Wincenty Kadłubek

Blahoslavený Wincenty Kadłubek, O.Cist. (1150/1160, Krakov – 8. března 1223, Jedrzejov) byl polský římskokatolický duchovní, člen cisterciáckého řádu a v letech 1208-1217 biskup v Krakově. V roce 1764 byl beatifikován.

Blahoslavený
Wincenty Kadłubek
O.Cist.
Emeritní biskup krakovský
Církevřímskokatolická
Diecézekrakovská
SídloKrakov
Jmenování28. března 1208
Uveden do úřadu1208
Emeritura1218
PředchůdceFulko
NástupceIwo Odrowąż
Zasvěcený život
Institutcisterciáci
Svěcení
Biskupské svěceníkvěten 1208
světitel Henryk Kietlicz
Vykonávané úřady a funkce
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jménoWincenty Kadłubek
ZeměPolsko
Datum narozeníasi 1050
Místo narozeníKrakov
Datum úmrtí8. března 1223
Místo úmrtíJedrzejov
Místo pohřbeníJedrzejov, Krakov
Národnostpolská
Alma materPařížská univerzita
Boloňská univerzita
Svatořečení
Beatifikace18. února 1764
bazilika sv. Petra
beatifikoval Klement XIII.
Svátek8. března
Uctíván církvemiřímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributybiskupská roucha
PatronSandoměře
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wincenty Kadlubek jako cisterciák a ctitel Ukřižovaného Krista a sv. Bernarda, votivní grafika, asi 1764

Život

Jeho životopis není v mnohém jasný. Jedna tradice mu připisuje šlechtický původ z rodu Růže (de Rosis) a druhá selský původ. Vzdělání získal na katedrální škole v Krakově. Následně také studoval svobodná umění a právo v Paříži a Boloni. Tato studia ukončil mistrovským titulem. Po vysvěcení na kněze nastoupil v Sandoměři, kde dosáhl úřadu probošta[1]. V roce 1208 byl zvolen biskupem krakovským. Prosazoval reformy církve, například zavádění povinného celibátu pro kněze a zastával se nezávislosti církve na světské moci. Rovněž v Polsku zavedl (dnes v celé katolické církvi běžný) zvyk udržování věčného světla před svatostánkem s Eucharistií. Roku 1215 se účastnil zasedání IV. lateránského koncilu.

V roce 1217 se vzdal biskupského stolce a v opatství Jędrzejów vstoupil do cisterciáckého řádu. Do kláštera došel z Krakova pěšky, v posledním úseku cesty mu z kláštera vyšel naproti průvod mnichů. V tomto klášteře prožil zbytek svého života. Zde také sepsal latinský spis o dějinách královského Polska Chronica seu originale regum et principum Poloniae, což je hlavní (ale nepříliš spolehlivý) pramen o polské historii v raném středověku.

Smrt a úcta

Zemřel v pověsti svatosti. Nebyl pohřben do společné hrobky mnichů, ale odděleně od nich v chóru klášterního kostela mezi chórovými lavicemi. V dubnu roku 1633 byla jeho hrobka z podnětu tehdejšího jedrzejowského opata otevřena a jeho ostatky prozatímně uloženy mezi relikvie v klášterní pokladnici. Dne 19. srpna téhož roku pak byly jeho ostatky přeneseny do nově zřízené tumby před oltář Ukřižování Krista v nově přistavěné severní kapli jedrzejowského klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Část jeho ostatků se později dostala do katedrály na Wawelu v Krakově a další ostatek do katedrály v Sandoměři. V roce 1764 byl Wincenty papežem Klementem XIII. beatifikován, roku 1934 mu byla zasvěcena severní kaple jedrzejovského klášterního chrámu.

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Sales-Doyé, s. 312

Literatura

  • Cistercium Mater Nostra 2/2008
  • Franz von Sales Doyé: Heilige und selige der römisch katholischen Kirche. Díl II, Leipzig b.d., s. 312
  • PROKOP, Krysztof R. (red.): Mistrz Wincenty Kadłubek. Człowiek i dzieło, pośmiertny kult i legenda. Materiały z sesji naukowej Kraków 10 marca 2000

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.