Kunčice pod Ondřejníkem

Ve stříbrném štítě nad zeleným trojvrším se nachází volný červený ondřejský kříž přeložený vztyčeným zeleným kladivem a modrým květem lnu.

List tvoří bílá žerďová část s volným červeným ondřejským křížem, přes který je položeno vztyčené zelené kladivo a modrý květ lnu se zeleným semeníkem, vlající část je zelená. Poměr šířky k délce je 2:3.

Kunčice pod Ondřejníkem byly založeny z příkazu Arnolda z Hückelswagenu, jenž sídlil na nedalekém hradě Hukvaldy. Vymýcení lesa a založení obce bylo zadáno jistému Kunzovi po roce 1281. Tento člověk, o kterém nejsou žádné bližší informace, dal této vesnici jméno a jeho potomci zde zastávali fojtský úřad.

Asi sto let po vzniku obce byla založena skelná huť v místech, kde dnes stojí dnešní hostinec Na Huťařství. Tato sklárna se brzy stala slavnou pro své výrobky neobyčejné jakosti, vždyť ze zdejších talířů jedl sám arcibiskup olomoucký. Také se k ní váže první písemná zmínka o vesnici z roku 1581 ohledně každoroční daně olomouckému arcibiskupovi v podobě jednoho sta skleněných talířů. V průběhu 17. století význam sklárny upadal a přes veškeré snahy několika sklářských rodů počátkem 18. století zanikla. Roku 1707 zde byl otevřen hostinec, který zde stojí dodnes.

Právě zánik hlavního zdroje obživy Kunčičanů zapříčinil, že se zde začalo pěstovat soukenictví. Ani v tomto ohledu se obyvatelé nedali zahanbit, neboť kunčické sukno bylo mimořádně kvalitní a dlouho dokázalo vzdorovat tzv. „americké kúdeli“ jak místní nazývali bavlnu. Nicméně bylo soukenictví během druhé poloviny 19. století zatlačeno do pozadí.

Okolo roku 1860 začínají vznikat v Kunčicích první šachty na těžbu železa, na které jsou místní spliže bohaté. Hornina, jejíž obsah železa se pohyboval kolem 20 %, se dovážela do hutí do nedalekého Frýdlantu a Čeladné. Koncem 19. století těžba železné rudy končí, přesně roku 1895, kdy byl uzavřen poslední důl na Humbarku.

Ustupující těžba uvolnila místo rozvoji turistického ruchu. První hosté začali přijíždět na „letní byt“ s dokončením tratě Bílsko-Kojetín v roce 1888, které do té doby řídce obydlenou horní část obce spojilo s průmyslovými městy severní Moravy a Slezska s Moravskou Ostravou v čele. Zprvu příslušníci vyšších tříd nejen ostravské společnosti přespávali v pronajatých pokojích ve skromných domech místních obyvatel, posléze začali v prostoru mezi kunčickým nádražím a dnešním Beskydským rehabilitačním centrem stavět své více či méně výstavné vily. Zvýšený pohyb lidí zaregistroval a využil majitel dvora Wernerovice Ferdinand Brázda. Na svém statku roku 1889 otevřel hostinec „Unter den Linden“ (Pod Lipkami) a koloniál pro potřeby přibývajících letních hostů. Po smrti Ferdinanda Brázdy roku 1896 jeho manželka Klaudie prodala dvůr s hostincem manželům Dočekalovým z Ostravy. Ti nechali po pravé stravě silnice z Frýdlantu postavit roku 1898 jednopatrový Hotel Skalku, budovu koupelen a celý prostor mezi těmito budovami parkově upravili. Nákladná výstavba přivedla majitele do dluhů a objekty byly ve dražbě roku 1902 prodány MUDr. Janu Mayi, který zde založil hornické sanatorium. Název Hotel Skalka přešel roku 1911 na zařízení o několik metrů dále po levé straně, kde provozovna funguje dodnes

Zanedlouho letní hosté začali stavět své vlastní rekreační objekty. Prvním z těchto domů byla „Villa Rosen“ rodinného přítele Brázdových Emila Christopha, mj. stavitele dřevěné kaple v areálu postavena roku 1897. Dnes na jejím místě stojí moderní budova Domu Pionýrů Frýdek-Místek z roku 1970, která však respektuje půdorys původní vily. Následovala vila Dominika Werlika (1898), vila pplk. Navrátila (1898), roubená vila stavitele Ferdinanda Tichého (1899), vila manželů Jurečkových (1899) a dnes neexistující Parmova vila (1899). V novém století se výstavba ještě zrychlila a slibný vývoj přerušila až první světová válka. Za všechny vily vybudované v této době lze uvést mimořádně hodnotný secesní dům „Waldhaus Glassner“ (1902) vrchního stavebního rady Carla Glassnera nebo dřevěnou vilu Šárka poslance a advokáte JUDr. Fajfrlíka dle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1903.

Po skončení první světové války, v období konjunktury 20. let se znova začíná s výstavbou vil. Jedním z nejvýznamnějších a nejzámožnějších majitelů vil byl Ing. Dr. h. c. Edward Šebela, generální ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti, jenž zakoupil starší vilu Jana Jaterky s rozsáhlými pozemky, které byly roku 1926 parkově upraveny a vila nákladně přestavěna. Roku 1948 byla odkoupena státem.[3] Roku 1960 byla znovu rozšířena jako Rekreační středisko karvinských elektráren. V dnešní době je v soukromých rukou a funguje jako penzion Karolina, avšak park okolo je opuštěn a zanedbán. Velmi zajímavou stavbou je také vila Dr. Ing. Rudolfa Zankla, generálního tajemníka a německého vedoucího Vítkovických kamenouhelných dolů. Má kruhový půdorys a osou domu je komín se středovým krbem. Postavena byla v roce 1928.

Někteří majitelé se sdružili již roku 1903 v Okrašlovacím spolku pro Velké Kunčice pod Radhoštěm. Výsledkem jejich činnosti byla stavba chodníku k nádraží, vybudování veřejného osvětlení v okolí lázní, otevření veřejného koupaliště a tenisových kurtů, které se nacházejí v areálu bývalého rekreačního střediska ČSD a hlavně výstavba a rekonstrukce dřevěného kostelíka roku 1931. Činnost spolku byla násilně přerušena po roce 1948, avšak roku 2010 byl obnoven pod názvem Okrašlovací spolek Rozhledna.

Druhá světová válka proměnila lázně ve zotavovnu wehrmachtu. Po válce zde ještě existovala snaha obnovit lázně, avšak 1. března 1952 se lázně staly majetkem Československé republiky a staly se pobočkou Okresní nemocnice ve Frýdku-Místku, přičemž fungovaly jako porodnice. Kunčice se staly místem odborářské rekreace, svá střediska, buď nově postavená, nebo starší zestátněná, zde měly téměř všechny průmyslové podniky Ostravska, mládežnické organizace aj. Navíc proběhla masívní výstavba rekreačních chat, takže dodnes v letním období počet rekreantů převyšuje počet stálých obyvatel. Chaotická stavební činnost byla výrazně regulována v roce 1973.

• FOLPRECHT, Jan. Lázně Skalka. Ostrava: Propis, 2001. 70 s.
• PUSTKA, Antonín. Staré paměti Kunčic pod Ondřejníkem. Český Těšín: obec Kunčice pod Ondřejníkem, 1994.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kunčice pod Ondřejníkem na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Kunčice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Kunčice pod Ondřejníkem v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)