Pierre-Simon Laplace
Pierre Simon de Laplace [laplas] (23. března 1749 – 5. března 1827) byl francouzský matematik, fyzik, astronom a politik; člen Francouzské akademie věd, Královské společnosti v Londýně a Komise pro míry a váhy.
Pierre Simon de Laplace | |
---|---|
Narození | 23. března 1749 Beaumont-en-Auge |
Úmrtí | 5. března 1827 (ve věku 77 let) Paříž |
Místo pohřbení | Montparnasse (48°50′16″ s. š., 2°19′42″ v. d.) |
Bydliště | Dolní Normandie Arcueil |
Alma mater | Caenská univerzita Du Boisova kolej |
Povolání | matematik, astronom, fyzik, politik, filozof, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik, statistik, spisovatel a vědec |
Zaměstnavatelé | École normale Bureau des Longitudes Francouzský institut |
Ocenění | rytíř Řádu čestné legie (1803) velkodůstojník Řádu čestné legie (1804) velkokříž Řádu sjednocení (1813) velkokříž Řádu čestné legie (1825) člen Královské společnosti … více na Wikidatech |
Nábož. vyznání | agnosticismus |
Choť | Marie Anne Charlotte de Courty de Romange (od 1788) |
Děti | Charles Émile de Laplace |
Funkce | předseda (Francouzská akademie věd; od 1796) ministr vnitra Francie (listopad 1799 – prosinec 1799) člen Konzervativního senátu (1799–1814) francouzský pair (1814–1827) 8. křeslo Francouzské akademie (1816–1827) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Laplace je právem považován za jednoho z největších vědců vůbec. Zanechal monumentální dílo již svým rozsahem.[1][2][3] Zabýval se matematickou analýzou, teorií pravděpodobnosti, nebeskou mechanikou, teorií potenciálu, zavedl pojem Laplaceovy transformace, užil tzv. Laplaceův operátor (v parciální diferenciální rovnici pro potenciál silového pole). Je autorem teorie o vzniku sluneční soustavy z rotující mlhoviny (Kantova-Laplaceova teorie) a mnoha dalších teorií a metod s mnoha aplikacemi.
Laplace je také více než mnoho jiných velikánů vědy spojován se zakořeněnými pověrami a názory, které nikdy prokazatelně nehlásal. Je zejména často zcela neprávem považován za naivního propagátora představy absolutně deterministického vesmíru, analogického kolosálnímu hodinovému stroji, který by po zadání všech rovnic a počátečních podmínek všech částic ve vesmíru umožňoval absolutně přesně předvídat budoucnost. Jde však o pouhou tradovanou pověru. Pozorné studium originálních prací Laplaceho však ukazuje, že tento vědec zastával názor právě opačný a byl propagátorem pravděpodobnostně chápané a zcela moderní formy determinismu. Uvedený příklad Laplaceova démona, jak byl později pojmenován, uváděl Laplace z důvodů zcela opačných, než je mu podsouváno: ukazuje na něm absurditu a nereálnost absolutního determinismu, aby vyzdvihl nutnost pravděpodobnostního popisu jevů. Není náhodou, že tak činí ve svých knihách o teorii pravděpodobnosti, nikoli nebeské mechanice.[4][5]
Život
Jako chlapec se Laplace dostal do vojenské školy. Tam projevil tak mimořádné matematické nadání, že byl v šestnácti přijat na univerzitu v Caen. O dva roky později odjel do Paříže a přál si poznat fyzika a matematika d'Alemberta. Tento vědec ale nemínil s mladíkem marnit čas a Laplace vůbec nepřijal. Teprve když mu Laplace poslal svou teorii o mechanice, poznal vědec, že Laplace má velký talent. Přijal ho a zařídil mu místo profesora matematiky na vysoké škole.
V 80. letech 18. století se mu podařilo vyřešit jeden z tehdy nejožehavějších teoretických problémů – stabilitu sluneční soustavy. Astronomové už dlouho zjišťovali posuny v drahách planet, které se nepodařilo s pomocí Newtonova gravitačního zákona vysvětlit. Laplace vyvinul v roce 1784 novou metodu pro výpočet pohybu planet a dokázal, že dráhy planet jsou v souladu s newtonovskou mechanikou. Jeho analýza planetárního pohybu zůstala ještě dlouho nepřekonatelným vzorem.
K nejznámějším Laplaceovým úspěchům patří jeho teorie o vzniku sluneční soustavy. Navázal na Kantovy úvahy z roku 1754 a dal jim přesnou fyzikální i matematickou podobu: Sluneční soustava vznikla z původního mraku chladného prachu a plynu, který se gravitačním zhuštěním zahřál a roztočil. Planety se zrodily z odtrženého pásu žhavého plynu. Předpověděl i existenci černých děr, když roku 1796 vyslovil hypotézu, že existují tak masivní hvězdy, že je nedokáže opustit světlo.
Z moderního pohledu je snad nejvýznamnějším odkazem Laplace jeho monumentální a nadčasová práce z teorie pravděpodobnosti. [6] V jeho pojetí byla teorie pravděpodobnosti vyzdvižena na úroveň, která poté nebyla po století překonána a je i z dnešního pohledu stále inspirativní. Z koncepčního hlediska chápe Laplace pravděpodobnost jako nástroj pro popis problémů s neúplnou vstupní informací – což je v reálném světě situace běžná. Známý je Laplaceův výrok, že „teorie pravděpodobnosti je v podstatě zdravý rozum, přeměněný na kalkulus“. Laplace též (znovu)objevil jednu z centrálních formulí teorie pravděpodobnosti – tzv. Bayesův teorém – který navíc zobecnil o faktor, umožňující popis jevů s obecným rozložením – tzv. apriorní informace. Toto Laplaceovo pojetí umožňuje přiřadit pravděpodobnosti i jevům, které nelze před provedením experimentů považovat za stejně pravděpodobné – v rozporu s další často tradovanou pověrou. Z matematického hlediska je ústředním bodem Laplaceovy pravděpodobnostní teorie tzv. metoda generujících funkcí. Laplace navíc aplikoval teorii pravděpodobnosti na prakticky všechny hlavní oblasti tehdejšího vědění, od nebeské mechaniky a teorie měření, až po statistiku a společenské vědy. Laplaceova rozsáhlá práce o teorii pravděpodobnosti ovšem velmi předběhla svou dobu a Laplace v ní své čtenáře nikterak nešetřil. Většina čtenářů, zejména mimo Francii, se však seznámila jen s populárně stylizovaným a mnohem stručnějším úvodem k této práci.[7] [8]
Na rozdíl od svého přítele Lavoisera neztratil Laplace hlavu na gilotině v době francouzských revolucí. Napoleon ho dokonce nakrátko jmenoval ministrem vnitra, poté členem senátu a nakonec mu udělil hraběcí titul. Naopak Laplace Napoleonovi dedikoval svou knihu o nebeské mechanice - a ten ji prý dokonce pozorně pročetl. Též se vypráví, že Laplace byl Napoleonem žertem tázán, proč se ve své knize o nebeské mechanice nikde nemluví o Bohu. Laplace prý odpověděl slavnou větou: „Občane první konzule, tuto hypotézu jsem nikde nepotřeboval.“ Po návratu Bourbonů na trůn se Laplace stal přívržencem krále a Ludvík XVIII. ho povýšil na markýze.[9] Ve svých memoárech, které Napoleon sepsal ve vyhnanství na ostrově sv. Heleny, je na účet Laplace ironicky připsáno, že tento mistr infinitezimálního počtu v konventu „šířil ducha nekonečně malých veličin“ a musel být proto funkce ministra vnitra zbaven. Laplace si tak i svými politickými a náboženskými postoji a vědeckými úspěchy vytvořil řadu nepřátel, což se po jeho smrti též negativně projevilo na jeho odkazu.[10][11][12]
Ocenění
Pierre Simon de Laplace je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
Odkazy
Reference
- P. S. Laplace: „Oeuvres complétes de Laplace“, 14 vols., Gauthier-Vallaes, Paris, 1878-1912. Posmrtná publikace Laplaceových sebraných spisů. Facsimile prvé edice této vzácné a obtížně dostupné knihy bylo publikováno vydavatelstvím Éditions Culture et Civilisation, 115 Ave. Gabriel Lebron, 1160 Brussels, (Belgium), 1967
- Ch. C. Gillispie: „Pierre-Simon Laplace, 1749-1827: A Life in Exact Science“, Princeton University Press, 1997. (V současnosti zřejmě nejlepší a nejpoctivější vědecká biografie Laplace, i když stále neúplná v řadě bodů.)
- J. J. O'Connor, E. F. Robertson: „Pierre-Simon Laplace“. In: History of Mathematics; on-line: http://www-groups.dcs.st-and.ac.uk/~history/Mathematicians/Laplace.html
- J. Bricmont: "Science of Chaos, or Chaos in Science?", Physicalia Magazine, 17, (1995) 3-4, pp.159-208. Viz zvláště kap. "Chaos and Determinism: Defending Laplace"; on-line: https://web.archive.org/web/20010219064912/http://dogma.free.fr/txt/JB-Chaos.htm
- A. Gottvald: Laplace's Demon vs Maxwell's Demon: From Historical Myths to Topological Evolution". In: Proc. of the 8th International Conference on Soft Computing MENDEL 2002, Brno, CR, 2002, pp. 139-146. Rozsáhlá literatura.
- P. S. Laplace: "Théorie analytique des probabilités", 2 vols., Courcier Imprimeur, Paris, 1812; (3rd edition with supplements, 1820); occupies Vol. 7 of "Oeuvres complétes de Laplace", 14 vols., Gauthier-Vallaes, Paris, 1878-1912. Facsimile of the 1st edition of this rare but important book was published by Éditions Culture et Civilisation, 115 Ave. Gabriel Lebron, 1160 Brussels, (Belgium), 1967.
- P. S. Marquis de Laplace: „A Philosophical Essay on Probabilities“, Dover, New York, 1995 (English translation of the French version of 1814. Jak ale varuje např. Jaynes, tento překlad do angličtiny není bez zkreslení a před vynášením soudů je žádoucí konzultovat i francouzský originál.
- Viz vědecký odkaz E. T. Jaynese on-line: http://bayes.wustl.edu; Viz zejména E. T. Jaynes: "Probability Theory: The Logic of Science", 1996. Obsahuje též velmi otevřený historiografický pohled na složitou „sociologii“ teorie pravděpodobnosti po Laplaceově smrti.
- Zahraniční putování po hrobech slavných matematiků, fyziků, astronomů XI: Francie, Laplace a Poisson. Matfyz, 4. 6. 2015 Dostupné online Archivováno 10. 8. 2019 na Wayback Machine
- L. Krüger, L. J. Daston, M. Heidelberger (Ed's): "The Probabilistic Revolution". The MIT Press, Cambridge, 1987.
- A. Kamlah: "The Decline of the Laplacian Theory of Probability: A Study of Stumpf, von Kries, and Meinong". ibid, pp. 91-116.
- I. Schneider: "Laplace and Thereafter: The Status of Probability Calculus in the Nineteenth Century". ibid, pp. 191-214.
Literatura
- Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 15. díl. V Praze: J. Otto, 1900. 1066 s. cnb000277218. S. 655–656. Dostupné online
- SLOUKA, Hubert. Pierre Simon Marquis de Laplace. Říše hvězd. Populárně vědecký astronomický časopis. Ročník 30 (1949). Číslo 5. Strana 128–132. [Celé číslo je dostupné online[nedostupný zdroj].]
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pierre Simon de Laplace na Wikimedia Commons
- Osoba Pierre Simon de Laplace ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Pierre-Simon Laplace
- Dílo 1911 Encyclopædia Britannica/Laplace, Pierre Simon ve Wikizdrojích (anglicky)
8. křeslo Francouzské akademie | ||
---|---|---|
Předchůdce: Michel Regnaud de Saint-Jean d'Angély |
1816–1827 Pierre-Simon Laplace |
Nástupce: Pierre-Paul Royer-Collard |