Ksenofont Ochrymovyč

Narodil se 3. 12. 1848 ve městě Halyč.[1] Pocházel z rodiny řeckokatolického kněze. Střední školu studoval v Ternopilu a Stanislavově.[2] Co se týče vyššího vzdělání, zdroje se rozcházejí. Některé uvádějí, že Vystudoval filozofii na Lvovské univerzitě.[1] Podle jiných ale absolvoval Vídeňskou univerzitu, kde se naučil dobře německy.[2]

Po jistou dobu pak působil jako suplent na gymnáziu v Drohobyči.[1] Coby pedagog zde působil od roku 1871 do roku 1876 a vyučoval ukrajinský jazyk a zeměpis. Mezi jeho žáky zde byl i pozdější významný ukrajinský spisovatel Ivan Franko.[2] Pak opustil profesi pedagoga a věnoval se veřejné službě a politice. Byl starostou Drohobyče a členem tamního okresního výboru. Později působil i jako místodržitelský účetní rada. Zasedal jako poslanec Haličského zemského sněmu.[1] Zemským poslancem byl ve volebních obdobích 1877–1882, 1883–1889, 1889–1895 a 1895–1901.[2]

Od konce 70. let se podílel na činnosti rusofilských spolků.[2]

Byl poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam poprvé usedl ve volbách roku 1885 za kurii venkovských obcí v Haliči, obvod Stryj, Drohobyč atd. Mandát zde obhájil ve volbách roku 1891 i ve volbách roku 1897.[3] Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Xenophon Ochrymowitz, majitel nemovitostí a předseda pobočky venkovské banky, bytem Drohobyč.[4] Do parlamentu se vrátil ještě ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 58. Rezignoval 6. dubna 1908. Do parlamentu místo něj usedl Vasyl Stefanyk.[5]

Na Říšské radě je po volbách v roce 1885 uváděn coby člen Polského klubu.[6] V roce 1890 je ovšem již řazen do Rusínského klubu.[7] V roce 1891 je řazen mezi rusínské poslance.[8] Po volbách roku 1897 je označován jako umírněný Rusín.[9] Patřil mezi umírněné maloruské poslance, kteří udržovali korektní vztahy s Poláky. Kvůli polarizaci polsko-rusínských vztahů už ve volbách roku 1901 nekandidoval a z politiky odešel.[1] Při krátkém návratu do Říšské rady v roce 1907 je řazen mezi členy Ukrajinské strany.[10]

Po odchodu z parlamentu přijal funkci správce školního knižního skladu při lvovském místodržitelství. Zemřel 4. 1. 1916[1] po dlouhé a bolestivé nemoci.[11]