Lašsko
Lašsko (polsky Laszczyzna nebo Lasko, německy Lachei, anglicky Lachia) je etnografický region ve východní části českého Slezska a v severovýchodním cípu Moravy, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice.[1] Lašsko vyniká svým folklórem, především pak typickým tanečním stylem. Na Lašsku se hovořilo lašským nářečím. Dnes jej lze slyšet pouze náhodně u některých starších obyvatel či na vystoupeních lašských folklorních souborů, některé prvky jako zkracování dlouhých samohlásek, přízvuk na předposlední slabice slova či rozlišování výslovnosti i/y ale přetrvávají dodnes.
Zeměpisné vymezení
Krajina ve východní části České republiky, rozprostírající se po obou březích řeky Ostravice, dále pak v povodí řek Odry, Lubiny, Ondřejnice, Jičínky a Sedlnice. Územně se jedná o nejednolitou oblast okolo měst Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant nad Ostravicí, Frenštát pod Radhoštěm, Nový Jičín a Kopřivnice. Geografickým centrem Lašska jsou Hukvaldy, vesnička na úpatí hradu. Politickým středem regionu je Frýdek-Místek. Lašsko sousedí na východě s česko-polským regionem těšínským, na severu a severozápadě s oblastmi obývanými před válkou převážně Poláky a českými Němci, na západě s Kravařskem a na jihu s Valašskem.
Historicko-národopisné vymezení
Etymologicky nelze název Lašska blíže určit, než že je odvozen od jména severomoravského kmene Lachů, někdy označovaného též jako Moravci [pozn. 1]. Lašsko není jednolitou oblastí. Podle krajinného rázu, podle kroje, některých druhů tanců, ale především tanečního stylu, se dělí na několik podoblastí:
- Valašskolašské pomezí (od Frenštátu a Trojanovic ke Kunčicím, Tiché, Kozlovicím a Hukvaldům)
- Lašsko horské (v pásmu celého beskydského pohoří)
- Lašsko nížinné (až k Ostravě)
Jindy se setkáme s rozdělením Lašska na moravské a slezské:
- Moravské Lašsko – oblast etnograficky pestřejší a národnostně málo diferencovaná, je na severozápadě lemována řekou Odrou, na východě Ostravicí. Jihovýchodní hranicí je hřeben Zadních hor – od Konečné až k Trojačce u Bumbálky. Jihozápadní stranu území lemuje hřeben Radhošťských hor, přes Pindulu hřebenem Hodslavských vrchů dolů přes Hostašovice a Starojickou Lhotu k Jeseníku nad Odrou. Přirozenými kulturními centry Moravského Lašska byla města Brušperk, Frenštát, Místek, Moravská Ostrava a Příbor.
- Slezské Lašsko – region etnograficky chudší a národnostně složitější, na severozápadě pokračuje po levém břehu Odry k Pustějovu, Studénce, ke Klimkovicím, přes Porubu kolem Slezské Ostravy k Vrbicím a Heřmanicím, zaujímá okolí Bohumína, Orlové až ku Karviné. Přes Louky vede Stonavou k Albrechticím, stáčí se přes Domaslavice k Tošanovicím, hřebenem Prašivé k Malému polomu, odtamtud po slovenské hranici ke Konečné. Kulturními centry byla města Frýdek, Frýdlant a Slezská Ostrava.
Přes určité rozdíly v zachování lidové kultury Moravského a Slezského Lašska pojímáme tento region do jednoho celku, který vyrůstal ze společných kořenů, „Moravskoslezské Lašsko“. Zahrnuje původní obyvatelstvo nížin, podhůří i hor – rolníky, řemeslníky, pasekáře i salašníky. Kulrurní dědictví lidu, kterého spojuje nejen jazyk, písně, tance, výtvarný projev, ale také jeden genius loci.
(Dle Zdeny Vachové, L. P. 1993)
Kultura
Lašské nářečí
Jde o dialekt, jehož základním znakem je přízvuk na předposlední slabice a úsečnost, která značí úplný zánik délky (stryc, dobreho, prosiš, kusek). Slabiky de, te, ne vyslovují se měkce (děn, tětka, něpiš). Charakteristickým znakem je též přeměna "á" v "o" (jo místo já, vološ místo voláš apod.). Nádech tohoto dialektu je podobný polštině, hlavně svou intonací. Hlavním kladem laštiny je hudebnost, zvučnost a vzácný rytmický spád.
Příklady lašského nářečí:
- Kaj idětě? – Kam jdete?
- podtinek (na podtinku) – zápraží (na zápraží)
- děvucha – děvče
- synek – kluk
- taleř – talíř
- kura – slepice
- ležka – lžička
Lidová hudba
Lašsko se vyznačuje velkým bohatstvím lidových písní. Lašská taneční píseň, charakteristická svou zádumčivostí, melodickou krásou a bohatostí tvoří podstatnou část hudebního folkloru Moravy. Lašsko je považováno za kraj nejkrásnějšího zpěvu kostelního, kraje bohatého na písňové legendy a koledy. Lašsko bylo krajem cimbalistů.
Cimbálové muziky
Lidové tance
Po celém území Lašska bylo zaznamenáno od druhé poloviny 19. století několik set lidových tanců a tanečních písní včetně záznamů hry lidových muzik. Charakteristickými tanci jsou:
- Starodávný (jinak též "valašský" nebo "zachodzeny") – nejrozšířenější tanec Lašska polonézového (třídobého) rázu.
- Zvrtek – dynamický dvoudobý točivý tanec předčardášového typu
- Čardáš (zvaný též "kysucký čardáš") – v některých případech tančí jen ženy společně v kole jako tzv. "babsky".
- Skok (zvaný též "Ondrášův skok" nebo "hajduch") – sólový chlapecký tanec severních Beskyd s ostrým, výrazným rytmem.
- Tance figurální – tance mladšího původu, tančící se pouze na jediný taneční nápěv či píseň (čeladensky, zbujan, kalamajka, pilky, vojtek, dymak, kohut, hulan, mazur, šotyšky, šatečkovy, ruska polka, požehnany...)
Národopisné soubory
- Lašánek – dětský národopisný soubor, Hukvaldy
- TFS Beseda - taneční folklorní soubor, Metylovice [8]
- LSPT Ondřejnica – Lašský soubor písní a tanců Ondřejnica, Stará Ves nad Ondřejnicí [9]
- SLPT Hukvaldy – Soubor lidových písní a tanců Hukvaldy, Hukvaldy
- SLPT Ostravica – Soubor lidových písní a tanců Ostravica, Frýdek-Místek [4]
- DFS Ondrášek – Dětský folklorní soubor Ondrášek, Frýdek-Místek [10]
Osobnosti spjaté s kulturou Lašska
- František Lýsek – sbormistr dětských pěveckých sborů [11]
- Františka Pituchová – lidová vypravěčka, lašská básnířka [12]
- Gabriela Jílková – sólová cimbalistka [6]
- Joža Vochala – zakladatel Lašského muzea [13]
- Leoš Janáček – hudební skladatel
- Milan Konečný – radosta Lašského společenství, o.s., zakladatel Lašské univerzity libovolného věku [14]
- Óndra Łysohorský – lašský básník [15]
- Vincenc Socha – sběratel lidových písní a tanců [16]
- Věra Šejvlová – sběratelka lidových písní a tanců a zakladatelka souboru Grunik
- Věra Šimková – sběratelka lidových písní a tanců, spoluzakladatelka SPLT Ostravica
Kronika Lašska
- Urbář Těšínského knížectví L. P. 1775:
Ta místa před časem rozdělovala kolonizace z jedné strany valašská a z druhé strany lašská. Potom Lach v čísle jednotném a Lachové v čísle množném, kterýmiž to jmény jsou venkované zdejší obecně nazýváni...
- Josef Dobrovský v dopise L. P. 1788 píše:
Za Příborem jsou ještě Lechové, kteří jsou od Valachů nazýváni Laši, v jed. č. Lach.
- Leopold Hansmann, úředník Hukvaldského panství, L. P. 1842 píše:
Dle mého doptání jsem se dozvěděl, že Laši od západu až ke Starému Jičínu sahají, Závišice jsou již promíchány, tj. Němci a Laši. Od východu se táhnou až k Frýdlantu a Frýdku. Od půlnoční strany až k Moravské a Polské Ostravě, od polední k Frenštátu.
- A. V. Šembera "Základové diaktologie čsl. L. P. 1864:
Podle údajů Ondřeje Palackého, bratra dějepisce Františka Palackého, v Hoclavicích jsou ještě Laši, nikoliv Valaši...
- Vincenc Brandl "Kniha pro každého Moravana" L. P. 1892:
Laši se jmenují obyvatelé okolí Frenštátu, Štramberka, Příbora, Brušperka, Moravské Ostravy, Místku a Frýdlantu.
- Lubor Niederle "Slovanský svět" L. P. 1909:
Na severovýchodě Moravy a ve Slezsku sedí Laši (kraj sluje Lašsko), zaujímajíce Opavsko, český pruh Těšínska, na Moravě klín země s městy: Příborem,Brušperkem, Moravskou Ostravou, Místkem a Frýdkem až po okolí Suchdolu, Nového Jičína, Štramberka a Frenštátu.
- Československá vlastivěda – 1933:
Charváti, stejně jako Laši, obývají území tzv. Popelnicových polí.
Lašská obroda
Velkou zásluhu na udržení lašského povědomí měli i mnozí jiní nadšenci, kteří zakládali lašské národopisné soubory, pěvecké sbory, lašské jizby, muzea.[17] Významným pracovníkem byl Joža Vochala, který se podílel velikým dílem na činnosti Lašského národopisného sdružení Sedlišťané, jehož založení je datováno rokem 1908, ukončení činnosti v padesátých letech dvacátého století. Počátkem sedmdesátých let protilašské tlaky opět sílí a zasahují i oblast vzdělávání.
Poznámky
- Petr Bezruč označuje za Moravce všechny česky mluvící obyvatele tohoto regionu.
Reference
- www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-09-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-14.
- Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-30.
- Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-02-01.
- http://www.ostravica.com
- http://praminky.sousede.cz%5B%5D
- http://www.cimbalistka.cz
- http://www.cm-fojt.estranky.cz/
- http://www.metylovice.cz/index.php?tar=clanek_vypis&id=312
- http://www.ondrejnica.cz
- http://www.ondrasek.org
- http://15.festival-poodri.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=47&Itemid=53%5B%5D
- Archivovaná kopie. www.nkp.cz [online]. [cit. 2010-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-26.
- http://kultura.beskydy.cz/content/beskydy-kultura-muzea-lasske-narodopisne-muzeum-v-sedlistich.aspx
- http://www.lassko.cz
- http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1065
- Archivovaná kopie. www.folklorweb.cz [online]. [cit. 2010-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-01.
- Archivovaná kopie. www.sedliste.cz [online]. [cit. 2011-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-14.
Externí odkazy
- Slovníkové heslo Lašsko ve Wikislovníku
- Lašsko - kultura a nářečí
- Slovník štramberského nářečí