Brusio

Pohled na centrum obce

Založení bratrstva San Romerio, o němž je první zmínka z roku 1055, sehrálo trvalou roli v osídlování a rozvoji této oblasti. Brusio je poprvé zmíněno v listině z roku 1106. Význam názvu místa je nejistý, je možné, že vychází z keltského brŏga, tedy "oblast, hranice", které bylo rozšířeno latinskou příponou -ūsǐum. V roce 1222 bylo zmíněno jako samostatná obec, kterou navenek zastupoval děkan. Od 14. století tvořila obec spolu s Poschiavem velkou údolní farnost (Cumün), která se v roce 1408 připojila ke Gotteshausbundu.

Od roku 1501 měla obec vlastní katolickou farnost a po roce 1590, v době reformace, byla založena evangelická farnost. Poté byli katolíci a protestanti zastoupeni téměř rovnoměrně. V době protireformace, během nepokojů v Graubündenu, v úterý 22. července 1620, vpadli militantní katoličtí valtelliniáni pod vedením Giacoma Robustelliho také do farnosti Poschiavo, kde s nimi spolupracovala část místního katolického vedení. Tato událost byla součástí vraždy ve Valtellině. V Brusiu zahynulo asi 30 reformovaných, velká část protestantské komunity však byla varována a mohla se stáhnout na planinu Cavaglia a odtud uprchnout do Engadinu. Rozhodnutí rozhodčího soudu v Graubündenu z roku 1642 umožnilo protestantům postavit si v roce 1645 vlastní kostel. V důsledku těchto událostí a zvýšené emigrace reformovaných klesl jejich podíl na obyvatelstvu do roku 1990 na 9 %.

Teprve v roce 1851 se Brusio odtrhlo od svazku s Poschiavem. Dřívější snaha o autonomii se neobešla bez jistého nechtěného humoru. Například v roce 1615 začali obyvatelé Brusia používat vlastní nově zhotovenou obecní pečeť, ale církev jim vzápětí sdělila, že na takovou pečeť nemají nárok.

Zprovoznění elektrárny Brusio (dnes součást koncernu Repower) v roce 1906 a Berninské dráhy v letech 1908–10 vedly ve 20. století k hospodářskému rozmachu.

Vesnice Viano, jedna z částí obce

Obec se rozkládá na dolním toku řeky Poschiavino a sahá od jižního konce jezera Lago di Poschiavo až k italské hranici u Piattamaly, která je nejnižším bodem obce s nadmořskou výškou 517 m. Nejvyšším bodem je 2 901 m vysoký Piz Combul.

Na dně údolí se nachází hlavní obec Brusio (780 m) a pod ní vesnice Campascio (637 m) a Campocologno (553 m) a vesnice Zalende. Na úzkých terasách nad údolními svahy, které se vyznačují suťovými svahy a volnými kaštanovými háji, leží vesnice Viano (1 281 m) a Cavaione, roztroušené na extrémně strmých svazích v nadmořské výšce 1 300 až 1 550 m. K obci patří také část Miralago a několik dalších usedlostí a horských osad.

V roce 1997 bylo 16,6 % území obce využíváno pro zemědělství, 54,1 % lesů a 2,3 % zastavěných ploch. Neproduktivní plocha činila 27,0 %.

Obec je ze tří stran obklopena italským územím. Sousedními obcemi kromě Poschiava jsou Grosotto, Vervio, Tirano, Villa di Tirano, Bianzone, Teglio a Chiuro, které patří do provincie Sondrio.

Za sto let mezi lety 1850 a 1950 se počet obyvatel výrazně zvýšil o 528 (52,8 %). V následujících třech desetiletích však opět prudce poklesl v důsledku stěhování do průmyslových center a turistických letovisek (mezi lety 1950–1980 úbytek -17,67 %). Tento vývoj pokračuje v mírnější podobě až do současnosti, takže v roce 2005 zde žil stejný počet obyvatel jako v roce 1900.

Kruhový viadukt v Brusiu

Na území obce se nachází známý kruhový viadukt, postavený v letech 1907–1908 na Berninské trati, spojující Svatý Mořic s Tiranem. Stavba smyčky, při které vlak nadjíždí sám sebe, umožnila zmírnit prudké klesání na trati bez nutnosti použití ozubnice či stavby nákladných tunelů.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brusio na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Brusio na Wikimedia Commons
• (německy) – oficiální stránky