Kramatorsk

Kramatorsk a přilehlé obce leží v údolí řeky Kazennyj Torec a jeho přítoků, obklopené kopci, mezi kterými jsou rokle. Nejnižší nadmořská výška 60 metrů je v obci Jasnogorka. Na březích řeky a jejích přítoků při obci Biljanka se vypínaly strmé svahy Křídové hory (Крейдяна гора), nyní zčásti deformované dlouhodobou těžbou. Hranice města leží v nejvyšších nadmořských výškách od 177,3 m do 199,1 m ve vesnici Vasylivska Pustoš.

Sídlo vzniklo roku 1868 při tehdy budované železniční stanici. Současný název se vyvinul z původních verzí Krom-Torskij (Кром-Торський) a Kram-na-Tori (Крам-на-Торі). Vznik prvních obcí oblasti dnešní Kramatorské aglomerace od druhé poloviny 19. století zapříčinila potřeba pracovních sil při těžbě křídy, keramické hlína okrového zbarvení a pískovce (na písek i na stavební kámen), které se dosud zpracovávají ve zdejších závodech. Vzácnější je alabastr (sádrovec drahokamové odrůdy). Těžba si vyžádala zbudování železniční trati.

Již v roce 1887 zde založila belgická akciová společnost W. Sterzer a synové první strojírenský podnik. Roku 1892 otevřeli němečtí podnikatelé Fitzner a Gamper první strojírnu, v roce 1898 slévárnu oceli a železné litiny. Strojírny dodávaly zařízení pro hutní provozy a uhelné doly. V dílnách se opravovaly i lokomotivy a železniční vagóny. V roce 1917 se výroba zastavila a byla obnovena v roce 1920. V roce 1926 získal Kramatorsk statut sídla městského typu. V roce 1929 v rámci 1. pětiletky vznikl Novokramatorský závod těžkého strojírenství, který je v současnosti komplexem různých továren, po něm vznikl Starokramatorský závod.

Na začátku 20. století měl Kramatorsk přes 12 000 obyvatel, jednu nemocnici, dvě školy, poštu a šest kostelů. Město se postupně modernizovalo a mělo v předvečer první světové války mj. meziměstskou telefonní ústřednu, fotbalový klub a kino. Roku 1926 Kramatogorsk získal statut obce městského typu, městem byl prohlášen roku 1932. Postupně se stal důležitým průmyslovým centrem (především strojírenství) a železničním uzlem. Od roku 1928 je zde zavedena tramvajová a trolejbusová doprava.

Železniční nádraží (2014)

Skála u obce Belokuzminovka

Dne 12. dubna 2014 za války na východní Ukrajině obsadili ozbrojení proruští demonstranti místní radnici a policejní stanici.[1] Po měsících bojů se však 5. července 2014 vojenské jednotky separatistů stáhly[2] a umožnily návrat ukrajinské vojenské posádky i obyvatel. 7. února 2015 ruská střela Tornádo, vypálená od hranic z obce Gorlivka, zasáhla skupinu lidí, vyžádala si 15 mrtvých a nejméně 63 zraněných. 1. května 2015 ukrajinští demonstranti strhli Leninův pomník.

Od čtvrtka 7. dubna 2022 čekaly na nádraží tisíce civilních obyvatel na evakuaci z důvodu ohrožení válečnou situací. Ruské rakety nádraží zasáhly. Zemřelo 50 lidí.[3]

Novokramatorský závod těžkého strojírenství je v současnosti komplexem různých továren, druhým největším výrobním podnikem je Starokramatorský závod.

• Chrám sv. Pantelejmona ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, největší ze čtyř chrámů
• Chrám řecké ortodoxní církve
• Dům kultury a techniky Novokramatorského strojírenského závodu (1950–1965, architekt D. M. Batalov)
• Pomníkyː obelisk obětem nacismu z let 1941–19̈43, Pomník vojákům Rudé armády z roku 1945 v podobě tanku, Pomník herci Leonidu Bykovovi (1928–1979), který se ve městě narodil.

Pohled na Kramatorsk z Medové hory