Lago Bianco
Lago Bianco je vodní nádrž, které leží ve východním Švýcarsku, v kantonu Graubünden. Vznikla spojením dvou původních přírodních jezer – stejnojmenného Lago Bianco a menšího Lago della Scala. Leží na rozhraní pohoří Bernina a Livigno, nedaleko průsmyku Bernina v nadmořské výšce 2 234 metrů. V současnosti se nádrž používá primárně jakožto rezervoár vody pro vodní elektrárny.
Lago Bianco | |
---|---|
Letecký snímek nádrže v létě | |
Poloha | |
Světadíl | Evropa |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Graubünden |
Lago Bianco | |
Zeměpisné souřadnice | 46°24′11″ s. š., 10°1′19″ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 1,43 km² |
Délka | 3 km |
Šířka | 1 km |
Objem | 0,0186 km³ |
Max. hloubka | 53 m |
Ostatní | |
Typ | přehradní nádrž |
Nadm. výška | 2234 m n. m. |
Přítok vody | ledovec Cambrena, další potoky |
Odtok vody | Cavagliasch |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
V minulosti se v oblasti dnešní nádrže nacházela dvě přírodní jezera: větší Lago Bianco, které vděčí za své jméno mléčnému odtoku z ledovce Cambrena, a malé přilehlé jezero Lago della Scala na jihu. Do jezera Lago Bianco se z okolních výšin vlévá několik malých horských potoků, včetně potoka z vysokohorské pastviny Lagalb, kterému jezero vděčí za své jméno. Voda tekla z jezera Lago Bianco přes jezero Lago della Scala a z něj soutěskou Pilaschlucht dolů do Cavagliaalp, kde se potok Pilabach vléval do řeky Cavagliasco.
V letech 1910–1911 byly postaveny dvě gravitační přehrady Scala (jižní strana) a Arlas (severní strana, tvořená třemi oblouky), které vytvořily nádrž o objemu 18,6 milionu m³.
Nádrž byla původně vypouštěna přirozenou cestou přes řeku Acqua da Pila do vodovodního přivaděče Puntalta elektrárny Robbia. Od roku 1927 přivádí tlakové potrubí vodu do elektrárny Palü. V letech 1941–1942 byly obě přehradní zdi, postavené z lomového kamene, zvýšeny asi o 4 m a opatřeny betonovými korunami. Protože Lago Bianco je nejhlubší v severní části, byla v jezeře postavena třetí stěna a čerpací stanice, aby bylo možné zásobovat odběr vody na jižní stěně i při nízkém stavu vody (obvykle v dubnu až květnu). Od července do října se voda z jezera Palüsee čerpá do jezera Lago Bianco.
V letech 1999–2001 společnost Rätia Energie, nyní Repower, provozující okolní vodní elektrárny, kompletně zrenovovala obě stěny a na straně u jezera je nově utěsnila. Renovaci dvou stěn provedla společnost IsoPermaproof z Thusisu.
Geografie
Nádrž leží na místě stejnojmenného přírodního jezera v nadmořské výšce 2 234 metrů. Bezprostředně na severním konci nádrže se nachází kontinentální rozvodí mezi povodími Pádu, Innu a Dunaje. Několik desítek metrů severně od Lago Bianco leží jezero Lago Nero na horním toku říčky Bernina. Prochází tudy také hranice mezi pohořími Bernina a Livigno.
Technická data
Nádrže Arlas (sever) a Scala (jih) | ||
---|---|---|
Dokončení: | 1912 | 1912 |
Typ: | Přehrada | Přehrada |
Délka koruny hráze: | 280 m | 190 m |
Výška hráze: | 15 m | 26 m |
Plocha povodí: | 10,85 km² | |
Objem: | 18,6 mil. m³ | |
Plocha: | 143 ha | |
Délka: | 3 km | |
Kapacita odtoku: | 80 m³/s | |
Investor: Repower, Brusio |
Doprava
Po břehu nádrže vede od roku 1910 Berninská dráha, spojující Svatý Mořic s Poschiavem a Itálií. Díky vrcholové stanici Ospizio Bernina ve výšce 2 253 m n. m. je nejvýše položenou tratí, překonávající Alpy bez použití vrcholového tunelu. Trať provozuje Rhétská dráha a od roku 2008 je zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Kromě běžných osobních vlaků tudy projíždí také slavný Bernina Express.
V bezprostřední blízkosti vede také kantonální hlavní silnice č. 29 (Pontresina – Berninapass – Poschiavo – Tirano).
Odkazy
Externí odkazy
- (německy) Profil na stránkách Schweizersee
- (německy) Profil na stránkách ETH Zürich