Lee Smolin

Smolin byl jedním ze zakladatelů smyčkové kvantové gravitace společně s Tedem Jacobsonem, Carlo Rovellim, Abhayem Ashtekarem a dalšími. Smyčková kvantová gravitace je teorie, která se snaží sjednotit obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku tím, že přeformulovává obecnou relativitu v jazyce kalibračních polních teorií. To umožňuje využití postupů z fyziky částic, zejména popsání polí z hlediska dynamiky smyček. Dále se Smolin zaměřil na zkoumání experimentálních vlastností časoprostorových symetrií ve smyčkové gravitaci a dále se zabývá výzkumem jak mohou elementární částice a jejich interakce vzejít z geometrie prostoročasu.

V letech 1999 až 2002 učinil Smolin několik pokusů o formulaci teorie strun, která nezávisí na přibližných popisech zahrnujících klasické modely prostoročasového pozadí.

Smolin navrhl, že by bylo možné experimentálně testovat účinky kvantové gravitace hledáním modifikací speciální teorie relativity zjištěných v pozorování vysokoenergetických astrofyzikálních jevů. Mezi ně patří zejména vysokoenergetické kosmické záření a gama záblesky.

Od roku 1980 pracoval Smolin na sérii teorií se skrytými proměnnými, které by byly nelokální deterministické teorie a dávaly by přesný popis kvantových jevů. Dále zkoumal nové přístupy k interpretaci kvantové mechaniky.

Smolin navrh hypotézu kosmologického přirozeného výběru, někdy nazývanou též hypotézou plodných vesmírů, která naznačuje, že v rámci největších kosmologických měřítek probíhá proces analogický k přirozenému výběru v biologii. V roce 1992 tuto myšlenku publikoval v populární knize Život vesmíru.

Pro tuto hypotézu mají zásadní význam černé díry, jejichž kolaps v tomto vesmíru způsobuje vznik vesmíru jiného na "druhé straně". Základní fyzikální vlastnosti těchto vesmírů (rychlost světla, Planckova konstanta…) se mohou v novém vesmíru mírně lišit. Každý vesmír s černými dírami dává vzniknout mnoha novým vesmírům. Hypotéza operuje s pojmy jako rozmnožování a mutace vesmírů, je tedy analogická k populační biologii.

Leonard Susskind, který vymyslel podobnou teorii si myslí, že by měla tato Smolinova dostávat více prostoru, ale současně poukázal na jisté obtíže. Podle přesvědčení značné části fyziků se informace po pádu do černé díry neztrácejí a jejich přenos do nového vesmíru je proto nemožný.

Smolin dále zaznamenal, že jeho hypotéza není v obvyklém Popperovském smyslu falzifikovatelná, pokud nejsou nové vesmíry pozorovatelné. To bylo předmětem debaty mezi Susskindem a Smolinem. Další námitky vznesli John Polkinghorne a Joe Silk, Smolin reagoval v knize Život vesmíru.

Smolin obhajuje relační a Leibnitzovský pohled na prostor a čas. Od roku 2006 pracoval s Robertem Mangabeirou Ungerem, brazilským filosofem na problematice reality času a evoluci přírodních zákonů.

V roce 2013 vydal knihu Znovuzrozený čas, v níž tvrdí, že čas je důležitější než prostor, jelikož prostor může být iluze, zatímco čas musí plynout.