Beskydské rehabilitační centrum

Za počátek turistického ruchu na pomezí Kunčic pod Ondřejníkem a Čeladné můžeme považovat rok 1888, kdy do Kunčic pod Ondřejníkem začal jezdit pravidelně vlak z Ostravy a jejího průmyslového okolí. Lázním předcházela budova selského dvora zvaného "Pod Skalkou" (dnes Léčebný dům Dr. Maye a restaurace U Sestřiček). Předtím nesl název Lhostkovice, později Wernerovice, podle svého majitele. Roku 1889 patřil Ferdinandu a Klaudii Brázdovým, kteří zde pro stále přibývající letní hosty otevřeli hostinec a koloniál Pod Lipkami. V době, kdy vlastnili hostinec Brázdovi se stal údajně zázrak. U pramene nedaleko dvora se někomu z rodiny zjevila Panna Marie.[1] Brzy začali chodit pro vodu k prameni lidé z okolí a častý letní host hostince Pod Lipkami Emil Christoph u pramene nechal r. 1893 postavit ze dřeva, zbylého po stavbě železnice, novou dřevěnou kapli zasvěcenou Panně Marii.

Po smrti Ferdinanda Brázdy v roce 1896 přešel statek do vlastnictví Vincence a Anny Dočekalových. Vincenc Dočekal věděl o údajně léčivém prameni, který se stal úhelným kamenem jeho vize proměny výletní restaurace v lázně. Po pravé straně silnice vedoucí z Čeladné nechal postavit jednopatrový hotel Skalku (dnes Léčebný dům Kněhyně) a o kousek výše budovu Koupelí z režného zdiva. Prostor mezi budovami v jeho vlastnictví nechal parkově upravit. Bohužel, rozsáhlá stavební činnost přivedla Vincence Dočekala do finančních nesnází, které vedly v letech 1900-1902 k dražbě majetku.

V roce 1902 zakoupil objekty turnovský rodák a lékař bratrské pokladny dolu Ignát v Čertově Lhotce (od roku 1907 město Mariánské Hory, dnes městská část Ostravy) MUDr. Jan May spolu se svým švagrem MUDr. Bohuslavem Müllerem a otevřel zde sanatorium pro horníky z ostravska a karvinska. Budova hostince Pod Lipkami byla zdvižena na patro, opatřena volutovými štíty a sgrafitovou omítkou, hospodářská část přebudována na jídelnu (dnes restaurace U Sestřiček), avšak pozdější úpravy setřely její novorenesanční vzhled. V letech 1907-1908 byl postaven další patrový léčebný dům Ondřejka, jejíž sloh kombinuje hrázděné zdivo s lidovou architekturou Pobeskydí. Na fasádě můžeme dodnes spatřit fresky muže a ženy v lašském kroji od neznámého autora. Pokračovalo se v parkové úpravě pozemků, byly vysázeny exotické dřeviny, upravena Bělina studánka (podle Běly Müllerové, manželky spolumajitele lázní), rybníček byl přeměněn v jezírko a u léčivého pramene postaven letní dřevěný pavilon. Všechny budovy byly dálkově vytápěny parním topením a svítilo se v nich elektřinou. Kuchyň byla zásobována z vlastního hospodářského zázemí.

Sezóna trvala od 15. května do konce září. Léčilo se zde hydroterapií - koupelemi, ať již chladnými či horkými, skotskými střiky, rašelinnými koupelemi, elektřinou, cvičením, masážemi. MUDr. Jan May opustil lázně po smrti svého syna roku 1908. Kromě léčby měli hosté k dispozici piáno, kulečník a vlastní honitbu, ředitelství občas pořádalo koncerty a menší divadelní představení.

Roku 1909 bylo sanatorium koupeno Báňským společenstvem ostravsko-karvinských báňských podniků. Ředitelem se stal plicní lékař MUDr. Berthold Storch. Prozatím se ubytoval ve vile Fillipa Schleisingera (dnes hostinec a obchod Na Šodku), později koupil vilu naproti lázním (dnes budova ředitelství, vila Běla), kde jeho následovníci ve funkci bydleli až do adaptace vily na léčebný dům v roce 2002. Léčba se i po první světové válce, kdy se lázně proměnily v lazaret, příliš od té předválečné nelišila, pouze byly doplněny některé tehdy nové terapie. Berthold Storch vedl ústav až do roku 1939, kdy byl vzhledem ke svému židovskému původu odvolán. Jako poslední bydliště Berholda Storcha a jeho manželky Žofie se uvádí sběrný tábor, zřízený v tzv. Žárově domě v Čeladné č. p. 7 (dnes již neexistuje), odkud byli zžejmě v listopadu 1942 deportováni do některého z koncentračních táborů, kde se jejich stopa ztrácí. Za mrtvé byli oba úředně prohlášeni dnem 25. 3. 1943.

Od roku 1940 sloužil Heilanstalt in Kunzendorf bei Frankstadt (Léčebný ústav v Kunčicích u Frenštátu) znova jako lazaret pro vojáky Wehrmachtu. Hospodářské budovy byly přestavěny na prádelnu a garáže a také hlavní budova přišla o své volutové štíty a novorenesanční výzdobu. Po válce zde existovala snaha obnovit sanatorium, dokonce byl postaven v letech 1948-1949 z prostředků UNNRA nový léčebný dům podle návrhu architekta Ing. arch. Jaromíra Moučky (dnes léčebný dům Dr. Storcha). Elegantní třípatrová budova svými čistými liniemi plně odkazuje na funkcionalistický odkaz předválečné architektury. Ústav se tehdy nazýval Hornický léčebný ústav Zdeňka Nejedlého.

Roku 1952 se stal majitelem lázní Československý stát a prostřednictvím OÚNZ zde zřídil pobočku Okresní nemocnice ve Frýdku-Místku, která v rukou státu zůstala až do roku 1993. Fungovala zde například známá porodnice, velmi oblíbená díky svému umístění v parku a rodinnému prostředí. V průběhu těchto let většina budov velice zchátrala, takže proces privatizace se velice zkomplikoval. V roce 1995 byla nemocnice a její areál navrácena do vlastnictví obce Čeladná, která je pronajala společnosti AGEL. V období do roku 2000 docházelo postupně k rušení stávající porodnice, interny, dětského oddělení a gynekologie a veškerá činnost se soustředila na poskytování lůžkové rehabilitační péče.

V roce 1996 se ředitelem tehdejší nemocnice v Čeladné stal MUDr. Milan Bajgar. Spolu s dalším lékařem MUDr. Romanem Dudysem došli během několika dalších let, kdy provoz nemocnice byl ekonomicky stále problematičtější, k rozhodnutí, že všechna lůžka stávající nemocnice budou převedena do kategorie následné péče, a nemocnice se postupně transformuje na odborný léčebný ústav, zaměřený na lůžkovou rehabilitaci.Do té doby zde neexistovalo lůžkové zdravotnické zařízení se všemi lůžky v kategorii následné péče.^[zdroj?] Proto byla v roce 2000 založena společnost Beskydské rehabilitační centrum, s.r.o. (BRC) jako odborný léčebný ústav, zaměřený na léčbu pacientů s nemocemi pohybového, oběhového a nervového ústrojí. Smluvní vztah mezi obcí Čeladná a BRC stanovil podmínky pronájmu obecního majetku a vytvořil zároveň předpoklady pro rozvoj rehabilitační centra a pro postupné zhodnocování obecních nemovitostí a pozemků. Za několik málo let se podařilo rekonstruovat většinu budov, přiléhající lesopark je postupně kultivován, byl nalezen a obnoven ztracený Ferdinandův pramen. V roce 2012 byl zcela zrekonstruován interiér jedné z původních budov Koupelí (dnešní Lázně), kde je umístěn rehabilitační bazén, elektroléčba a vodoléčba. V témže roce se do vily Běla přestěhovaly kanceláře ředitelství. Dominantou areálu se v roce 2007 stal Apartmánový dům Lara s kavárnou a wellness centrem. Jeho bazén, pára, sauna slouží také pacientům BRC i veřejnosti. V roce 2011 byly prostory sousedící s kavárnou upraveny a vznikla zde malá Galerie Lara, ve které se pravidelně konají výstavy převážně regionálních výtvarníků a fotografů. V průběhu roku 2013 prošel celkovou rekonstrukcí léčebný dům Kněhyně (původní hotel Skalka), kde zůstaly pouze obvodové a nosné zdi. Vzhledem ke stáří stavby byly vyměněny všechny rozvody a podlahy, byl dostavěn výtah. Stejnou rekonstrukcí prošel v roce 2014 Léčebný dům dr. Maye, kde vzniklo oddělení o 30 lůžkách se vším komfortem, léčbou i stravováním. Při rekonstrukci tohoto objektu se podařilo získat finanční pomoc ze švýcarských fondů. Předcházela ji ještě modernizace a rozšíření přilehlé restaurace U Sestřiček a vybudování nové Galerie malířů Beskyd. V roce 2020 bude dokončena zcela nová stavba léčebného domu v sousedství LD dr. Storcha a nová rehabilitace tamtéž.

Léčebné metody: fyzioterapie (individuální, skupinová), pohybová terapie, ergoterapie, psychoterapie, logoterapie, kognitivní terapie, dále elektroléčba, masáže, koupele a zábaly. Beskydské rehabilitační centrum jako první v ČR začalo léčit chladem, tzv. kryoterapií,[2] při teplotách až minus 120 stupňů. Přímo zde vznikl také název pro tuto terapii - Polarium, který se natolik vžil, že dnes se užívá obecně. Od roku 2011 se ve speciálně stavebně upravených prostorech vily Mátma poskytuje stále žádanější terapie tmou, jejímž propagátorem a odborným garantem je PhDr. Andrew Alois Urbiš. Před zahájením provozu vily strávil na zkoušku ve tmě 50 dnů, nejčastější pobyty jsou 7 dní.[3]

Od roku 2012 musí léčbu pacientů nejprve schválit revizní lékař, a k léčbě jsou přijímáni ve větší míře také pacienti přímým překladem z nemocnic, po náročných operacích a ve vážném zdravotním stavu.

Proto průběžnými rekonstrukcemi procházejí všechny léčebné domy v areálu tak, aby vybavení pokojů a sociální zázemí vyhovovalo potřebám i méně mobilních pacientů. Pracoviště fyzioterapeutů jsou vybavována moderními rehabilitačními přístroji.

• KOLEKTIV AUTORŮ. Beskydy a pobeskydí. Český Těšín: Wart, 2001. 211 s.
• FOLPRECHT, Jan. Lázně Skalka. Ostrava: Propis, 2001. 70 s.
• POLÁŠEK, Jaromír. Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska. Český Těšín: AGAVE, 2002. 381 s.
• KOLEKTIV AUTORŮ. Lékař lidumil. Čeladná: Moravská expedice, 2009. 137 s.
• KOLEKTIV AUTORŮ. Dopis pantátovi Pustkovi. Kunčice pod Ondřejníkem: Moravská expedice, 2012. 191 s.