Kulomet vz. 30

Kulomet vz. 30 byl letecký kulomet vyráběný v závodě Česká zbrojovka, akciová společnost Praha ve Strakonicích. Zbraň byla sériově produkována také ve zbrojovce v Uherském Brodě. Jednalo se o početně nejvýznamnější typ automatické palné zbraně ve výzbroji Československého letectva v 30. letech 20. století.[1]

letecký kulomet vz. 30
Pozorovatelská varianta kulometu vz. 30 vystavená v NTM
Typletecký kulomet
Místo původuČeskoslovensko Československo
Historie služby
Ve službě Československé letectvo
Používána1930 – 50. léta
Válkydruhá světová válka
Historie výroby
KonstruktérFrantišek Myška
Navrženo1930
VýrobceČeská zbrojovka, a.s. Praha, závod Strakonice
Výroba1930-1941
Vyrobeno kusů6484
Základní údaje
Hmotnost10,4 kg (synchronizovaný s pásem)
11,95 kg (pozorovatelský s diskovým zásobníkem)
Délka1 027 mm (synchronizovaný)
1 189 mm (pozorovatelský)
Délka hlavně665 mm
Typ náboje7,92 × 57 mm Mauser
Ráže7,92 mm
Princip střelbykrátký zákluz hlavně
Závěrpákové uzamčení[1]
Kadence900-1000 ran/min
Úsťová rychlost860 m/s
Zásobování municídiskový zásobník na 70 nábojů, či podavač nábojového pásu až 500 nábojů (pozorovatelský a věžový), pás až 450 nábojů (synchronizovaný, či křídelní nesynchronizovaný)

Nelze jej zaměňovat s lehkým kulometem ZB 30, který Československá armáda nikdy nezavedla do výzbroje a sloužil pouze pro vývoz.

Vznik a vývoj

Kulomet zkonstruoval František Myška. Česká zbrojovka závod Strakonice se nejdříve zabývala úpravou leteckých kulometů Vickers a Lewis na náboj 7,92 × 57 mm Mauser, z nichž později odvodila zbraň vlastní konstrukce. Hlavním odběratelem byla Československá armáda, která k březnu 1939 disponovala 4825 kusy zbraně.[2] Menší dodávky byly objednány do Estonska, Řecka a Íránu.[3] Po záboru Československa používal Wehrmacht tyto kulomety v polním postavení pro protileteckou obranu.


Konstrukce

Zbraň funguje na principu impulsu výstřelu s krátkým zákluzem hlavně a je vzduchem chlazená. Uzamčení závěru bylo založeno na principu kloubového mechanismu podobného funkčním cyklům kulometů Maxim a Vickers.[1] Kulomet se vyráběl ve dvou hlavních verzích – pilotní verzi (palubní zbraň synchronizovaná pro střelbu okruhem vrtule, či nesynchronizovaná pro umístění v křídle) s nábojovým pásem limitovaným pouze velikostí nábojové schránky (např. Avia B-135 měla schránky pro až 450 nábojů / kulomet), a pozorovatelské verzi s diskovým zásobníkem, odvozeným z kulometu Lewis na 70 nábojů, či podavačem nábojového pásu ze schránek nejrůznější velikosti (mezi 300 až 500 náboji), vyráběné i ve zdvojené verzi.[4]

Letadla užívající kulomet vz. 30

Reference
  1. POPELÍNSKÝ, Lubomír; KODEŠ, Vladimír. Střelecká a raketová výzbroj letadel. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1997. 288 s. ISBN 80-206-0531-2. Kapitola 2.2.3 Výzbroj čs. vojenského letectva, s. 49–54.
  2. Stav zbrojního materiálu ke dni 18. 3. 1939 [online]. vojenstvi.cz, rev. 2004-12-05 [cit. 2018-01-11]. Dostupné online.
  3. VLADIMÍR, Francev. Československé zbraně ve světě: V míru i za války. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 217 s. Dostupné online. ISBN 9788024797663. (česky) Google-Books-ID: IF98CgAAQBAJ.
  4. KROUŽEK, Michal. Letecký kulomet vzor 30 ráže 7,92 mm - Vojsko.net. www.vojsko.net [online]. [cit. 2017-12-24]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • POPELÍNSKÝ, Lubomír; KODEŠ, Vladimír. Střelecká a raketová výzbroj letadel. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1997. 288 s. ISBN 80-206-0531-2. Kapitola 2.2.3 Výzbroj čs. vojenského letectva, s. 49–54.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.