Leopold I. Anhaltsko-Desavský

• Vilém Gustav (1699–1737) ∞ v morganatickém manželství s Johannou Sophií Herreovou
• Leopold II. Maxmilián (1700–1751) ∞ Gisele Agnes Anhaltsko-Köthenská
• Dětřich (1702–1769)
• Fridrich Jindřich Evžen (1705–1781)
• Henrietta Marie Luisa (*/† 1707)
• Luisa (1709–1732) ∞ Viktor Fridrich Anhaltsko-Bernburský
• Mořic (1712–1760)
• Anna Vilemína (1715-–780)
• Leopoldina Marie (1716–1782) ∞ Bedřich Jindřich Braniborsko-Schwedtský
• Henrietta Amálie (1720–1793)

Již v mládí se věnoval především vojenské strategii a na svůj věk byl fyzicky zdatný. Roku 1693 se stal plukovníkem pruského pluku a ještě toho roku zdělil knížectví Anhalt-Dessau. Po zbytek svého života zastával především funkci svrchovaného prince a důstojníka.

První zkušenosti s válkou zažil roku 1698 v Nizozemsku ve městě Namur, které bylo obléháno. Zde zůstal až do konce války roku 1697. V té době jeho knížectví spravovala matka-vdova Henrietta Kateřina. I po tom, co se Leopold vrátil a byl zletilý, stále většinu politických a ekonomických záležitostí spravovala sama.

Leopold se jako dobrý vojevůdce projevil již při vypuknutí války, později zvané Válka o španělské dědictví. Měl na svědomí mnoho zlepšujících prvků pruské armády. Roku 1702 pak získal titul nadporučík-generál. Zúčastnil se obléhání Bonnu a bojoval také v bitvě u Hochstadtu, kde pruskou a rakouskou armádu porazila francouzská armáda v čele s maršálem Claude-Louis-Hector de Villars.

V roce 1705 byl Leopold poslán s pruským plukem, aby se připojili k princi Evženovi v Itálii, a spolu pak 6. srpna bojovali v bitvě u Cassana. V bitvě u Turína byl Leopold první, kdo vstoupil do nepřátelského obležení.

V roce 1710 Leopold převzal velení celého pruského kontingentu na francouzské frontě a roku 1712 se stal polním maršálem na žádost korunního prince Pruska, Fridricha Viléma. Krátce před tím se mu povedlo dobýt hrad Main, který byl v držení Holanďanů. Operace byla provedena úspěšně a hrad byl dobyt bez výstřelu.

Ačkoli Prusko a Švédsko byli nepřátelé, Prusové se zdráhali podílet na velké severní válce. Teprve poté, co Rusové zničili většinu ze švédské armády, se Prusko rozhodlo vstoupit do války v roce 1715. Leopold doprovázel krále na frontu a velel armádě čítající 40 000 mužů. Ve spolupráci s dánskou armádou porazil dne 16. listopadu armádu Karla XII. Švédského v těžkém boji na ostrově Rujana. Po této bitvě se ale začal věnovat hlavně výcviku pruské armády.

I když se Leopold proslavil jako dobrý vojevůdce, většinu času trávil hlavně výcvikem pruské armády. O Leopoldovi se obecně říkalo, že je velmi přísný a hledí na disciplínu. Také armáda, kterou cvičil, byla prý velmi schopná, to se ale v žádné z dalších bitev neprokázalo. Velká chyba byla ta, že Leopold ve svém výcviku zanedbával jízdu, a to se projevilo především v bitvě u Mollwitz roku 1741. Fridrich II. Veliký vedl sám kavalerii do bitvy u Hohenfriedbergu, a kdyby mu v té době nepřispěchala na pomoc pěchota, byla by kavalérie rozprášena.

Později se začal věnovat i politice a zastával úřad polního maršála Říše.

Po smrti Fridricha Viléma roku 1740 převzal pruský trůn Fridrich II. Veliký, který (po nástupu Marie Terezie na trůn) vpadl do Slezska, a vyvolal tím války o rakouské dědictví. V této době pruský král Fridrich II. Veliký pověřil vojevůdce Leopolda úkolem ke zlepšení efektivity pruské armády. Dále pak (spolu s generálem Kalcksteinem) měl být prostředníkem mezi ním a českými nekatolíky při uskutečňování hromadné emigrace českých protestantů do nově nabytého území, tj. do pruského Slezska.[3] Leopold sám ale příliš práce neodvedl a až do roku 1745 jen pozoroval saské hranice. Toho roku jeho žena zemřela a samotnému Leopoldovi již bylo 70 let.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leopold I, Prince of Anhalt-Dessau na anglické Wikipedii.

• Dessauer Marsch

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Leopold I. Anhaltsko-Desavský na Wikimedia Commons