Mokrý Lom

Mokrý Lom (německy Mokrilom, Mokrig (1362)) je obec ležící v okrese České Budějovice, kraj Jihočeský, zhruba patnáct kilometrů jihovýchodně od Českých Budějovic a devět kilometrů západně západně od Trhových Svin. Žije zde 116[1] obyvatel.

Mokrý Lom
Lidově barokní kaple v Mokrém Lomu
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0311 535842
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíČeské Budějovice
Okres (LAU 1)České Budějovice (CZ0311)
Kraj (NUTS 3)Jihočeský (CZ031)
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice48°50′41″ s. š., 14°30′51″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel116 (2022)[1]
Rozloha3,55 km²
Katastrální územíMokrý Lom
Nadmořská výška515 m n. m.
PSČ374 01
Počet domů50 (2021)[2]
Počet částí obce3
Počet k. ú.1
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Mokrý Lom
Mokrý Lom
374 01 Trhové Sviny
[email protected]
StarostaIng. Martin Ehrlich
Oficiální web: www.mokrylom.cz
Mokrý Lom
Další údaje
Kód obce535842
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

První písemná zmínka o vsi (Mocrig) pochází z roku 1362, kdy ji dali[kdo?] jako zástavu Bohuslavovi z Mirkovic. Osada patřila do roku 1387 k velešínskému panství, od tohoto roku připadla Rožmberkům. Roku 1474 zastavil osadu Jindřich V. z Rožmberka Janovi z Bohušic za dvacet kop a 46 grošů činže.

Dům čp. 3

Duchovní správou patřila osada až do roku 1786 velešínské farnosti. Od tohoto data ves spadá pod farnost ve Svatém Jánu (stejně tak místní část Polžov; místní část Lahuť je přifařena k Římovu).

Po zrušení poddanské příslušnosti k buquoyskému panství Nové Hrady tvořil Mokrý Lom od roku 1850 po dlouhou dobu součást obce Sedlce. Tato obec sestávala z osad: Branišovice, Kladiny, Lahuť, Mokrý Lom, Polžov, Sedlce, Hrachové Hory, Úlehle, Zahrádka a samot Benák a Babka. Starostou obce Sedlce v době jejího rozdělení byl Václav Hamberger z čp. 4 v Mokrém Lomu. Návrh na rozdělení obcí byl podán dne 23. ledna 1919; novými volbami, ve kterých zvítězili sociální demokraté bylo dělení zamítnuto. Novým starostou se stal Josef Beran ze Sedlce. V Mokrém Lomě vzniklo osadní zastupitelstvo v čele s Františkem Pártlem, které opětně žádalo rozdělení obce. Několikrát neúspěšně, naráželi na odpor vsí Sedlce a Branišovice. Největším problémem bylo rozdělení majetku sboru dobrovolných hasičů, který byl založen roku 1889. Dne 19. srpna 1923 Sedlce kapitulovala a 28. únor 1924 byl určen jako rozlučovací den.

První zastupitelstvo obce Mokrý Lom bylo tehdy zvoleno ve složení:

  • František Fučík (Lahuť, starosta)
  • Václav Hamberger (Mokrý Lom čp. 4)
  • Václav Vaclík (Mokrý Lom čp. 7)
  • Vojtěch Tybitancl (Mokrý Lom čp. 8)
  • Matěj Špindler (Mokrý Lom čp. 14)
  • Jan Farka (Mokrý Lom č. 17)
  • František Jaroš (Mokrý Lom čp. 10)
  • František Novák (Mokrý Lom čp. 16)
  • Tomáš Snížek
  • Bartoloměj Flieger (Polžov)
  • Václav Tvaroh
  • František Fučík (Lahuť)
  • Jan Holemý (Lahuť)

Za nacistické okupace byl Mokrý Lom nakrátko připojen k obci Branišovice (1943 až 1945), v letech 1960 až 1964 se sloučení opakovalo, ale s obrácenou svrchovaností – Branišovice se staly součástí obce Mokrý Lom. Ke dni 14. června 1964 byl Mokrý Lom včetně Branišovic včleněn pod obec Dolní Římov; status samostatné obce znovu získal dne 24. listopadu 1990.[3]

Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů Mokrého Lomu (části obce) v letech 1869 a 2001[4]
Rok 1869188018901900191019211930195019611970198019912001
Počet obyvatel 9886929411310493616665886264
Počet domů 171717171717171734[pozn. 1]19202425

Místní části

Obec Mokrý lom se skládá ze tří částí, které leží v katastrálním území Mokrý Lom.

Pamětihodnosti
  • lidová architektura
  • kaplička z roku 1848

Odkazy

Poznámky
  1. Počet domů roku 1961 uveden pouze za celou obec.

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Genealogie Českobudějovicka [online]. [cit. 2008-12-05]. Dostupné online.
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 194–195.

Literatura
  • KOVÁŘ, Daniel. Českobudějovicko. Svazek II. Pravý břeh Vltavy. České Budějovice: Veduta, 2008. 344 s. ISBN 978-80-86829-41-8.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.