Kreativní techniky

Aleatoricismus je zahrnování náhodných elementů do kreativního procesu, speciálně v různých oblastech umění, jako je hudba, výtvarné umění a literatura. Nejpatrněji se aleatoricismus odráží v různých směrech avantgardy, jako např. v dadaismu a surrealismu. Například avantgardní hudebník John Cage skládal hudbu pomocí map hvězdné oblohy na papíru a házení kostkou, dadaisté psali své příběhy pomocí slov, které náhodně vytahovali z klobouku. Další techniky, jak zapojit náhodu při tvůrčím procesu, mohou být např. házení mincí, losování či náhodný výběr slov ze slovníku.

Improvizace je kreativní proces prováděný bez předchozí přípravy, který může být mluvený, psaný, vyjádřený v obrazech či zvucích[1]. Improvizace může vést k objevení nových myšlenek, vzorců chování a myšlenkových struktur. Je nejčastěji aplikována při tvůrčím procesu v hudbě či divadle. Spousta umělců používají improvizační techniky k odblokování toku kreativity.

Dvě hlavní domény, které užívají improvizaci:

• Improvizační divadlo je forma divadla, kde herci dávají prostor spontánním výstupům. Mnoho improvizačních technik se běžně nachází v osnovách dramatických výchov. U herců jsou pro vývoj schopnosti improvizovat potřebné dovednosti jako naslouchání, bystrost, sebevědomí a sebejistota a instinktivní a spontánní reakce na podněty.[2]
• Volná improvizace je kompozice prováděná v reálném čase. Hudebníci užívají improvizace k tvoření nových melodií napříč všemi možnými hudebními styly - nelze říci, že by improvizovaná hudba tvořila samostatný žánr. Dva současní hudebníci, kteří používají volné improvizace, jsou Anthony Braxton a Cecil Taylor.

Při řešení problému se zdá být jako nejjednodušší technika náhodných slov. Osobě, která je konfrontována s problémem, je prezentováno náhodně vygenerované slovo a doufá se, že z asociací problému a daného slova vzejde řešení. Tato technika je založena na asociativním myšlení, čili procesu získání informace z našeho vědění a automatické nalezení sítí, které spojují slovo a problém. Zatímco běžné asociativní myšlení generuje koncepty, které jsou spolu silně spojené a ne příliš originální, nepředvídatelnost náhodně zvoleného slova by mohlo vést k objevení nových asociací, které by se normálně automaticky nevynořily – čímž by mohly být spouštěčem pro nalezení nového, originálního řešení[3]. K pobídnutí kreativního myšlení při řešení problému může místo náhodného slova posloužit taktéž náhodný obraz, zvuk či předmět. [4][5]

Existuje mnoho nástrojů pro řešení problémů a metodik na podporu tvořivého řešení problémů:

• TRIZ (teorie, které jsou odvozeny z nástrojů, jako je ARIZONA nebo TRIZ rozpor matice)
• Kreativní Proces Řešení problémů (CPS) (komplexní strategie, také známý jako Osborn-Parnes-proces)
• Laterální myšlení, Edward de Bono
• Metoda šesti klobouků, Edward de Bono
• Herrmann Brain Dominance Instrument - dominance levé a pravé mozkové hemisféry
• Brainstorming a Brainwriting
• Thinking outside the box
• Business war games pro vyřešení problémů konkurence
• SWOT analýza
• Metoda USIT pro konvergentní kreativitu
• Myšlenkový experiment
• Pět W

Pro řízení projektů se k jejich úspěšnému vykonání využívají skupinové techniky. Příklady týmových metod mohou být: brainstorming, nominální skupinové techniky, Delfská technika, mapování mysli, diagram příbuznosti a vícekriteriální analýza variant.[6] Tyto techniky jsou uvedeny v Průvodce k Project Management body of Knowledge.[7]

Skupinové kreativní techniky mohou být využity i posloupně:

1. Shromáždění myšlenek a nápadů pomocí myšlenkových map
2. Pokračování v generování myšlenek nad mapou pomocí brainstormingu
3. Konstrukce strukturovaného diagramu k utřídění myšlenek
4. Identifikace nejdůležitějších myšlenek pomocí nominálních skupinových technik
5. Získání nezávislé zpětné vazby pomocí Delfské metody

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Creativity techniques na anglické Wikipedii.