Leopold von Sacher-Masoch

V roce 1861 se zamiloval do Anny von Kottowitz, manželky lékaře, která byla o deset let starší než Sacher-Masoch. Opustila manžela i děti a odešla se Sacher-Masochem. Jejich vztah se brzy proměnil v sadomasochistický tak, jak tomu dnes rozumíme. Anna von Kottowitz Leopolda bila, bičovala, používali i různé fetiše: jezdecké bičíky apod.

Následující vztah – a sice s Fanny Pistorovou – již měl podobu smluvně podloženého otroctví. Společně podepsali úmluvu, ve které:

„Pan Leopold von Sacher-Masoch dává paní Pistorové své čestné slovo, že se pro příštích šest měsíců stane jejím otrokem, že bez výhrad vyhoví všem jejím touhám a splní všechny její příkazy. Paní má právo mučit svého otroka způsobem, jaký uzná za vhodný, za jakékoliv chyby, nedbalost nebo přečiny proti jejímu majestátu, kterých by se dopustil.“

V roce 1872 se nakonec po dlouhých námluvách oženil s Aurorou Rumelinovou, které sám přezdíval Wanda Dunajevová po vzoru hrdinky ze své knihy Venuše v kožichu. V manželství se Sacher-Masochovy sexuální potřeby dále rozvíjely – nechával se bít důtkami, přiváděl domů ženy i muže, aby jej opanovali. Manželku nakonec opustil.

Pojem masochismus použil rakousko-německý psychiatr, svobodný pán Richard von Krafft-Ebing, ve svém díle Psychopathia sexualis, které publikoval v roce 1886. Vytvořil tak do jisté míry falešný protipól masochistického rytíře vůči sadistickému markýzi, čímž kromě toho, že rozčílil Sacher-Masocha, na dlouhá léta znejasnil chápání postavy dalšího významného spisovatele, markýze de Sade, jehož skutečné záliby se od Sacher-Masochových nijak zvlášť nelišily.

Spisovatelův syn Alexander to komentoval slovy: „Ano, to my jsme vymysleli sachrismus a Masochův dort.“

Ve věku padesáti let se jeho duševní zdraví začalo prudce zhoršovat. Ztrácel orientaci a trpěl halucinacemi. V březnu 1895 se začal projevovat agresivně a rodina jej odvezla do sanatoria v Mannheimu. Veřejnosti oznámila jeho smrt k datu 9. března 1895 a jako místo uvedla město Lindheim. Byly publikovány i nekrology.

Životopisec James Cleugh uvádí, že Sacher-Masoch zemřel až o deset let později ve stejném sanatoriu, kam jej rodina umístila.[2][3]

Sacher-Masoch měl původně v úmyslu napsat cyklus šesti románů pod názvem Kainovo dědictví, dokončil však pouze první dva. Venuše v kožichu vypráví příběh Severina von Kusiemského vášnivě zamilovaného do Wandy von Dunajev. V románu rozehrává celou škálu fetišistických sexuálních fantazií, zapisuje pocity muže, který touží být ponižován co nejvíce. Vztah obou milenců dosahuje krize v okamžiku, kdy sama Wanda potkává muže, kterému se chce stát otrokyní.

Kniha byla v roce 2016 zpracována v Českém rozhlasu Plzeň jako desetidílná četba na pokračování. Z překladu Gabriely Veselé připravil Dominik Mačas, v režii Jakuba Doubravy účinkovali Michal Štěrba a Andrea Mohylová.[4]

Venuši v kožichu převedli na filmové plátno Joel Schlemowitz, Maartje Seyferth, Victor Nieuwenhuijs, Lou Campy a naposledy Roman Polanski. Inspirovala stejnojmennou píseň na albu The Velvet Underground & Nico od skupiny The Velvet Underground. V roce 1986 ji v nakladatelství Olympia Press publikoval jako komiks italský výtvarník Guido Crepax.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold von Sacher-Masoch na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leopold von Sacher-Masoch
• Humboldt-Universität zu Berlin
• Leopold Sacher-Masoch – Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
• – Povídka "Mrtví jsou nenasytní"