Leo Vaniš (1936)

Výtvarník, výtvarný kurátor, vysokoškolský pedagog. Přednášel písmo, malbu a dekorativní kompozici pro posluchače pedagogické a filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze a na pedagogickém institutu v Brandýse nad Labem, po celý svůj aktivní život. Poté, co odmaturoval na La Guardiově reálném gymnáziu v Praze 7, na Strossmayerově náměstí, pokračoval ve vysokoškolském studiu výtvarného umění (a též deskriptivní geometrie a matematiky) na Vysoké škole pedagogické v Praze u národního umělce prof. Cyrila Boudy, prof. Karla Lidického, a Martina Salcmana[1]. Působil rovněž ve funkci tajemníka Katedry výtvarné výchovy pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s C. Boudou, M. Salcmanem, Jaromírem Uždilem, Miroslavem Míčkem a Z. Sýkorou. Za jeho působení vznikla vysokoškolská skripta a učebnice pro vysoké a základní školy, např. Metodika pracovního vyučování (s H. Bartošovou),[3][4]Metodika věcného učení a vlastivědy (s V. Mejstříkem)[5][6]či Moderní technické prostředky ve výuce (s R. Paloušem, pozdějším rektorem Karlovy univerzity )[7][8]

Byl evidován jako výtvarník při Českém fondu výtvarných umění,[9]Svazu českých výtvarných umělců a Díla. Debutoval samostatnou výstavou v Galerii Zlatá lilie v Praze 1, na Malém náměstí,[10]a účastnil se Salónu pražských výtvarných umělců v r. 1988 v Paláci kultury (dnešní Výstaviště Praha). Projektoval expozice s názvem 25 let Agroprojektu a Antropologie mateřství. Pod vlivem Paula Cézanna začal malovat a postupně se rozvíjel pod vlivem avantgardních skupin. Je uveden v Signaturách českých a slovenských výtvarných umělců[11]a ve Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců pod dílem XIX (V-Vik)[12]Jako typograf a kurátor výstav se podílel na výstavě prof. Jaroslava Bureše Krajiny 1970–1976 v galerii Československého spisovatele Praha[13]a na řadě výstav Heleny Vanišové.

Jeho syn Leo Vaniš[14] je rovněž výtvarným umělcem.