

Levhart čínský obývá především vrchovinné až hornaté oblasti s dostatkem hustých lesů, ale může se vyskytnout i ve stepích a polopouštích. Velikost populace je těžko kvantifikovatelná a i kvalifikované odhady se navzájem značně liší. V roce 2010 se předpokládalo, že celkem v Číně žije méně než 4 000 levhartů ze čtyř poddruhů (l. čínský, l. indočínský, l. mandžuský a l. indický).[10] Novější průzkumy naznačují, že toto množství je s velkou pravděpodobností výrazně nižší, možná jen okolo 1 000 kusů. Studie z roku 2015 pak tvrdí, že počet kusů levharta čínského ve volné přírodě osciluje mezi 174-348, a doporučuje proto IUCN, aby zavedla samostatné ohodnocení poddruhu jako kriticky ohroženého.[6] Nicméně článek uveřejněný v témže roce v časopisu China Scenic hovoří o méně než 2 000 jedincích, což je ale velmi vágní odhad.[8]

Detail hlavy levharta čínského

Levhart čínský je velmi plachý, obtížně pozorovatelný živočich. Jeho život dosud nebyl detailně studován a je k němu, na rozdíl od například afrických nebo indických levhartů, jen minimum informací. Jedná se o samotářské zvíře, jehož teritorium zabírá mnoho desítek kilometrů čtverečních.[8]

Loví středně velké druhy kopytníků jako jsou goralové sečuánští, muntžaci chocholatí, divoká prasata, srnci a jeleni, dále pak různé hlodavce jako jsou hlodouni čínští, zajíci a krysy. Nepohrdne ani jezevci, makaky, cibetkami, ptáky a v nouzi i hmyzem. K útokům často využívá velké kameny a skalní převisy, z nichž napadá svou kořist překvapivým skokem. Zabíjí také lidmi chovaný dobytek.[8][10] Levhart čínský v současnosti (2016) nemá, kromě člověka, přirozeného nepřítele. Dříve mohl být příležitostně zabit tygrem čínským, ale ten už ve volné přírodě nežije. Pokud se vyskytuje v blízkosti lidí, přesouvá se jeho aktivita více na dobu po soumraku a hlouběji do lesa.[10]

Rozmnožování

Mládě levharta čínského

Doba rozmnožování není striktně daná, ale obvykle jde o leden a únor.[11] Březost trvá asi 105–110 dní. Následně se rodí nejčastěji 2–3 mláďata. Ta zůstávají s matkou po dobu 18–24 měsíců. Mladé samice si pak zakládají teritorium poblíž své matky, samci odcházejí hledat si území podstatně dál.

Hlavním nebezpečím pro levharta čínského byl a stále je člověk a jeho aktivity. Zhruba do 50. let 20. století byl poddruh poměrně hojný, ale pak se dostal na seznam tzv. škůdců v zemědělství a jeho stavy se začaly rapidně snižovat. Ročně bylo v Číně zabíjeno 2 000–3 000 levhartů, což se následně muselo nějak projevit. Mimo pronásledování jako škůdců a zároveň zvířat využívaných v čínské medicíně jim škodil i úbytek přirozené kořisti a fragmentace životního prostoru.[6] I přes rapidní úbytek je však zatím nepotkal osud v divoké přírodě již vyhubených tygrů čínských. Důvodů existuje několik: 1) leopard je adaptabilnější a využívá širší škálu kořisti. 2) je menší a dokáže se lépe skrývat. 3) není přece jen tak atraktivní pro tradiční čínskou medicínu.[12] Přesto není důvod k optimismu a stavy levhartů jsou státními úřady stále poněkud nadhodnocovány. I když je již podle zákona chráněn (tzv. Class I ), hrozba vyhubení nad ním stále visí, neboť zemědělci se často mstí, když levharti zabijí jejich dobytek například tím, že umísťují otrávené návnady.[10][12][13] Problémem je i izolace malých populací, což do budoucna hrozí příbuzenským křížením.[6]

Chinese Felid Conservation Alliance (CFCA) je malá (roku 2016 měla 12 členů) nezisková organizace, která se zabývá monitorováním a ochranou různých druhů kočkovitých šelem, především pak levharta čínského. V roce 2008 začala s rozmisťováním fotopastí v provincii Šan-si a postupně jimi pokryla území více než 300 km². Kromě jiných záběrů se jim podařilo zachytit samice se třemi různými vrhy mláďat. Členové organizace navštěvují vesnice a shromažďují informace od místních, přičemž se snaží šířit osvětu. Byl zaveden i kompenzační program, kdy jsou zemědělci odškodňováni v případě, když jejich dobytek je usmrcen některým levhartem. Standardní cena je 800 až 3000 jüanů za jedno mrtvé zvíře. Například v roce 2015 bylo v provincii S’-čchuan vyšetřeno a odškodněno zabití 40 kusů dobytka levharty. Kompenzace však nejsou dlouhodobým řešením. Členové CFCA se pokouší přesvědčit místní úřady a zemědělce, aby nenechávali dobytek volně pást v horách a ohrazovali mu pastviny. Organizace se snaží s pomocí různých dobrovolníků co nejčastěji patrolovat a odhalovat či alespoň odrazovat pytláky.[8][13]

V zajetí je chováno asi 40–50 těchto šelem.[14] V Čechách je chovají v Zoo Liberec a Zoo Plzeň. Zoo Liberec chovala levharty čínské od roku 1954 do roku 1991, během této doby se zde narodilo přes 20 mláďat. Pak nastala v chovu delší přestávka, další levhart čínský se v Liberci objevil až roku 2005. Podařilo se sestavit chovný pár a v roce 2007 se zde narodila tři mláďata.[15] V Zoo Plzeň byli chováni v letech 2002–2014, přičemž se zde narodila dvě mláďata, v roce 2019 byl chov obnoven.[16] Na Slovensku je chován od roku 2020 v ZOO Košice.[17]