Kyselina ricinolejová

Kyselina ricinolejová (systematický název (9Z,12R)-12-hydroxyoktadec-9-enová kyselina) je omega-9 nenasycená mastná kyselina.[2]

Kyselina ricinolejová

Strukturní vzorec

Obecné
Systematický název (9Z,12R)-12-hydroxyoktadec-9-enová kyselina
(R)-12-hydroxy-9-cis-oktadecenová kyselina
Triviální název kyselina ricinolejová
Anglický název Ricinoleic acid
Německý název Ricinolsäure
Funkční vzorec CH3[CH2]5CH(OH)CH2CH=CH[CH2]7COOH
Sumární vzorec C18H34O3
Vzhled kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS 141-22-0
PubChem 643684
ChEBI 28592
SMILES O=C(O)CCCCCCC\C=C/C[C@H](O)CCCCCC
InChI 1S/C18H34O3/c1-2-3-4-11-14-17(19)15-12-9-7-5-6-8-10-13-16-18(20)21/h9,12,17,19H,2-8,10-11,13-16H2,1H3,(H,20,21)/b12-9-/t17-/m1/s1
1/C18H34O3/c1-2-3-4-11-14-17(19)15-12-9-7-5-6-8-10-13-16-18(20)21/h9,12,17,19H,2-8,10-11,13-16H2,1H3,(H,20,21)/b12-9-/t17-/m1/s1
Vlastnosti
Molární hmotnost 298,461 g/mol
Hustota 0,945 g/cm3
Rozpustnost ve vodě nerozpustná
Bezpečnost

GHS07
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tato mastná kyselina je hlavní složkou ricinového oleje a asi 90 % z něj tvoří triglyceridy kyseliny ricinolejové.

Výroba

Kyselina ricinolejová se vyrábí zmýdelněním nebo frakční destilací hydrolyzovaného ricinového oleje.[3].

První pokus o přípravu této kyseliny provedl roku 1888 Friedrich Krafft.[4]

Použití

Zinečnatá sůl kyseliny ricinolejové se používá ve výrobcích pro osobní hygienu, jako jsou například deodoranty.[5][6]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ricinoleic acid na anglické Wikipedii.

  1. Ricinoleic acid. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Frank D. Gunstone, John L. Harwood, Albert J. Dijkstra. The Lipid Handbook. 10: CRC Press, 2007. Dostupné online. ISBN 1420009672. S. 1472. (anglicky)
  3. James AT, Hadaway HC, Webb JP. The biosynthesis of ricinoleic acid. Biochem. J.. May 1965, s. 448–52. PMID 14340094. (anglicky)
  4. RIDER, T.H. THE PURIFICATION OF SODIUM RICINOLEATE. Journal of the American Chemical Society. November 1931, s. 4130–4133. Dostupné online [cit. 5 February 2013]. DOI 10.1021/ja01362a031. (anglicky)
  5. zinc ricinoleate [online]. Environmental Working Group. Dostupné online. (anglicky)
  6. Tom's of Maine - About Our Products. www.tomsofmaine.com [online]. [cit. 2015-04-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-01.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.