Krvavá neděle (1972)

Mnoho detailů z tohoto dne je rozporných, nesouhlasí ani uváděné počty účastníků pochodu. Podle organizátorů na místě bylo 30 000 protestujících, lord Widgery uvedl, že účastníků protestu bylo pouze 3000 až 5000. V Cestě ke Krvavé neděli místní praktický lékař Dr. Raymond McClean odhadl počet demonstrujících na 15 000, stejný počet jako uváděla i Bernadette Devlin McAliskey v britském parlamentu.

Původní trasa pochodu měla vést k radnici, ale kvůli armádním barikádám byla změněna směrem k Free Derry Corner. Malá skupinka teenagerů se od hlavní části pochodu oddělila a postupovala k radnici. Následně mladíci armádní barikádu také napadli kameny a na vojáky pokřikovali urážky. Bylo proti nim nasazeno vodní dělo, slzný plyn a vedena střelba gumovými projektily. Takový střet nevybočoval z průběhu obdobných incidentů mezi vojáky a mladými protestujícími, podle přihlížejících svědků nebylo napadání vojáků nijak zvlášť intenzivní. Na William Street byli postřeleni dva lidé.

Někdy v té době měly do armádního centra velení dorazit zprávy o tom, že v oblasti působí odstřelovač IRA. Byl vydán rozkaz k ostré střelbě a na Chamberlain Street byl zastřelen mladík, který v davu utíkal od postupujících vojenských oddílů. Touto první obětí byl John Duddy, byl střelen do zad, když probíhal kolem kněze Edwarda Dalyho. Útoky na britské vojáky sílily a časem byl vydán rozkaz k mobilizaci oddílů, aby provedly zatýkání. Došlo k pronásledování zadní části hlavní pochodující skupiny na okraji oblasti Free Derry Corner.

Navzdory rozkazu k zastavení palby vojáci pod velením majora Teda Lodena do prchajícího davu vypálili přes stovku dávek. Bylo zabito dalších dvanáct lidí, mnoho z nich když se pokoušeli pomoci těm, kteří upadli na zem. Dalších čtrnáct osob bylo zraněno, z toho dvanáct v důsledku střelby a dva lidé byli sraženi obrněnými transportéry.

Památník obětem

Podle oficiálního stanoviska armády, zaštítěného následujícího dne v Dolní sněmovně ministerstvem vnitra, výsadkáři reagovali na ohrožení ze strany osob podezřívaných z členství v IRA, které byly ozbrojeny střelnými zbraněmi a hřebíkovými bombami. Nicméně všichni očití svědkové (účastníci pochodu, místní obyvatelé, britští a irští novináři, pouze s výjimkou vojáků) shodně tvrdili, že vojáci stříleli do neozbrojeného davu nebo se zaměřovali na osoby, které prchaly či pečovaly o zraněné, ačkoliv na vojáky nikdo nestřílel. Žádný britský voják neutrpěl střelné zranění, nebyly nalezeny žádné kulky nebo hřebíkové bomby, které by podpořily tvrzení vojáků.

V reakci na masakr rozzuřený dav vypálil britskou ambasádu v Dublinu. Britsko-irské vztahy se dostaly do jedné z nejhlubších krizí a irský ministr zahraničních věcí Patrick Hillery podnikl speciální cestu do New Yorku, kde u Organizace spojených národů požadoval angažmá organizace v severoirských „problémech“.

Ačkoliv se pochodu účastnila řada členů IRA (jak z oficiální, tak i z prozatímní frakce), bylo tvrzeno, že všichni byli neozbrojení, neboť určitý konflikt s výsadkáři byl očekáván. Poslanec Ivan Cooper předem slíbil, že poblíž pochodujících nebudou žádní ozbrojení členové IRA. Mnoho výsadkářů při vyšetřování vypovědělo, že je nadřízení upozorňovali na možné přestřelky a povzbuzovali je, aby „si získali nějaké zářezy“ (za zabití). Podle výpovědi kněze Edwarda Dalyho a dalších svědků jeden muž nazdařbůh střílel z revolveru směrem k výsadkářům. Později byl identifikován jako člen oficiální IRA a také byl vyfocen, jak vytahuje zbraň, avšak zjevně nebyl zaměřen ani viděn vojáky. Při vyšetřování soudce Savilleho byly uváděny i různé další informace o ozbrojených osobách angažovaných v incidentu.

Koroner pro město Derry/Londonderry Hubert O'Neill (major britské armády ve výslužbě) dne 21. srpna 1973 v souvislosti s ukončením vyšetřování příčin úmrtí obětí zveřejnil prohlášení.[8] Uvedl:

Dva dny po Krvavé neděli parlament přijal rezoluci o zavedení speciálního vyšetřování incidentu a následně premiér Edward Heath do čela vyšetřování povolal vrchního soudce lorda Widgeryho. Mnoho svědků cíleně řízení bojkotovalo, protože neměli důvěru ve Widgeryho nestrannost, ale nakonec se nechali přesvědčit a řízení se zúčastnili. Widgeryho narychlo vytvořená zpráva byla zpracována během deseti týdnů (10. dubna) a zveřejněna během jedenácti týdnů (19. dubna). Podporovala popis událostí podaný armádou. Mezi důkazy předloženými komisi byly výsledky parafínových testů, které se používají k odhalení zbytků olova po použití střelné zbraně, a fakt, že hřebíkové bomby byly nalezeny na těle jednoho zabitého. Testy oblečení jedenácti obětí na stopy po výbušninách byly negativní, u zbývající oběti testy nebyly provedeny, protože šaty byly vyprány. Mnoho Irů a svědků události zpochybňovalo závěry zprávy a považovalo ji za „zametení věci pod koberec“. V pozdější době bylo obecně uznáváno, že hřebíkové bomby vyfocené u Gerarda Donaghyho tam byly naaranžovány až po jeho smrti, že stopy po střelbě na některých tělech obětí pocházely od samotných vojáků, kteří s těly manipulovali, nebo že přítomnost olova na rukou Jamese Nashe lze jednoduše vysvětlit tím, že při svém povolání používal pájku na bázi olova. A také v roce 1992 premiér John Major v dopise severoirskému politikovi Johnu Humovi uvedl:[9]

V lednu 1997 britská televize Channel 4 přinesla zprávu, která dovozovala, že příslušníci Královského pluku Anglů (Royal Anglian Regiment) také vedli střelbu na protestující a že by mohli být odpovědní za smrt tří ze čtrnácti obětí.

Navzdory sporům se všechny zainteresované strany shodují, že Krvavá neděle způsobila negativní zvrat v osudu Severního Irska. Harold Wilson, předák opozice v Dolní sněmovně, zopakoval své přesvědčení, že jediným řešením problémů je sjednocení celého Irska. William Craig, severoirský ministr vnitra, navrhl, aby část města Derry na západním břehu byla postoupena Irské republice.

Když původně britská armáda přijela do Severního Irska, byla vítána katolíky jako neutrální síla, která je ochrání před protestantskými bandami představovanými policejními silami Royal Ulster Constabulary a B-Specials. Po Krvavé neděli se katolíci od armády odvrátili a už nebyla vnímána jako ochránce, nýbrž jako nepřítel. Mladí nacionalisté byli více přitahováni extrémistickými republikánskými skupinami. V situaci, kdy oficiální IRA a oficiální Sinn Féin opustily hlavní proud irského nacionalismu a republikánství směrem k marxismu, Prozatímní IRA začala získávat podporu nespokojených radikalizujících se mladých lidí.

V následujících dvaceti letech Prozatímní IRA a další menší republikánské skupiny jako Irská národní osvobozenecká armáda zahájily ozbrojenou kampaň proti Britům, a to proti Královské ulsterské policii, britské armádě a jejímu Ulsterskému obrannému pluku (Ulster Defence Regiment), jakož i proti protestantům obecně a proti unionistickým představitelům. Mezi polovojenskými organizacemi nacionalistů/republikánů a unionistů/loajalistů (Ulster Defence Association, Ulster Volunteer Force) se rozhořela zahořklá a krutá válka, která si vyžádala tisíce obětí. Jako příklady zvěrstev teroristů lze uvést zavraždění tří členů katolické popové skupiny Miami Showband členy polovojenské organizace Ulster Volunteer Force, kteří zároveň oficiálně působili jako příslušníci Ulsterského obranného pluku a při své akci byli oblečeni v uniformách pluku, na druhé straně zase příslušníci Prozatímní IRA bombovým atentátem zabili veterány druhé světové války a jejich rodiny, kteří navštívili památník ve městě Enniskillen.

Oficiální ukončení násilí ze strany některých hlavních polovojenských skupin, ustavení orgánů výkonné moci na základě Dohody z Velkého pátku (1998) a nové prošetření událostí Savilleho vyšetřovací komisí dává naději k zahojení ran, které po Krvavé neděli zůstaly.

Památce masakru bylo věnováno několik písní, např. „Sunday Bloody Sunday“ z roku 1983 hudební skupiny U2, „Bloody Sunday“ celtic metalové skupiny Cruachan či „Bloody Sunday“ punkové hudební skupiny Stiff Little Fingers. Na albu Johna Lennona Sometime In New York City se objevila píseň „Sunday Bloody Sunday“, která je inspirovaná událostí, a dále píseň „The Luck of the Irish“, která se zabývá irským konfliktem obecně. Lennon byl irského původu stejně jako Paul McCartney, který krátce po Krvavé neděli uveřejnil píseň s názvem „Give Ireland Back to the Irish“ vyjadřující názory na severoirský problém. Byla to jedna z mála McCartneyho písní, které byly zakázány BBC.

O událostech byly také v roce 2002 natočeny dva filmy: Bloody Sunday (r. Paul Greengrass) s Jamesem Nesbittem v hlavní roli a Sunday od Charlese McDougalla (scénář Jimmy McGovern). Jejich vylíčení událostí se blíží spíše názorům protestujících a svědectvím v hromadných sdělovacích prostředcích než k oficiálním vysvětlením britské armády.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Krvavá neděle na Wikimedia Commons