Legenda o živých mrtvých

Ve východomoravských lesích a kopcích nedaleko Holešova působí na konci druhé světové války skupina partyzánů pod vedením dvou ruských bojovníků, Vasila a Michala. Odbojáři se snaží podnikat akce proti německým nacistickým jednotkám, což se jim poměrně daří. Mají totiž spojence mezi místními a výraznou pomocí je také zdejší doktor Vinkler, který dobře zná místní lidi i okolí. Lékař se navíc přátelí s německým důstojníkem ochranné policie, který zde velí. Major Lenz totiž není přesvědčeným nacistou a chce, aby válka skončila, proto předává přes Vinklera partyzánům informace. Jeho nadřízení si ale všimnou neobvykle úspěšných aktivit zdejších odbojářů a vlažných Lenzových reakcí, takže mu na nejbližší pozici přidělí věrného nacistu, důstojníka SS Liebleina, který má za úkol zjistit, kdo je zrádcem.

• Jiří Dušek jako major Richard Lenz, důstojník ochranné policie
• Ladislav Večeřa jako Vasil, ruský velitel partyzánů
• Josef Šebek jako Michal, ruský partyzán, Vasilův zástupce a politický komisař
• Bohumil Slezáček jako doktor Vinkler, Lenzův přítel a spolupracovník partyzánů
• Vlasta Fialová jako hraběnka Eva Velinská, Lenzova přítelkyně a oddaná Němka
• Alena Hessová jako Marta Vinklerová, manželka doktora Vinklera
• Milan Pásek jako hrabě Jindřich Velinský, manžel hraběnky Evy a věrný Čech
• Rudolf Jurda jako major Kurt Klein, velitel gestapa
• Ladislav Lakomý jako nadporučík Fritz Lieblein, důstojník SS
• Bohumil Šmída jako plukovník Mahler, důstojník ochranné policie

V roce 1970 vyšla v týdeníku Květy třídílná reportáž „Záhada alpské havárie“ o událostech z konce druhé světové války v okolí Holešova, o působení zdejších partyzánských oddílů a činnosti německého majora Hübnera, který z pozice velitele holešovských kasáren spolupracoval s českým odbojem a partyzány v blízkých Hostýnských vrších.[1][2][3][4] Autory článku byli Milan Bravenec a Miroslav Neumann, přičemž druhý jmenovaný byl v oné době místním partyzánem a od 60. let 20. století publikoval práce věnující se odbojovému hnutí v regionu.[5] Článek zaujal scenáristu Jiřího Blažka, který se rozhodl využít informace o tehdejších událostech v okolí Holešova jako inspiraci pro celovečerní film pro soutěž k 50. výročí Komunistické strany Československa. Materiál ale nakonec přepracoval do čtyřdílné televizní minisérie Legenda o živých mrtvých,[6] kterou jako svůj první seriál natočilo brněnské televizní studio. Režisér Petr Tuček si do hlavních rolí vybral Jiřího Duška, Ladislava Večeřu, Josefa Šebka, Bohumila Slezáčka či Vlastu Fialovou.[7] Natáčení seriálu začalo v květnu 1971,[8] probíhalo v Holešově a okolí[9] a trvalo 50 natáčecích dnů.[7] Hudbu k seriálu složili Milan Slimáček a Pavel Blatný.[10]

Seriál Legenda o živých mrtvých uvedla Československá televize na I. programu od prosince 1971 do ledna 1972. První díl měl premiéru 27. prosince 1971,[11] další následovaly v týdenní periodě, takže poslední čtvrtá část byla odvysílána 17. ledna 1972.[12] Seriál byl zařazen do večerního vysílání v hlavním vysílacím čase, začátky jednotlivých dílů o délce od 49 do 55 minut byly ve 20.00 hodin, s výjimkou prvního dílu, který byl uveden ve 20.20 hodin.

Článek v týdeníku Hlas revoluce označil seriál za „zdařilé dílo“ a konstatoval, že i v Československu byl konečně natočen seriál s odbojovou tematikou. Povšiml si rovněž skutečnosti, že tvůrci pořadu byli mladí umělci, „kteří v době, kdy se děj odehrává, byli ještě dětmi“, takže nemohli vytvářet dílo podle vlastních prožitků a podle skutečných událostí.[13] Autoři v listu Průboj uvedli, že „Legenda o živých mrtvých patří nesporně k úspěchům Čs. televize“.[4] Rovněž text v Obraně lidu seriál chválil, zejména dobře napsané dialogy, ze kterých mohl těžit režisér, a herecké výkony. Podle autora vynikl zejména Jiří Dušek v roli majora Lenze. Článek zaznamenal i některé výtky, především „přehranost a nepřirozenost“ v některých částech, které kvůli nevěrohodným přestřelkám připomínaly spíše „levné dobrodružné filmy“.[14] Úplnou kritiku seriálu naopak přinesl týdeník Tvorba, v němž Jiří Karlovský uvedl, že minisérie „nesplnila očekávání a je výraznou prohrou“. Vadila mu „primitivnost“ dialogů (např. o smyslu života, přátelství, apod.), obrazu (zobrazování zranění s velkým množstvím krve) i situací, kdy je boj o ideály podle jeho názoru zobrazen „v jakési hybridní podobě hry na četníky a zloděje s výraznou dávkou většinou nevkusné erotiky“.[15]