Kulík novozélandský

První popis druhu obstaral Johann Friedrich Gmelin a vyšel v Systema Naturae v roce 1789.[2]

Rozeznávají se 2 poddruhy, a sice:[3]

• C. o. aquilonius - Dowding, 1994: Severní ostrov
• C. o. obscurus - Gmelin, JF, 1789: Jižní ostrov a Stewartův ostrov

Ornitologická taxonomická autoritativní příručka Handbook of the Birds of the World (BirdLife, 2014) nicméně předběžně rozeznává oba poddruhy jako druhy. Z této příručky vychází i Mezinárodní svaz ochrany přírody, který tak hodnotí oba poddruhy jako samostatné druhy. Zatímco severní poddruh C. o. aquilonius je hodnocen jako téměř ohrožený,[4] jižní poddruh je kriticky ohrožený.[5]

• Vybraná dobová vyobrazení
• 
  Dospělý jedinec (Charles Joseph Hullmandel, 1844)
• 
  Ptáče (Walter Lawry Buller, 1888)
• 
  Dospělec (Walter Lawry Buller, 1888)

Kulík novozélandský subsp. aquilonius ve svatebním šatu

Jedná se o statného ptáka s robustní hlavou a tělem, silným tmavým zobákem, velkými tmavě hnědými duhovkami a šedýma, relativně dlouhýma nohama. Délka těla dosahuje 26–28 cm,[6] což z druhu činí největšího zástupce rodu Charadrius.[5]

Samec i samice si jsou velmi podobní. Peří na horní části těla je hnědé s tmavě hnědým kropením. Jednotlivá hnědá pera mají světlé lemování. Spodní část těla je převážně bledě bílá až jemně nahnědlá. Někdy od května se samci i samice oblékají do svatebního šatu a tato světlá část se barví do oranžovočervené. Obecně platí, že opeření samců bývá tmavší než opeření samic. Jižní poddruh obscurus rovněž bývá o něco tmavěji zabarven než severní poddruh.[7]

Tři juvenilní jedinci a dospělec u Ruakaky

Subsp. aquilonius je rozšířen po písečných plážích severní části Severního ostrova (hlavně na východním pobřeží mezi North Cape a East Cape, kde se nachází kolem 85 % populace; zbývajících 15 % se vyskytuje podél západního pobřeží od vesnice Taharoa po North Cape). V roce 1989 byl počet jedinců odhadován na 1313, avšak díky aktivnímu ochrannému managementu populace dosáhla cca 1600 dospělých jedinců v roce 2011. Hlavní hrozbu druhu představují zavlečení savčí predátoři, konkrétně zdivočelé kočky, ježci a hranostajové. K přirozeným predátorům patří racek jižní, který může napadat vejce i mláďata. Negativně se na hnízdní úspěšnosti projevují i rušivé faktory jako je ježdění po plážích motorovými vozidly, dále volný pohyb psů nebo dobytka. Některá hnízda mohou být ztracena následkem silných přílivů a úbytkem přirozeného prostředí. Ochranný management se soustřeďuje na kontrolu predátorů i racků jižních, stavění plotů kolem hnízdišť, vzdělávání i aktivní přítomnost rangerů, kteří upozorňují návštěvníky pláží na přítomnost kulíků.[4]

Subsp. obscurus byl původně rozšířen po celém Jižním ostrově – hnízdil ve vnitrozemí a zimoval na plážích. Introdukce savčích predátorů však způsobila rapidní poklesy stavů a někdy kolem roku 1900 kulíci takřka úplně vymizeli z Jižního ostrova.[10] Zbytková populace zůstala na Stewartově ostrově, kde bylo v letech 1991–1992 napočítáno cca 62 jedinců. Kontrola zdivočelých koček i další ochranná opatření však vedla k růstu populace až na cca 250 v roce 2005, avšak od roku 2012 nastal opět mimořádný pokles, jehož důvody jsou neznámé.[5][10] K roku 2016 zbývalo posledních cca 120 kulíků.[5]