Bohumil Šmída

Vyrůstal v pražských Nuslích, ve kterých jeho otec vlastnil skromný obchod s látkami. Vystudoval gymnázium ve Slovenské ulici na Vinohradech a následně pokračoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Na vysoké škole absolvoval osm semestrů, než české univerzity uzavřeli roku 1939 nacisté.[1]

Během nacistické okupace pracoval jako administrativní úředník, a to u americké distribuční společnosti Radiofilm na pozici fakturisty půjčovny. Poté byl zaměstnán u výrobní společnosti Slavia-film a následně jako produkční pokladník ve firmě Pragfilm. Po roce 1945 našel zaměstnání ve filmových ateliérech Barrandov,[1] a to jako vedoucí výroby a posléze několik let i jako ředitel celé společnosti.[3]

První epizodní filmové herecké role dostával již za studií, kdy vystupoval jako gymnazista (ve filmu Před maturitou z roku 1932) nebo jako voják (ve snímcích Písničkář z roku 1932, Život vojenský – život veselý z roku 1934 či Port Arthur z roku 1936). Další nabídku ke hraní ve filmu dostal v padesátých letech 20. století od režiséra Zbyňka Brynycha, jenž mu nabídl roli ve své prvotině nazvané Žižkovská romance z roku 1958. Šmída však žádost odmítl.[3] Vyslyšel až nabídku od režiséra Václava Kršky, pod jehož vedením natočil snímek Cesta zpátky (z roku 1958), ve kterém s Marií Rosůlkovou ztvárnil manželský pár Čihákových, kteří vychovávají svého mravně narušeného syna Dana ztvárňovaného Josefem Vinklářem.[3]

V následujících letech dostával od režisérů především epizodní role v asi čtyřiceti filmech. Jeho postavy představovaly především různé šejdíře, drobné kriminálníky či podezřelé, kteří se vehementně vymlouvají a popisují pohnutky svého chování. Příkladem je postava zloděje Josefa Šestáka zvaného Šoufek v detektivce Vladimíra Čecha Kde alibi nestačí (z roku 1961), řidiče nákladního automobilu Emila Holubáře udržujícího milostný poměr s hostinskou z vesnice ve filmu Zdeňka Brynycha Neschovávejte se, když prší (z roku 1962), zajišťovatel pohřbů Felix Pacínek v detektivním filmu Jaroslava Macha Nahá pastýřka (z roku 1966), podvodník Pacínek ze snímku Rakev ve snu viděti… od stejného režiséra (z roku 1968) či kasař Mlíko ve filmu Jiřího Sequense Pěnička a Paraplíčko (z roku 1970) natočeném na motivy povídky Jiřího Marka. Vedle záporných rolí se ve filmu objevil rovněž v úlohách policistů.[3]

Pro film Černý prapor režiséra Vladimíra Čecha, který měl premiéru roku 1958, připravil spolu se Štěpánem Luckým hudbu a vytvořili i nápěv tří písní.[2]

Vyučoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze, na níž od roku 1955 vedl katedru produkce. Své zážitky shrnul do vzpomínkové publikace nazvané Jeden život s filmem, která mu vyšla v roce 1980.[2]

• 1967 Ostře sledované vlaky
• 1968 Všichni dobří rodáci