Dekret kutnohorský

Za dob husitství rozdělila diskuse o Viklefových spisech univerzitu na skupinu českých mistrů kolem Husa, kteří byli pro reformu, a na zahraniční (zvláště německé) profesory, kteří byli proti ní. Roku 1403 byl většinou německých hlasů vydán zákaz Viklefova učení – bylo prohlášeno za kacířské. Napětí mezi reformní skupinou složenou především ze členů českého národa a ostatními mistry a studenty nadále rostlo a přeměnilo se v otevřený boj o vliv na univerzitě.

Na jaře roku 1408 se konečně kardinálové dohodli na svolání koncilu do Pisy, kde se mělo vyřešit papežské schizma. K Pise upjal své naděje i Václav IV., který doufal, že se zde (skrze osobu nově zvoleného papeže) vyřeší i problém jeho znovuzískání titulu římského krále, kterým se od roku 1402 tituloval i Ruprecht Falcký. Protože se pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka, stejně tak jako Ruprecht Falcký stavěl na stranu římského papeže Řehoře XII., požádal Václav IV. univerzitu, aby se k účasti na koncilu v Pise vyjádřila. Doufal, že podporou vážené instituce posílí svůj hlas během následujících jednání. Problémem se ukázal postoj právě německých mistrů a studentů, kteří se ocitli v těžké situaci. Studovali sice v Praze, ale po ukončení studia měli s největší pravděpodobností směřovat do Německa, kde by se svým vzděláním mohli najít uplatnění. Zde by se ocitli pod pravomocemi Ruprechta Falckého, který jim nyní začal vyhrožovat, že pokud se univerzita postaví na stranu Václava IV., budou muset v budoucnu počítat s následky. Dalším důležitým aspektem věci byl fakt, že kancléřem univerzity byl pražský arcibiskup.

Této situace tedy využila reformní skupina a její zástupci Jeroným Pražský a právník Jan z Jesenice (Hus se jednání neúčastnil, protože v té době byl nemocný) odjeli do Kutné Hory (resp. na Točník), kde v té době panovník pobýval a pokusili se získat, co se jen dalo. Jestli myšlenka dekretu měnícího hlasy na univerzitě pocházela od českých mistrů či od samotného panovníka, zůstává dodnes sporné. V pramenech se někdy uvádí, že mistři „byli překvapeni“ a z toho se vyvozuje, že se jednalo o okamžitě uskutečněný popud samotného Václava.

Důsledkem této změny byl odchod některých profesorů a studentů německé národnosti (celkem se jednalo o cca 800 osob) na univerzity ve Vídni, Krakově, Heidelbergu, Kolíně nad Rýnem, Erfurtu a vedl k založení nové univerzity v Lipsku. Solidárně odešla i řada právníků, přestože se jejich univerzity dekret netýkal. Došlo tudíž k počeštění pražské univerzity a k okamžitému úbytku asi o 80 % členů akademické obce.

Podle informace na stránce Národního památkového úřadu byl dekret projednáván a vyhlášen na hradě Točník u Berouna. V samotném dekretu se píše: Dáno na Horách Kutných, osmnáctého dne měsíce ledna.

• novela Dekret kutnohorský Josefa Kajetána Tyla z roku 1841 (Dostupné online)

• FRIEDRICH, Gustav. Dekret Kutnohorský. Poměr jeho rukopisných textů. ČČH 15, 1909, s. I– XII.
• ŠMAHEL, František. Pražské universitní studentstvo v předrevolučním období 1399-1419: statistickosociologická studie. Praha: Academia, 1967. 91 s. (Rozpravy Československé akademie věd. Řada společenských věd). Roč. 77, seš. 3.
• NODL, Martin. Dekret kutnohorský. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 451 s. ISBN 978-80-7422-065-4.
• ŠMAHEL, František; NODL, Martin. Kutnohorský dekret po 600 letech. Bilance dosavadního bádání. Český časopis historický. 2009, roč. 107, čís. 1, s. 1–45. ISSN 0862-6111.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dekret kutnohorský na Wikimedia Commons
• Dílo Dekret kutnohorský ve Wikizdrojích
• Výukový kurs Dekret kutnohorský ve Wikiverzitě
• plný text dekretu
• popis hradu Točník (Národní památkový ústav)