Bobby McFerrin

Robert „Bobby“ McFerrin Jr. se narodil v New Yorku, jeho otec, Robert McFerrin Sr., byl prvním Afroameričanem, který zpíval jako člen Newyorské metropolitní opery[1] a proslavil se také nazpíváním role Porgyho (kterého hrál Sidney Poitier) ve filmu Porgy a Bess.[2] V roce 1958 se kvůli této roli přestěhovala celá rodina do Hollywoodu.

První nástroj, na který se Bobby učil hrát, byl klarinet, ale kvůli rovnátkům byl donucen nástroj změnit a pokračoval studiem hry na klavír.[3] Během studií se rozhodl pro kariéru muzikanta (poté, co zavrhl povolání kněze[3]) a ještě na střední škole založil skupinu Bobby Mack Quartet.

V roce 1977 skončila jeho kariéra klavíristy a začal vystupovat jako zpěvák, od 90. let vystupuje i jako dirigent.[3]

Bobby McFerrin se proslavil díky svému originálnímu stylu a unikátní technice zpěvu. Bobby dobře využívá svůj hlasový rozsah 4 oktáv a dokáže vytvořit iluzi dvojhlasného i vícehlasného zpěvu. Jeho vystoupení jsou založená na improvizaci a zapojení publika. Jako první zpěvák vyjel v roce 1983 na turné bez jakéhokoliv doprovodu a bez předem připraveného programu; v Evropě sklidil obrovský úspěch a ještě několikrát se do Evropy vrátil.

Jeho dalším výrazným zápisem do historie bylo vydání alba The Voice v roce 1984; toto album vzniklo částečně z nahrávek evropského turné a bylo to historicky první album, které nahrál sólově zpěvák bez předabování a ukázal tak skutečné možnosti lidského hlasu.[4] V té době také začal spolupracovat s jinými umělci a v roce 1985 vyhrál svoji první Grammy za píseň „Another Night in Tunisia“ (ve spolupráci s Manhattan Transfer).

Největší úspěch přišel v roce 1988, kdy Bobby vydal album Simple Pleasures a v něm píseň Don't Worry Be Happy; album bylo nominováno na Grammy a hit Don't Worry Be Happy vyhrál cenu za nejlepší nahrávku roku a nejlepší skladbu roku, navíc se krátce po vydání vyšvihl na první místa skoro všech hitparád. Bobby o písni později řekl, že je mimořádně jednoduchá, vznikla ve spěchu jen tak mimochodem, a trochu jej mrzí, že to je právě to, proč ho zná celý svět[5]. Místo, aby Bobby využil nabyté popularity, začal se věnovat studiu dirigování a v roce 1990, na své 40. narozeniny, dostal příležitost dirigovat Symfonický orchestr San Franciska.

Krátce potom nahrál úspěšné album Hush s violoncellistou Yo-Yo Mou a podílel se na soundtracku několika filmů (mimo jiné Syn růžového pantera).

V dnešní době stále koncertuje jako zpěvák a vystupuje jako dirigent s mnoha světoznámými soubory (jeho první album nahrané v pozici dirigenta bylo Paper Music z roku 1995). Jeho zatím poslední album Spirityouall, bylo vydáno v roce 2013.

Kromě čistě hudební tvorby vydal Bobby několik nahrávek pro děti (mimo jiné ve spolupráci s Jackem Nicholsonem); CD Elephant's Child z roku 1987 vyhrálo cenu Grammy za „Nejlepší nahrávku pro děti“.

Podle oficiálních stránek Grammy:[6]

• 1985, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Another Night In Tunisia“ s Jonem Hendricksem
• 1985, Nejlepší skladba pro více hlasů, „Another Night In Tunisia“ s Cheryl Bentyne
• 1986, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Round Midnight“
• 1987, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „What Is This Thing Called Love“
• 1987, Nejlapší nahrávka pro děti, „The Elephant's Child“ s Jackem Nicholsonem
• 1988, Skladba roku, Nejlepší popový mužský zpěv, Nahrávka roku, „Don't Worry, Be Happy“
• 1988, Nejlepší jazzový mužský zpěv, „Brothers“
• 1992, Nejlepší jazzový zpěv, „Round Midnight“

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bobby McFerrin na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bobby McFerrin na Wikimedia Commons
• Osoba Bobby McFerrin ve Wikicitátech
• Oficiální stránka
• české stránky
• Bobby McFerrin (rozhovor z cyklu České televize "Na plovárně") - video on-line v archivu ČT