Lauseckerové z Luseku

Ranou historii rodu není možné přesně rekonstruovat, protože rodové písemnosti byly opakovaně zničeny[1] v náboženských válkách při trojím dobytí hradu Louzek (1432, 1611 a 1619). Kaplicko bylo periferií tehdejšího českého státu, takže se obecně potýká s nedostatkem písemných dokumentů.[8]

Historicky doloženým pravděpodobným majitelem hradu Louzek byl Petr Harachéř z Louzku,[4] který byl roku 1419 purkrabím rožmberského hradu Vítkův kámen.[9]

Nejstaršími členy rodu doloženými ve vyšebrodském urbáři a rodových písemnostech byli Vok (Wolfl, 1470-1490),[6][7] Urban (1510-1560) a Matouš (Matthäus, asi 1539-1639).[3][10]

Rod po roce 1619 zchudl a téměř sestoupil na úroveň měšťanů.[3] Jeho členové pak působili v městské správě a jako radní jihočeských sídel Jindřichův Hradec, Kaplice a Rychnov nad Malší.[11]

Počátkem 18. století došlo k novému vzestupu části rodu. Jeho členové potom působili coby správci panství a purkrabí,[12] tedy jako úřednická šlechta ve službách velkých pozemkových vlastníků (Lobkoviců a Thurn-Taxisů[13]), případně jako vojáci[1] nebo duchovní[14][15][16].

Jihlavská rodová větev[3] byla roku 1763 (znovu) nobilitována císařovnou Marií Terezií s titulem „šlechtic“ (Edler).[1][17][18][19]

Eufemie Lausekerová byla v letech 1678 až 1686 23. abatyší kláštera klarisek v Českém Krumlově.[14][15]

Václav Lauseker (druhá polovina 17. století) byl jezuitským mnichem v koleji u svatého Michala ve Znojmě.[3] Roku 1692 zapsal stručnou historii rodu,[20] nazývanou Dopis otce Václava.

Leopold Lauseker (polovina 18. století) byl kanovníkem kolegiátní kapituly svatého Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi, děkanem v Budyni nad Ohří[16] a inspirátorem Dientzenhoferova chrámu svatého Petra a Pavla v Kostelci nad Ohří.

Vojtěch Jiří Lauseker (Adalbert Georg, 1720-1767) je pokládán za nejvýznamnější osobnost rodu. Byl taxátorem, depozitorem a expeditorem Desk zemských Království českého,[21] radním města Hradčany (dnes součást Prahy)[22]. Císařovna Marie Terezie mu majestátem z 18. října 1763 (znovu) udělila dědičný šlechtický titul jako titul říšský a polepšila mu erb.[17][22][23][24][25]

Plukovník Josef Lauseker (1782-1852) byl voják z povolání a účastník protinapoleonských bitev u Aspern (1809) a u Wagramu (1809), kde byl vážně zraněn.[1]

Petr Jindřich Lauseker (1783-1855) byl významný lesník a botanik.[26]

Josef Loužecký (1900-1942) byl prvorepublikový starosta obce Neuměřice,[27] šifrant protinacistického odboje a oběť nacistické persekuce[28][29].

V původním erbu byly dvě zkřížené zlaté střely obrácené hroty vzhůru v modrém poli.[3][30]

Po polepšení znaku roku 1763 se toto znamení ocitlo v prvním a čtvrtém poli čtvrceného štítu. Ve druhém a třetím poli přibyl stříbrný jednorožec ve skoku v červeném poli.[17][24]

Klenot tvoří dvě zkřížené zlaté střely mezi půlenými buvolími rohy.[17][24]

Přikryvadla heraldicky vpravo mají modrou a zlatou barvu, přikryvadla heraldicky vlevo mají červenou a stříbrnou barvu.[17][24]

Turnajová přilba je obrácena heraldicky vpravo.[1][22]

Podle shodné či podobné erbovní figury (zkřížené střely) mohli být spříznění s pány (Cerhenskými) z Dražovic[31], z Pořešína[32], ze Služátek[30] a z Vitějovic. Podle základní erbovní figury (střela) mohli spolu s ostatními jmenovanými rody patřit k rozrodu či klientele Bavoroviců (Bavorů ze Strakonic).[33]

Spojili se s jihočeskými rody Chřepickými z Modliškovic,[12][22] s Koci z Dobrše,[22] s tyrolskými Rosenbergy zu Winkl[22] a uherskými Rákóczy z Rágócze[24].

Podle erbovní pověsti se sami považovali za příbuzné Bavorů ze Strakonic a Harrachů.

Rod kvete v několika větvích i ve 21. století, a to v Čechách a v Německu.

Zápis jména nejčastěji kolísá mezi Lauseker a Lausecker (a to i v jediném dokumentu),[22] ale objevují se i německé formy Lausegger, Lausegker, Lausekher a Causecker nebo české Lauzecký, Lausecký, Louzecký a Loužecký[20]. Českou i německou formu jména ztotožňuje i August Sedláček.[20] České formy příjmení jsou poprvé zachyceny roku 1603, přičemž v několika generacích dochází k záměně německé formy za českou.[11][20]

Přestože jméno Loužecký zní česky, je příbuzné německým slovům Lausche (čihadlo) a lauschen (číhat)[34]. August Sedláček také uvádí, že jméno hradu Louzek (Lawsek) je německé. [20] Odvozené jméno Lauseker tedy vlastně znamená „čihař, ptáčník“.