Lasvit

Vstup do sídla firmy v historickém domě na Palackého náměstí v N. Boru

Podnik založil v roce 2007 liberecký rodák Leon Jakimič[1][2]. Název společnosti vznikl spojením slov "láska" a "svit".[3] V roce 2008 vstoupil Lasvit na arabský trh, kde založila pobočku v Dubaji a začal realizovat zakázky na Blízkém východě.[4] O rok později získal Lasvit zakázku na skleněné světelné instalace ve 4 stanicích dubajského metra.[5] V roce 2011 dokončil světelné instalace v luxusním hotelovém komplexu Etihad Towers tamtéž.[6]

V roce 2011 se také uměleckým ředitelem firmy stal Maxim Velčovský, ve stejném roce získala firma ocenění výrobce roku na cenách Czech Grand Design.[7] V roce 2012 obsadila firma v téže kategorii druhé místo.[8] V roce 2012 se Lasvit podílel na výzdobě Českého domu na olympijských hrách v Londýně světelnou instalací Hydrogene.[9]

V roce 2017 Lasvit koupil sklářskou firmu Ajeto Glass Craft v Lindavě a převzal její sklárnu.[10][11] V roce 2018 získala společnost na Milan Design Week hlavní cenu[12] za výstavu "Monster Cabaret", na které představila v divadle Teatro Gerolamo kolekci sedmnácti skleněných monster.[13] Na kolekci spolupracovali umělci a designéři jako Alessandro Mendini či Daniel Libeskind, z českých sklářů například Vladimír Kopecký či René Roubíček. Roubíčkův zelený "Marťan" je jednou z posledních skleněných soch, které vytvořil.^[zdroj?]

V červnu 2019 otevřel Lasvit novou firemní centrálu v Novém Boru. Toto sídlo vzniklo spojením dvou roubenek z 18. století s novostavbami - černým a skleněným domem.[14] Sídlo je dílem architektonického studia ov architekti (Jiří Opočenský, Štěpán Valouch).[15] Tento tzv. Skleněný dům zvítězil v roce 2020 v soutěži „Památka roku", vyhlašované Libereckým krajem[16] a v soutěži Stavba roku za rok 2020, v níž kromě uvedeného titulu získal také Cenu veřejnosti.[15] Skleněné sídlo firmy Lasvit získalo v roce 2020 rovněž několik ocenění v soutěži Stavba roku Libereckého kraje, včetně hlavní Ceny Karla Hubáčka.[17]

V roce 2019 měla firma deset mezinárodních poboček rozmístěných po Evropě, Asii i USA.[18] Hlavní výrobní závod (sklárna) firmy je v Novém Boru, další továrny na doplňkové kovové součásti a montáž skleněných instalací se nacházejí v Mladé Boleslavi (Lasvit MB s.r.o.), dále v polských Pisarzowicích poblíž Lubaně (Lasvit Polska Sp. z o.o.) a v čínské Šanghaji (Lasvit Shanghai, Ltd.). Ředitelství sídlí v Novém Boru (před rokem 2011 to bylo v Milovicích-Mladé).

Světla Lasvit ve stanici BurjJuman v Dubajském metru

LASVIT vyrábí desítky kolekcí svítidel, nápojového a dekorativního skla.[19] Vyrabí svítidlo Neverending Glory, které svým tvarem opisuje lustry z operních hal a divadel. Kusy skla jsou tak vyfouknuté do tvaru divadla Bolšoj i Národního divadla v Praze. Lustry navrhlo v roce 2013 tehdy začínající designérské duo Jan Plecháč a Henry Wielgus.^[zdroj?]

Své kolekce pro LASVIT navrhli i další čeští umělci jako Rony Plesl, Studio deFORM nebo Cyril Dunděra. Několik kolekcí svítidel a nápojového skla navrhl pro LASVIT i umělecký ředitel společnosti Maxim Velčovský. V portfoliu společnosti dále kolekce z rukou designérů jako jsou Bořek Šípek, Vladimír Kopecký nebo René Roubíček.[20]

V kolekcích Lasvitu je také svítidlo Praha od Stanislava Libenského. Český umělec, který se podílel i na úspěchu českého skla na výstavě EXPO 1958, vytvořil v osmdesátých letech toto svítidlo pro Hotel Praha, který býval jedním z nejluxusnějších hotelů ČSSR. Hotel byl před lety zdemolován a tato světla, která LASVIT vyrábí podle zachráněného originálu, jsou jedním z mála artefaktů připomínajících tuto stavbu.[21]

Firma spolupracuje s českými i zahraničními skláři, designéry a designérskými studii, a to jak svými kmenovými (např. Katarína Kudějová Fulínová, Táňa Dvořáková, Petra Dicková a další), tak externími (např. Bořek Šípek, Eva Jiřičná,[39] René Roubíček, Zaha Hadid, Kengo Kuma,[40] Ross Lovegrove, Jitka Kamencová Skuhravá a další).