Kumar Vishwanathan

Kumar Vishwanathan (* 15. listopadu 1963[1] Quilon) je aktivista, pedagog a sociální pracovník indického původu, který se od roku 1997 v České republice, zejména na Ostravsku, věnuje romské menšině a usiluje o zlepšení jejího soužití s majoritní společností.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Bydlí v Ostravě a cítí se zde doma.[3] Je Ashoka Fellow.

Kumar Vishwanathan
Kumar Vishwanathan v roce 2012
Narození15. listopadu 1963 (58 let)
Quilon
Kérala, Indie Indie
Povoláníaktivista, pedagog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Narodil se ve městě Kollam (Quilon) ve svazovém státě Kérala v Indii.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Z Indie odešel, protože mu vadil tamní kastovní systém.[4]

Roku 1990 dokončil studium oboru fyzika-matematika na Přírodovědecké fakultě Univerzity Patrice Lumumby v Moskvě.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Poté působil jako stážista ve Velké Británii (Londýnská univerzita) a v USA (International Visitor Leadership Program).[2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

V roce 1986 se seznámil s českou studentkou Univerzity Palackého Laďkou, která byla v Rusku na stáži. V roce 1990 uzavřeli manželství a Kumar Vishwanathan se přestěhoval za manželkou do Olomouce.[3][4] V letech 1991–1997 působil jako učitel fyziky na anglické sekci gymnázia Hejčín v Olomouci. Podílel se na založení česko-britské bilingvní školy, odpovídal za tvorbu jejích nových osnov.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

V roce 1997 plánoval odjezd do Sarajeva postiženého válkou, ale do jeho plánů vstoupily povodně na Moravě a ve Slezsku; když se doslechl, že skupina obyvatel z Hrušova byla provizorně přesídlena do školy a později do unimobuněk a starousedlíci proti nim protestují, rozhodl se během prázdnin, kdy měl volno, jet do Ostravy s řešením pomoci.[4] Od povodní v roce 1997 se věnuje jako streetworker a komunitní pracovník romské menšině v České republice. Začal tím, že ve Slezské Ostravě pracoval s Romy postiženými povodní,[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] kteří pocházeli zejména z Hrušova.[5] Do Ostravy přesídlil přesto, že ho mnozí přátelé varovali, že je to šílené město. Líbí se mu drsná a otevřená mentalita zdejších lidí, surové a syrové město s obrovskou energií, i střet vlivů německých, slovanských a židovských a přírodní a kulturní bohatství Prajska.[3]

Podílí se na budování terénní sociální práce v romské komunitě v ČR, na reformě základního školství a reformě psychologického testování dětí.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Soustavně se věnuje otázkám lidských práv a sociálním otázkám, terénní, komunitní a pedagogické práci, vzdělávací reformě a problematice ústavní výchovy dětí, rozvoji romské komunity v Ostravě atd.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] V roce 1998 společně se studenty Ostravské univerzity a brněnské Masarykovy univerzity založil občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož cílem je zvyšovat porozumění mezi romskou komunitou a většinovou společností,[6] a stojí v čele tohoto sdružení.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Byl jedním z hlavních iniciátorů projektu Vesnička soužití.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] Inicioval vznik komunitní rady v osadě Bedřiška dne 27. března 2010.[7]

Domnívá se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita, a vidí ji jako skupinu lidí, která může obohatit tuto zemi. Oceňuje vysokou úroveň sociální práce v České republice i v USA ve srovnání s Indií.[4] Snaží se o prevenci „ghettoizace“, usiluje o mezietnické soužití a integraci. Zapojuje nájemníky do aktivit, v nichž se naučí vážit si svého majetku a udržovat v čistotě plochy okolo svého obydlí, a pak zapojuje vládu a místní podniky, aby společně vytvořili partnerství a spolupracovali na lokální úrovni.[8]

V letech 1999, 2003 a 2005 byl jmenován členem Rady vlády ČR pro lidská práva.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji] V roce 1999 byl rovněž jmenován členem skupiny Bridge People Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Vesnička soužití

Vesnička soužití

Po povodních v roce 1997, kdy mnoho lidí a mezi nimi i mnoho romských rodin přišlo o bydlení, se objevila z Vishwanathanovy iniciativy myšlenka na vytvoření modelové vesničky, v níž by spolu žili Romové i majoritní etnikum. Obyvatelé, kteří v Hrušově přišli o domov, zatím žili provizorně v unimobuňkách v Liščině.[5] Myšlenku se podařilo zrealizovat v roce 2002. Do projektu bylo zahrnuto 30 rodin (10 romských, 10 „majoritních“ a 10 smíšených), které při povodních roku 1997 přišly o domov, souhlasily s myšlenkou projektu a nepatřily mezi sociálně slabé. Každá z rodin na stavbě odpracovala 200 hodin. V roce 2005 žilo ve vesničce asi 150 lidí.[6] Finančně se na výstavbě podílela nadace Civilia, garantem byl ostravskoopavský biskup František Lobkowicz.[5]

V roce 2006 diecézní charita Ostravsko-opavské diecéze ukončila spolupráci se sdružením Vzájemné soužití s odůvodněním, že sdružení neplní dohodu, dosud nezpracovalo zásadní dokument sociálního projektu, neuzavřelo nájemní vztah s diecézní charitou jakožto majitelem objektu a údajně mediálně prezentuje vesničku jako vlastní projekt. Výpovědi předcházely koncepční spory mezi správcem vesničky, zaměstnancem charity Gejzou Machalou, a Kumarem Vishwanathanem ohledně přijetí rodiny odjinud nebo svépomocného vaření jídla ve školce, která podle Charity nesplňuje hygienické normy. Charita rozhodla o rozpuštění samosprávné správní rady vesničky, která podle Vishwanathana byla jedním ze základních principů jejího fungování. Charita také prosazovala, aby nájemní smlouvy pro rodiny byly uzavírány pouze na rok, s čímž Vishwanathan nesouhlasil.[5]

Ocenění

V roce 1998 mu Nadace Charty 77 udělila Cenu Františka Kriegla za osobní nasazení při sbližování a porozumění mezi Romy a Čechy..[2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

V roce 2003 mu občanské sdružení Tolerance udělilo cenu Prix Irene za příspěvek ke zlepšení mezietnického soužití.[2][nenalezeno v uvedeném zdroji]

8. prosince 2005 mu velvyslanectví USA v Praze udělilo cenu Alice Garrigue Masarykové za úsilí a iniciativu vedoucí k vytvoření Vesničky soužití v Ostravě, ve které společně žijí Romové i lidé z většinové společnosti,[6] za rozvoj lidských práv a podporu sociální spravedlnosti.[2] Kumar Vishwanathan byl historicky druhou osobou, která tuto cenu obdržela.[6]

V roce 2007 obdržel cenu Ashoka Fellow.[8] Ministerstvo zahraničí ČR mu udělilo Cenu Jana Masaryka Gratias Agit.[4] Obdržel Čestnou medaili Policie.[4]

Reference
  1. Zakladatelská smlouva zájmového sdružení právnických osob Fórum pro integraci (Forint), 16. 6. 2004
  2. Sri Kumar Vishwanathan Archivováno 7. 7. 2013 na Wayback Machine, profil na webu Alter Ego, nedatováno
  3. Kumar Vishwanathan: Ostrava má obrovskou energii Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine, web Ostrava 2015, nedatováno
  4. Textové přepisy: "Romská komunita je budoucností naší země," tvrdí Kumar Vishwanathan, ČT24, 14. 6. 2007
  5. Kumar Vishwanathan se svým sdružením musel opustit Vesničku soužití v Ostravě[nedostupný zdroj], Romano Hangos, vydává Společenství Romů na Moravě, ročník 9, číslo 7, 16. 4. 2007
  6. Cenu velvyslanectví USA získal Kumar Vishwanathan, web Romové v České republice, 12. 12. 2005
  7. V ostravské kolonii Bedřiška zvolili 27. března 2010 místní radu
  8. Sri Kumar Vishwanathan, Vzájemné soužití – Ašoka od roku 2006[nedostupný zdroj], Ashoka Česká republika

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.