Lahuť

Lahuť je malá osada ležící v okrese České Budějovice, zhruba 15 kilometrů jižně od Českých Budějovic. Dnes téměř vylidněná víska tvoří jednu ze tří částí obce Mokrý Lom. V roce 2011 zde trvale žilo šest obyvatel.[2] Název vsi odvozen slova lahodný (jména Lahodný, Lahodka).

Lahuť
Lokalita
Charakterosada
ObecMokrý Lom
OkresČeské Budějovice
KrajJihočeský
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice48°50′28″ s. š., 14°30′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel6 (2011)[1]
Katastrální územíMokrý Lom (3,55 km²)
Nadmořská výška512 m n. m.
PSČ374 01
Počet domů6 (2011)[1]
Lahuť
Další údaje
Kód části obce145696
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1361,[3] kdy farář z Velešína obdržel vydržováním dvou vikariátů dar – dvůr a ves Lahuť (curiam et villam Lahut) a ves Kladiny. V roce 1387 přešlo vrchní panství na Rožmberky. Jindřich III. z Rožmberka dal velešínskému faráři roku 1410 povolení, aby vzdálený dvůr prodal. Prodej se uskutečnil téhož roku v den svatého Michala a kupcem byl Pešek Lahodka z Ločenic, který za něj zaplatil za 22 kop. Kromě toho musel platit roční poplatek ve výši dvou kop pražských grošů, dvou džberů žita a dvou džberů ovsa.

Po zrušení poddanské příslušnosti k buquoyskému panství Nové Hrady tvořila Lahuť od roku 1850 součást obce Sedlce. Ke dni 28. února 1924 se oddělila v rámci obce Mokrý Lom, s níž byla v letech 1943–1945 součástí Branišovic a mezi 14. červnem 1964 a 23. listopadem 1990 včleněna pod obec Římov. Od znovuosamostatnění Mokrého Lomu jako obce dne 24. listopadu 1990 je Lahuť jeho částí.[4] Roku 1928 byla ves elektrifikována.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů v letech 1869 až 2001[3]
Rok 1869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 3527304340403517911532
Počet domů 66667765-4366
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v počtu domů Mokrého Lomu.

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 168.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 194–195.
  4. Genealogie Českobudějovicka [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné online.

Literatura

  • KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko. Svazek II. Pravý břeh Vltavy. České Budějovice: Veduta, 2008. 344 s. ISBN 978-80-86829-41-8.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.