Krak (kníže)

Vyprávění o Krakovi začíná (v díle W. Kadlubka) po ukončení bojů s Římany. Kde bylo připomínáno, že prapůvodní slované, kteří osídlili Polsko si zvolili Kraka za svého knížete.[9] Následně W. Kadlubek popisuje ve zkratce události jiného velkého kmene, který byl jediný, který se mohl poměřovat s Poláky a to byli Gálové. V jisté době měli vkročit do Panonie, z čehož se pro W. Kadlubka vytvořil fakt válek tohoto slovanského (polského) kmene s Gály. Panonie byla ve středověku považována za kolébku Slovanů.[10] Tento stav měl mít za následek první rozvojové tendence, tedy snahu o vytváření vlastních kmenů. To byl důvod, proč Krak, který z nějakých neznámých důvodů nebyl v té době v Panonii (W. Kadlubek píše, že se vrátil z Korutan, bylo možné, že tam byl na vojenské výpravě[11]). Po návratu se rozhodl shromáždit všechny muže k rokování. Na této schůzce získal důvěru společenstva (W. Kadlubek mu vložil do úst slova: „svět bez slunce – to je jako země bez krále“[12]), a tím se prohlásil za krále.

Wincent Kadlubek přeložil do latiny jméno Krak do formy „Gracchus“ a pod tímto jménem vystupovala ona postava v jeho kronice. Nepochybně to mělo v touze připodobnit Kraka k jinému slovanskému zákonodárci a poručníkovi Tiberiovi Gracchusovi[13] (latinsky jménem Tiberius Sempronius Gracchus, polsky Tyberiusz Gracchus). Není bez významu fakt, že první informace o Krakovi se objevují v kronice W. Kadlubka, když popisuje války Poláků s Římany. Později, když boje přestaly, „Prapoláci“ měli obsadit určitá města, ve kterých se měli později ustanovit jako guvernéři. Zároveň si také vybrali knížete, kterým byl právě Krak. To však vyplývá z dalšího průběhu příběhu, kdy se Krak nerovnal nadřazenému postavení v kmeni[12], ale byl pravděpodobně jen jedním z guvernérů. Proto se Krak stal guvernérem s největší pravděpodobností v nějakém římském městě. Další věc je poukázáni na spojení s Římem a Tiberiuem Gracchusem, kdy v popisu Krakových prvních činů, po jmenování králem, bylo vydání zákona. První zákon, který vytvořil nový král, W. Kadlubek nazval převzetím formy a obsahu zákona od Římanů („Tak vznikl základ našich občanských práv a nastala doba jeho zrození“), zásady nového zákona byly založeny na zrušení otroctví a nespravedlnosti (za což bojoval také Tiberius Gracchus[14]). Tímto způsobem chtěl kronikář dát Krakově silnější historický základ.

právě W. Kadlubek poprvé používá pojem „Polsko“, které měl Krak přivést k „velké prosperitě“. Rozkvět však netrval dlouho, protože nově vytvořený stát narazil na nový problém a to v podobě netvora zvaného „všežravý“[15]. Jak píše kronikář, měl terorizovat poddané v Krakově svými velkými nároky na obětiny skotu, jehož dodávky vyžadoval každý týden. Kdyby nebyla oběť učiněna, jedl by tolik lidí, kolik by mu bylo dáno. V této situaci Krak poslal na netvora své syny, kteří se po neúspěchu v otevřeném boji se uchýlili k podvodu. Dali „všežravému“ jako obvyklá oběť, resp. naplnili kravskou kůže sírou, což netvora zabilo[16]. S tímto příběhem souvisí domněnka o bratrovraždě, které pak vedlo ke krátkému bezvládí v Krakově. Když jeho synové zabili netvora, mladší ze synů, toužíce po moci se vrhnul na staršího a zabil jej. Otci řekl lež, tedy že staršího bratra zabil netvor. Po Krakově smrti tento syn převzal vládu. Temné tajemství Lecha II. bylo brzy objeveno, byl souzen a vyhnán[14]. Navzdory všemu, láska lidu ke Krakovi a jeho rodině měla být tak velká, že vláda byla dána jeho dceři Wandě. Při této příležitosti W. Kadlubek poznamenává, že rozhodovacím centrem v této věci byl: „Senát, mocného a celého lidu“[14].

Na počest Kraka, po jeho smrti, bylo nad skálou, kde žil netvor, postaveno město. Podle Kadlubka, bylo město nazváno Gracchovia (Krakov)[17] a pohřební rituály za zesnulého krále byly prováděny tak dlouho, dokud město nebylo zcela dokončeno, a to do posledního domu[18]. Kronikář si poznamenal, že název města Krakov byl odvozen od křiku havranů, kteří přišli hodovat na mršině „všežravého“[19].

Kníže Krak byl jednou z postav trilogie Stanislava Pagačevského (polsky Stanisław Pagaczewski) o příhodách Baltazara Houby (polsky Baltazar Gąbka): Únos Baltazara Houby, Mise profesora Houky, Houka a létající talíře.

Historie Kraka inspirovala také Stanislava Šukalského (polsky Stanisław Szukalski) k napsání dramatu Krak, syn Ludole.

• 
  Alessandro Guagnini, Sarmatiae Europeae descriptio, Špýr, 1581
• 
  Krakus, dřevoryt, Chronica Polonorum (Maciej Miechowita)
• 
  Krakova mohyla
• 
  Pomník Kraka v Krakově (GPS 50.060725, 19.94115)
• 
  Vavelský drak, Ilustrace z roku 1550, Cosmographiae universalis libri VI, Sebastian Münster
• 
  Fire-breathing Smok Wawelski below Wawel Castle, slain in Krakus's days