Myšlenková mapa

Myšlenková mapa (někdy také mentální mapa) je grafické uspořádání klíčových slov, doplněné obrázky vyznačující vzájemné vztahy a souvislosti. Může být využívána například k učení, plánování nebo řešení problémů.

S vynálezem myšlenkových map přišel v 60. letech 20. století Tony Buzan. Od té doby jsou svými zastánci prezentovány jako „nejlepší pomůcka pro přemýšlení“. Myšlenkové mapy jsou graficky zpracovanou napodobeninou procesů probíhajících v mozku a jsou navrženy tak, aby mozek využíval maximum svých schopností. Opírají se o fakt, že lidský mozek myslí multilaterálně, nikoli lineárně.[1] Myšlenková mapa podporuje všechny funkce mozku, ať už hovoříme o paměti, kreativitě, učení či veškerém přemýšlení[zdroj?!].

Princip tvoření myšlenkové mapy

Do středu mapy zakreslíme klíčový objekt, jedná se o centrum naší pozornosti – jádro myšlenkové mapy, téma, nad kterým se chceme zamyslet nebo ho řešit. První myšlenku, která nás napadne, zaznamenáme nad pravý horní okraj jádra a tuto myšlenku rozvíjíme a heslovitě zaznamenáváme v daném ramenu, až do vyčerpání této myšlenky, přičemž jednotlivá hesla propojíme linkou. Další myšlenku zaznamenáme opět u jádra, pod první již vyjádřenou myšlenku. Začínáme hlavními tématy, jež s hlavním objektem přímo souvisí, a z nich pokračujeme dále vzdálenějšími motivy. Větve mají svá klíčová slova, popřípadě ilustrace. Jednotlivé klíčové pojmy jsou asociačními podněty, které by nám měly umožnit vybavit si celkovou informaci.[2] V koncepci myšlenkových map je jasně patrná metoda řetězení.

„ Několik vybavovacích hesel navzájem spojených v předem určeném sledu vytvoří asociační řetězec. Každé heslo umožní vybavit si vlastní informaci. “
— (Possin, s. 48)[2]

Zásady tvorby

Zde jsou uvedeny nezávazné zásady tvorby myšlenkových map: kreslit, vybarvovat, dodat mapám třetí rozměr, propojovat, nalézt svůj styl, hrát si, hierarchizovat, kategorizovat, kódovat, nestereotypizovat, asociovat, nadchnout se, používat centrální obrázek, tvořit tvary, tvořit jednoduše, trénovat.

Další zásady: psát tiskacím písmem, používat jedno klíčové slovo na větev, spojovat čáry, k mapám se vracet, odvázat se, nenudit se, nesnažit se být dokonalými, nepoužívat dlouhé fráze, nebýt monotónní ani negativní.

Stručný návod

Toto je tradiční postup tvorby mapy, který může být potřeba pozměnit, aby nejlépe vyhovoval individuálním záměrům člověka.

ručně kreslená myšlenková mapa
  1. Začít ve středu papíru hlavním námětem.
  2. Začít vpravo nahoře a postupovat s dalšími hesly podle pohybu hodinových ručiček.
  3. Využít obrázků, symbolů, kódů (nebát se je obkreslit z jiné mapy nebo se nechat inspirovat obrázky na internetu).
  4. Vybrat hlavní témata a zdůraznit jejich důležitost pomocí velkých, malých nebo tučných písmen.
  5. Využít barev.
  6. Vytvořit si svůj osobní styl tvorby myšlenkových map.
  7. Pro přehlednost lze jednotlivá hesla, vycházející z hlavního námětu v samostatných větvích, orámovat barevně.
  8. Označit mapu datem vzniku.
„ Použij myšlenkovou mapu – zachráníš strom. Používej myšlenkové mapy – zachráníš les. “
— (Buzan, s. 137)[1]

Výhody a nevýhody tvorby myšlenkových map

Mezi hlavní výhody myšlenkových map patří především fakt, že se díky nim lépe učíme a více si pamatujeme. Jasně zachycují podrobnosti jako celek, tím umožní mozku vnímat danou problematiku komplexně, čímž předchází mentálnímu nepořádku. Mozek vnímá souvislosti, které si může vzájemně asociovat. Šetří čas, ať už se jedná o jejich vytváření nebo učení. A to hlavní na závěr – myšlenkové mapy mozek jednoduše baví.[3] Je to akcelerátor myšlení, neboť mozek nemusí pracovat paralelně na různých aspektech tématu, ale postupně využívá soustředěnou kapacitu myšlení na jeden aspekt za druhým.

Mezi hlavní nevýhody zpravidla řadíme skutečnost, že se stávají nevyhovujícími v případě, že je potřeba do mapy vložit delší text. Nejsou dostatečně rozšířeny mezi populací, z čehož pramení, že jim většina lidí nerozumí a někteří se jim ani porozumět nesnaží, jelikož příliš lpí na svých zvycích. Není vždy úplně snadné plně porozumět cizí mapě. Vyhovuje především lidem s vizuálním typem paměti (90 % populace), diskriminuje typ auditivní, komunikativní a motorický. Navíc nelze všechna existující témata zobrazit hierarchicky.[3]

Srovnání s lineární tvorbou zápisu poznámek

Podle Buzana 95 % gramotné světové populace 21. století využívá tři základní nástroje zápisu poznámek. Mezi tyto nástroje patří:[1]

  • Lineární záznamy (psáno rovně, chronologicky, hierarchicky, dodržování gramatické správnosti)
  • Znaky (písmena, slova, čísla)
  • Kritické přemýšlení (větší důraz na uspořádání než na obsah)

Nejčastěji používáme slova, čísla, věty, řádky, seznamy, logiku, kritické myšlení a jedinou barvu.[1]

Mezi nevýhody lineárních zápisků patří to, že v kvantu textu před námi ukrývají klíčová slova nebo je rozdělují každé na jinou stránku, což brání proudu volných asociací a jejich vzájemnému propojování. Nudí nás, jedna stránka se podobá druhé. Z velkého množství poznámek pramení frustrace. Bezohledně plýtvají naším časem, zbytečně se jimi prodíráme, vracíme a ztrácíme se v nich. Kreativita a paměť zde dohromady nemají prostor. Jsou jednou z příčin ochladnutí lásky ke vzdělání. Využívají jen některé části mozku. Většinou je potřeba je doma znovu předělat v případě, že se mluvčí nechal vést volnými asociacemi, čímž v našem lineárním textu způsobil pořádný zmatek.[1]

Objektivní výhodou, kterou bychom v tomto druhu zápisu mohli nalézt je, že jsou snadno pochopitelné pro kohokoli, kdo si je přečte a jejich tvoření nevyžaduje velkou psychickou námahu.

Programy na tvorbu myšlenkových map

Následující svobodný software umožňuje vytvářet myšlenkové mapy:

  • Bubbl.us – umožňuje také sdílet mapy online.
  • Edraw Mind Map – silný a propracovaný nástroj zdarma.
  • FreeMind
  • Freeplane
  • Mind Map Architect
  • Pimki
  • VUE – Visual Understanding Environment (česky vizuální prostředí k porozumění)
  • Wikimindmap – umožňuje automaticky generovat mapy ze vzájemně provázaných článků z Wikipedií.
  • Wikka Wiki

Reference
  1. . Myšlenkové mapy: probuďte svou kreativitu, zlepšete svou paměť, změňte svůj život. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011, 213 s. ISBN 978-80-251-2910-4
  2. POSSIN, Wilfried. Paměť jako slon: speciálními technikami k dokonalé paměti. Vyd. 1. Překlad Hana Vočková. V Praze: Ikar, 2005, 181 s. ISBN 80-249-0483-7.
  3. BUZAN, Tony. Mentální mapování. Vyd. 1. Praha: Portál, 2007, 165 s. ISBN 978-80-7367-200-3.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.