Lízin saxofon

Homer a Bart sledují v televizi The WB Television Network, když je vyruší Líza hrající v ložnici na saxofon. Bart vstoupí do Líziny ložnice a snaží se jí saxofon sebrat, ale nechtěně ho vyhodí z okna. Přistane uprostřed ulice, kde ho přejedou automobily a rozšlápne Nelson Muntz. V období smutku Líza prozradí, že si nepamatuje, že by ten saxofon někdy neměla, a tak Homer vypráví o původu nástroje.

V retrospektivě, v roce 1990 jde Bart na svůj první školní den, ale moc se mu ve škole nedaří a upadá do deprese. Právě během diskuzí o Bartově budoucnosti si školní psycholožka uvědomí, že mladá Líza je velmi inteligentní, a řekne Homerovi a Marge, že musí rozvíjet jejího nadaného ducha. Pokusí se poslat Lízu na soukromou školu, ale školné stojí 6 000 dolarů. Mezitím Springfield zasáhnou hrozná vedra a Homer ušetří 200 dolarů na koupi klimatizace. Marge však Homera požádá, aby ji nekupoval, dokud nepřijdou na to, jak Líze pomoci. Ve škole se Bart baví s Milhousem a dělá prdící zvuky, což Milhouse pobaví. Povzbuzený Bart baví skupinu dětí a vydává se na cestu stát se školním vtipálkem.

Při cestě za nákupem nové klimatizace Homer zjistí, že hudební nástroj je způsob, jak povzbudit nadané dítě, a následně obětuje peníze za klimatizaci, aby Líze koupil její první saxofon. V přítomnosti se Marge zmíní, že na účtu klimatizace nějaké peníze jsou, a tak se Homer rozhodne koupit Líze další saxofon.

Lízin saxofon je první epizodou, u které si Al Jean připsal autorství. Před touto epizodou se o všechny své scenáristické zásluhy dělil s Mikem Reissem.[1] Epizoda byla napsána s malým štábem, který tvořili mimo jiné Jean, Reiss a David Stern. Podle Reisse závěrečná epizoda obsahovala 80–90 % Jeanova původního scénáře.[2] Jedná se o šestou retrospektivní epizodu, kterou seriál natočil. Takoví jsme byli byla první retrospektivní epizoda a Homer v ní maturoval v roce 1974, což ztěžovalo realistické časové zařazení, protože tato epizoda se odehrává v roce 1990.[2] Nápad na úvod ve stylu seriálu All in the Family Jean vymyslel při čekání na soudní proces s O. J. Simpsonem.[2] Epizoda byla velmi krátká a klip, ve kterém Líza hraje na saxofon na konci, byl přidán kvůli prodloužení.[2]

Pastelovou kresbu Krustyho nakreslil celou Dominic Polcino, který prozradil, že je to jediné originální dílo vytvořené výhradně jím, které se objevilo v epizodě. Pastelovou kresbu vytvořil s ohledem na tuto skutečnost. Pro Polcina bylo snadné režírovat tuto epizodu, protože v ní nebylo mnoho lidí a byla to „uzemněná epizoda“.[3] Jedná se o poslední epizodu, ve které má Doris Grauová mluvící roli kuchařky Doris, ačkoli tato epizoda byla odvysílána téměř dva roky po její smrti. Je to také naposledy, kdy tato postava promluví, a to až do epizody 18. série Žabař, kuchař, manželka a její Homer, kdy ji namluvila Tress MacNeilleová.[4]

Když Homer vypráví Bartovi a Líze o roce 1990, říká: „V pořadu Tracey Ullmanové se mezi skeči a písničkami objevily první příběhy rodiny Simpsonových.“ Jedná se o narážku na debut Simpsonových jako „nárazníků“ vysílaných před a po reklamách v pořadu The Tracey Ullman Show.[5] Píseň „Those Were the Days“ paroduje úvodní titulky televizního pořadu All in the Family.[2] Jedním z lidí, kteří přejedou saxofon, je muž na tříkolce, který okamžitě spadne. Jedná se o odkaz na pořad Rowan & Martin's Laugh-In.[2] Na začátku retrospektivy je slyšet píseň „Don't Worry, Be Happy“ od Bobbyho McFerrina.[2] Doktor Dlaha si v retrospektivě upravil vlasy a oblečení, a vypadal tak jako pan T v seriálu A-Team.[2] Homer je vidět, jak se dívá na Twin Peaks, a Obr je pak zobrazen, jak tančí valčík s Bílým koněm.[5] Když v obchodě s hudebninami King Toot kupuje Homer Líze její první saxofon, je v pozadí kytara, která je podobná kytaře „Frankenstrat“ Eddieho Van Halena.[1] Na fotografii vedle Kenta Brockmana ve zprávách je Kent vymodelovaný po vzoru dívky z loga obchodní značky Coppertone.[6] Na konci epizody, než hudba přejde do standardní písně seriálu, předvede Líza na svůj nový saxofon krátkou, hrubší interpretaci písně „Baker Street“ od Gerryho Raffertyho.

V původním vysílání skončil díl v týdnu od 13. do 19. října 1997 na 51. místě v žebříčku sledovanosti s ratingem 8,2, což odpovídá přibližně 8,0 milionům domácností. Byl to druhý nejlépe hodnocený pořad na stanici Fox v tomto týdnu, hned po Tatíku Hillovi a spol.[7]

Autoři knihy I Can't Believe It's a Bigger and Better Updated Unofficial Simpsons Guide, Warren Martyn a Adrian Wood, ji označili za „úžasnou epizodu, plnou zábavného, sebereferenčního vtipu“ a uvedli, že „je obzvlášť příjemné konečně zjistit, co způsobilo, že se Bart vydal na cestu k temné straně“.[5]

Robert Canning ze serveru IGN epizodu velmi chválil a uvedl, že je „nejen velmi vtipná, ale také nabitá simpsonovským srdcem“.[8]

Recenze vydání 9. série Simpsonových na DVD v deníku The San Diego Union-Tribune vyzdvihla Lízin saxofon spolu s díly Všichni zpívají a tančí a Kam s odpadem? jako jedny z nejpamátnějších epizod seriálu.[9]

Stephen Becker z deníku The Dallas Morning News poznamenal, že 9. série „má zvláštní náklonnost k Líze“, a ve své recenzi DVD vyzdvihl tuto epizodu spolu s Ponorkobusem a Lízou z rodu Simpsonů.[10]

Část epizody, v níž dvě školačky při hraní si skandují číslice pí, použili matematici Sarah J. Greenwaldová z Appalačské státní univerzity a Andrew Nestler ze Santa Monica College na webové stránce o matematice v Simpsonových.[11]