Krevní paraziti ptáků

Vývoj ptačích i savčích plasmodií je v podstatě shodný. Vnímavý ptačí hostitel je nakažen infekčnímí sporozoity prostřednictvím vektora (komáři rodů Culex, Aedes, zřídka Anopheles) při sání krve. Sporozoity se šíří krevní cestou a napadají endotelové buňky v mnoha orgánech (plíce, mozek, slezina, játra), kde se transformují v kryptozoity. Zvětšují se a nepohlavním množením vytvářejí schizonty s velkým množstvím merozoitů (exoerytrocytární merogonie). Uvolněné merozoity opakují asexuální reprodukci v orgánech a po několika cyklech část z nich napadá erytrocyty, ve kterých probíhá nepohlavní schizogonii. Parazitární metabolismus mění hemoglobin na žlutočerný pigment (hemozoin). Erytrocytární merozoity (počet je druhově charakteristický) uvolněné z porušených erytrocytů se mohou vrátit k exoerytrocytární merogonii, nebo opakují erytrocytární merogonii. Část z nich se mění v krvi na samčí a samičí gametocyty, ale jejich vývoj dál nepokračuje. Gametocyty některých druhů plasmodií deformují erytrocyty a odtlačují jádro k periférii. Po nasátí krve komárem pokračuje další vývoj. Gametocyty se v žaludku samičky komára uvolňují z erytrocytů a dozrávají v mikro- a makrogamety. Po kopulaci vzniklá zygota se postupně mění v pohyblivý ookinet, který proniká stěnou žaludku, mění s v oocystu, ve které postupným dělením vznikají sporozoity. Ty po prasknutí stěny oocysty se dostávají hemolymfou do slinných žláz vektora. Při sání krve je komár společně se slinami inokuluje do krve dalšího hostitele.

Inkubační doba závisí na druhu plasmodií a množství inokulovaných sporozoitů. Plasmodióza u ptáků nemá tak zhoubný charakter jako u savců a většinou probíhá bez výrazných klinických příznaků. Ojediněle se mohou pozorovat nejistá chůze, anorexie, netečnost, zvracení, dyspnoe, hemolytická anémie až úhyn. Patologický nález je charakterizován zvětšenou slezinou a nálezem vývojových stadií v postižených orgánech a erytrocytech.

Vývoj je podobný jako u plasmodií. Na rozdíl od nich však schizogonie probíhá pouze v endoteliálních buňkách krevních cév různých parenchymatózních orgánů (plíce, játra, slezina, kostní dřeň) a teprve merozoity vzniklé v endotelu napadají erytrocyty. V erytrocytech probíhá gametogonie za vzniku banánovitých gametocytů s tvorbou pigmentu (hemozoin) a bez změny tvaru napadeného erytrocytu. Sporogonie se uskutečňuje v mezihostiteli, kterým jsou nejčastěji klošovití (Hippoboscida) nebo pakomárcovití (Ceratopogonidae).

Infekce probíhají inaparentně nebo s mírnými klinickými příznaky jako jsou hemolytická anémie, tělesná slabost, vyhublost, anorexie, průjem a deprese. U závodních holubů je nápadná zhoršená kondice. Při pitvě se mohou zjišťovat zvětšená játra i slezina a pulmonální edém.

Schizogonie probíhá v makrofázích nebo extracelulárně v játrech, srdci, slezině, plicích, kostní dřeni a mozku; gametogonie v erytrocytech i leukocytech ptačího hostitele. Na rozdíl od Haemoproteus spp. neprodukují pigment a podstatně mění tvar infikované buňky, která se stává vřetenovitou. Jádro hostitelské buňky je přitlačeno k okraji. Sporogonie se uskutečňuje v mezihosteli, kterým jsou muchničkovití (Simuliidae) a pakomárci (Culicoides).

Výskyt onemocnění je častější v letních a teplých měsících. Po 6-10denní inkubační době se dostavuje horečnatý stav spojený s nechutenstvím, dyspnoe, skleslostí a ospalostí. Objevují se pohybové poruchy, často i křeče (opistotonus), anémie, žlutavý průjem a případně i úhyn. Někdy má nemoc mírnější průběh, zejména u starších ptáků, a může proběhnout beze ztrát. V krajinách, kde se nemoc vyskytuje častěji, zůstávají rezervoárem starší kachny domácí, popřípadě divoké kachny nebo jiní ptáci. Pitevní nález je charakterizován anémií, leukocytózou (přechodné zvýšení počtu leukocytů v krvi), zvětšenou slezinou a játry.