Lazarská

Kostel svatého Lazara stál v místech dnešních budov pražského Městského soudu. Své pojmenování získal v roce 1281, badatelé se však domnívají, že kostel v těchto místech stál již o mnoho let dříve. Z důvodu moru, který vypukl díky hladu, byly vykopány u kostela dvě šachty na mrtvoly.[11] Do každé bylo naházeno na tisíc nebožtíků. U kostela byl dvůr se špitálem malomocných, který během husitských válek zanikl. Po husitských válkách patřil kostel novoměstských řezníkům. V roce 1515 byl u kostela pohřben řezník, bývalý konšel a primas, Zikmund Hůlka. V roce 1788 byl kostel odsvěcen, a i přes protesty Společnosti přátel starožitností, v červnu roku 1901[11] zbourán.

Nájemní a spolkový dům byl vystavěn v letech 1895–1896 podle projektu Františka Škabrouta.[12] Stavbu realizovala stavební firma Václava Nekvasila. Kolaudace budovy navazovala na demolici přilehlých Masných krámů, v rámci asanace a úprav Lazarské ulice. Ve 20. letech 20. století byla realizována přestavba budovy, zahrnující zvýšení obou křídel budovy o páté nadzemní podlaží a podkroví, a zároveň k nároží byly přidány atiky s rondokubistickými nástavci. V nočních hodinách je budova nasvícena.

Jedná se o novorenesanční budovu s pěti nadzemními podlažími a kompletním podsklepením (včetně dvora). Budova se skládá ze dvou třítraktových křídel směrem do ulice, jednotraktového křídla směrem do dvora budovy a na ně navazující nižší jednotraktové budovy, postavené do půdorysu písmene L.[12] Budově dominuje trojboký rizalit, který ve druhém až čtvrtém nadzemním podlaží nese čtyřboký arkýř s hranami na konzolách, mezi kterými je plastika draka s křídly připravenými k letu, který drží znak Nového Města pražského. Ve druhém a pátém nadzemním podlaží, které budova získala až při přestavbě v letech 1921–1923, se nacházejí půlkruhem klenutá trojkřídlá okna. Naopak v prvním, třetím a čtvrtým nadzemním podlaží jsou umístěna trojkřídlá obdélníková okna. Okna v podkroví jsou lunetová, umístěná v oplechovaných rámcích. V přízemí jsou umístěny půlkruhem klenuté prosklené výklady obchodních prostor a je zde též situován průjezd do dvora budovy. Ve druhém nadzemním podlaží jsou situovány tři balkóny, pod nimiž je na konzolách znázorněn znak řeznického lva. Okna i balkóny druhého nadzemního podlaží jsou krytá trojúhelníkovými frontony s plastickým vyobrazením hlavy římského boha Merkura.

V současné době (2019) se v budově nachází velvyslanectví Libanonské republiky. V přízemí jsou umístěny obchody a bankomat.

• 
  Nájemní a spolkový dům
• 
  Velvyslanectví Libanonské republiky
• 
  Řeznický lev
• 
  Drak se znakem Nového města pražského
• 
  Pohled z ulice Magdalény Rettigové

Spolkový dům "Domácnost" byl vystavěn v letech 1898–1899 podle projektu Josefa Bláhy.[13] Stavba byla realizována v rámci úprav a asanace Lazarské ulice na pozemku bývalého trinitářského[14] kláštera. Ve 30. letech 20. století proběhla funkcionalistická úprava výkladních skříní budovy, která však byla koncem třicátých let odstraněna. Ve druhé polovině 50. let 20. století došlo k vestavbě kanceláří a vikýřů do podkrovních prostor budovy. Součástí budovy byla původně i železná markýza, která kryla hlavní vchod. Budovu vlastnil spolek "Domácnost," který zde zřídil Českou školu kuchařskou, spolkové místnosti a velké byty. V budově žil rada Ed. Weyr a spisovatel Jan Kučera.[15]

Jedná se o novobarokní čtyřpodlažní podsklepenou budovu s mansardovým podkrovím, s prvky secese. Dle původních plánů firmy Stark a Gregor měla být budova vystavěna ve stylu české renesance. Budova se skládá ze dvou křídel se dvěma vchody, střecha je sedlová a mansardová. Hlavnímu průčelí budovy dominuje střední rizalit, který je zakončen trojúhelným tympanonem v pozadí s atikou. V tympanonu je letopočet kolaudace (1899). V rizalitu nad hlavním vchodem do budovy se nachází dvojice Atlasů, podpírající střední arkýř ve druhém nadzemní podlaží. Přízemí budovy se vyznačuje hlavním polokruhově zakončeným vchodem, dvěma vedlejšími obdélníkovými vchody a obdélníkovými výklady. Reprezentativní účely prvního nadzemního podlaží jsou zdůrazněny výškou a šířkou oken a dekorativními vázami ve výklencích po obou stranách středového okna. Ve druhém, třetím a čtvrtém nadzemním podlaží jsou umístěna trojkřídlá okna, ve druhém podlaží jsou boční okna zakončena trojúhelníkovými frontony, naopak středová okna mají pod parapetem balustrády. V středové části třetího nadzemního podlaží je situován balkón s balustrádovým zábradlím. Ve čtvrtém nadzemním podlaží je ve středové části dekorativní váza, naopak v bočních částech jsou mezi okny umístěny dekorativní plastiky v nikách. Nad středovými okny čtvrtého podlaží je ve vlysu umístěn název spolku "Domácnost." Štukový dekor budovy (například rostlinné motivy) je secesní.

Vstupní chodba budovy, vedoucí do vestibulu, je bohatě štukově vyzdobená, s přístupem k trojramennému schodišti do reprezentačních místností v první podlaží.[13]

V současné době (2019) se v přízemí budovy nachází banka a kavárna.

• 
  Spolkový dům "Domácnost"
• 
  Spolkový dům v pozadí s kostelem Nejsvětější trojice
• 
  Spolkový dům "Domácnost" v pohledu z ulice Omladinářů
• 
  Detail na spodní patra budovy
• 
  Detail dvojice Atlasů
• 
  Detail vlysu s nápisem "Domácnost"
• 
  Atlas

Bývalý dům Báňské a hutní společnosti byl vystavěn v letech 1928-1930 podle projektu pražského funkcionalistického architekta Josefa Karla Řihy.[16] Budova nahradila původní renesanční dům čp. 15 a dům čp. 16 ve stylu pozdního barokního klasicismu. Zajímavostí je, že druhý zmíněný objekt patřil hlubocké větvi Schwarzenberků. Stavbu realizovala stavební firma architekta Rudolfa Stockara. V průběhu 20. století prošla budova mnoha úpravami, mimo jiné i nástavbou sedmého nadzemního podlaží. V suterénu budovy se nachází divadlo, ve kterém ve 40. letech 20. století působil Vlasta Burian. Po roce 1945 budovu využívaly státní instituce.

Jedná se o sedmipodlažní funkcionalistickou obchodní a kancelářskou, podsklepenou budovu, uzavírající blok budov mezi Jungmannovou a Vodičkovou ulicí. Budova má obdélníkový půdorys se zaoblením na křižovatce Lazarské a Jungmannovy ulice. Průčelí do Lazarské ulice je charakterizované sedmi pilíři, podpírajících konstrukci budovy. Ze středu budovy vychází do Lazarské ulice rizalit, v němž se v přízemí nachází hlavní vchod do budovy, kterému dominuje nad ním umístěné dvacetidílné okno. V přízemí budovy se nacházejí obchodní prostory se skleněnými výkladci. Přízemí a první patro budovy je obloženo granitem a nad obchodními výklady se přes celou šíří budovy táhne pruh z mléčného skla. Celé budově dominují široká obdélníková okna, typická pro funkcionalistické stavby. V rizalitu stavby a po jeho stranách jsou umístěná vyšší okna, francouzského typu s kovovým zábradlím, nahrazujícím parapety. Šesté a sedmé nadzemní podlaží ustupuje od ulic, které kolem budovy vedou. Budovou prochází pasáž, spojující Jungmannovu a Vladislavovu ulici. Budova má kancelářskou a obytnou část.

Architektonická stránka budovy je patrně ovlivněná německých architektem Mendelsohnem. Ojedinělý je i kovový skelet, tvořící budovu.[16]

V současné době (2019) se v suterénu nachází Divadlo Komedie, v přízemních obchodních prostorech, směřujících do Lazarské, se nachází papírnictví, divadelní kavárna a prodejna obuvi. Kancelářskou část budovy využívá Generální finanční ředitelství ČR.

• 
  Bývalý dům Báňské a hutní společnosti - průčelí budovy
• 
  Pohled zachycující ustupující 6. a 7. nadzemní podlaží
• 
  Celkový pohled na budovu
• 
  Vysoká francouzská okna se zábradlím
• 
  Bývalý dům Báňské a hutní společnosti (zachycen při rekonstrukci ulice)
• 
  Zaoblená část budovy na styku Lazarské a Jungmannovy (při rekonstrukci ulice)
• 
  Pohled z Vladislavovy ulice

Budova stavitele Antonína Kubra. Nacházela se zde kavárna a bydlel zde houslový virtuóz Alex. Stuchlík.[17]

V místě dnešní budovy, v níž se nachází Divadlo Komedie stálo původně více budov. Původní nízký nárožní dům (Lazarská x Vladislavova) patřil vdově po JUDr. Strengovi, Math. Strengové. [17]

Nacházela se zde známá Tůmova kavárna.[17] Díky nepravidelnému půdorysu byla budova označována jako harfa.

V Domě Diamant žil profesor konzervatoře K. Stecker.[17]

Ve Spolkovém domě "Domácnost" žili rada Ed. Weyr a spisovatel Jan Kučera.[17]

• 
  Kubistický Dům Diamant
• 
  Dům Diamant
• 
  Vstup do obchodních prostor Domu Diamant
• 
  Detail Domu Diamant
• 
  Nárožní dům Lazarská x Vladislavova
• 
  Nárožní dům Lazarská x Vladislavova
• 
  Detail balkónu - nárožní dům Lazarská/Vladislavova
• 
  Nárožní dům Lazarská x Vodičkova
• 
  Pohled z Lazarské do Magdalény Rettigové (vlevo Dům Diamant)
• 
  Roh budovy Městského soudu
• 
  Dům, v němž byla Tůmova kavárna
• 
  Pohled do Lazarské z Vladislavovy

• Seznam zaniklých vesnic na území Prahy