Kinshasa

Kinshasa byla pod názvem Léopoldville (podle belgického krále Leopolda II.) založena v roce 1881 Henrym Moltonem Stanleym jako obchodní stanice. Do roku 1898, když byla dostavěna železnice z Matadi k Malebu – rozsáhlé vodní ploše na řece Kongo, neměla větší význam. V roce 1914 byl vybudován ropovod z Matadi a v roce 1921 bylo zavedeno letecké spojení do Stanleyville. V důsledku toho se v roce 1923 stala administrativním hlavním městem Belgického Konga namísto Bomy.[4]

Na rozdíl od mnoha dalších koloniálních hlavních měst není položena na pobřeží, ale 350 km ve vnitrozemí – je tomu tak kvůli nesplavnosti Konga mezi ústím a Malebem, a byla tedy založena jako říční přístav umožňující plavbu dále do vnitrozemí.

V roce 1940 mělo město pouze 50 000 obyvatel. Koloniální správa původně uplatňovala zákaz trvalého pobytu domorodých obyvatel. Toto pravidlo bylo postupně zrušeno a do města přišla řada žen (ještě v roce 1933 byl poměr počtu žen a mužů ve městě 1:2), které se zasloužily o výrazný nárůst porodnosti. V roce 1960 mělo město již 400 000 obyvatel. V polovině 90. let se počet obyvatel pohyboval kolem 4,5 milionu.

K nárůstu plochy města došlo ihned po osamostatnění země. Následovala však pětiletá občanská válka, která zničila i plánovací kapacity místní samosprávy. Kinshasa tudíž dále rostla bez náležitého plánování. Přes rozlehlost města nedosahuje hustota zalidnění hodnot známých ze západní Afriky.

Klíčovými pro rozvoj Kinshasy bylo období po druhé světové válce, kdy do země přišly vysoké investice, dále pak občanská válka letech 1960 až 1965, kvůli které přišlo do hlavního města mnoho obyvatel z venkova (kteří byli válkou nejvíce postiženi) a konečně Zairianizace prezidenta Mobutua (převedení podniků se zahraničními vlastníky do rukou občanů Zairu), která vedla k zániku mnoha podniků, zejména na venkově. Zároveň se však zvýšily reinvestice zisků v hlavním městě (noví vlastníci podniků pocházeli hlavně z Kinshasy).

Kinshasa byla za Mobutuova režimu značně protežována. Mezi léty 1969 a 1976 bylo 36 % národních investic schválených tzv. Investiční komisí umístěno v Kinshase a jejím okolí (World Trade Centre, Cité de la Voix du Zaïre, mimoúrovňová křižovatka Limete, vodní elektrárny na Kongu, slévárny v Maluku, cementárna, průmyslová zóna Inga) zatímco provincie Shaba jich získala jen 14 %.

Díky vodním elektrárnám na řece Kongu (Inga I a Inga II) má Kinshasa dostatečné dodávky elektřiny.

Pohled na střed města

Velkou potíží města i celého státu je rozvrácená státní správa. To se promítá například na trhu s pozemky v hlavním městě. Ten je mimořádně nepřehledný – důležitou roli v něm již od osamostatnění země hrají oblastní náčelníci. Zaměstnanci katastrálních úřadů často zcizili katastrální mapy a nabízejí služby zprostředkování všem, kteří chtějí koupit pozemek nebo zamezit jeho odebrání někým jiným.

Kinshasa je jedním z příkladů dopadů městského způsobu života na šíření AIDS. Čtvrť Matonge, kde je soustředěna místní prostituce, prosperovala i v obdobích hospodářského poklesu. Existenci AIDS navíc sami místní občané dlouho popírali. Z francouzské zkratky AIDS - SIDA si ironicky vytvořili sousloví Syndrome Imaginaire pour Décourager les Amoureux ("Smyšlený syndrom k zastrašení milenců")

Město má nedostatečný systém veřejné dopravy.

Významné je mezinárodní letiště N'Djili, říční přístav a železniční spojení do Matadi.

• Ankara, Turecko (2005)
• Brazzaville, Konžská republika
• Johannesburg, Jihoafrická republika