Leo Vaniš (1979)

Po ukončení prachatického gymnázia vystudoval češtinu - ruštinu na pedagogické, a filologii - pedagogiku na filozofické fakultě na Univerzitě Karlově v Praze,[2][3] kde také absolvoval interní doktorandské studium pod supervizí prof. Stanislava Štecha, ministra školství v r. 2017.[4] Obory výtvarné umění - estetická výchova vystudoval na pedagogické a filozofické fakultě na Univerzitě Konstantina Filozofa v Nitře.[5] Teoreticky se zaměřuje na psychologii tvůrčí edukace, prakticky pracuje v literární i výtvarné oblasti především jako ilustrátor knih a pedagogických materiálů.

Dětství prožil částečně v šumavském Vlachově Březí, kde měli jeho rodiče letní ateliér, ale narodil se v Praze Na Štvanici a pochází z ulice Janovského v pražských Holešovicích, poblíž ní měla v Křižíkově ulici (u Veletržního paláce Národní galerie) jeho matka Helena Vanišová jako malířka ateliér. Otec, malíř Leo Vaniš, který dlouhá léta působil na Karlově univerzitě v Praze jako pedagog výtvarného umění, zase samostatně pracoval v ateliéru v nedaleké ulici V Závětří.[6][7]

Vaniš publikoval psychologický román Nahá duše (2008),[8][9] bajky s názvem Spůrky (2009)[10] a soubor pohádek Osoudky (2011), vše s vlastními ilustracemi.[11][12]

Ilustroval některé knihy (edice Mokré knihy)[13][13][14][15][16][17] a učebnice (pracovní sešit pro školy)[18][19][20] a samostatně vystavoval v českých i zahraničních galeriích (2008: Klementinum,[21] Galerie PRE,[22] 2006: Nitrianská galeria,[23][24][25][26][27][28][29] 2005: Agrární komora ČR, Galerie Auritus,[30] Ministerstvo zemědělství ČR, Muzeum Brandýs nad Labem,[31] Muzeum Čelákovice, Dům kultury Mladá Boleslav, Kolonáda Janské Lázně,[32][33][34] 2015: Galerie Výskumneho ústavu živočíšnej výroby Slovenskej akadémie vied[35] apod.)[36][37][38][39] Vanišova díla jsou zastoupena v několika státních institucích a pravidelně se objevují v aukčních a výstavních síních (AAA Praha, Galerie Peithner-Lichtenfels-Čubrda Praha – Michalská ul.,[40] AAA Brno a Ostrava, Galerie Vltavín atd.)[41] Postupně se stal členem Unie českých spisovatelů, Unie výtvarných umělců ČR, české sekce Mezinárodní literární organizace AIEP, Sdružení pražských malířů v Mánesu, Sdružení výtvarníků ČR, Ochranné organizace autorské a je uveden v Registru profesionálních umělců ČR.[42] Jeho tvorba je z jedné strany intuitivní a introspektivní, ovlivněna především studiem F. M. Dostojevského a bratří Čapků,[43] na druhé straně jde o geometrický avantgardní směr ve vlastní stylizaci. Vanišova díla byla již prezentována v poměrně mnoha médiích a publikacích (Právo, MF Dnes, Deníky SME,[36] Deníky Bohemia, MY Nitra,[44] Agrobáze, encyklopedie Who is Who, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008[45], Signatury českých a slovenských výtvarných umělců[46] aj.)[42][47][48]