Krakovské povstání

Krakovské povstání (polsky powstanie krakowskie nebo rewolucja krakowska) ve dnech 20. února až 4. března 1846 bylo povstání části polských obyvatel Krakova proti rakouské nadvládě. Povstalci pocházeli především z vyšších vrstev polské společnosti, zatímco polští nevolníci se většinou připojili na stranu Rakušanů. Kromě národních požadavků usilovali povstalci i o reformy inspirované francouzskou revolucí, zejména o zrušení nevolnictví a zavedení všeobecného volebního práva.

Krakovské povstání
Edward Dembowski vede povstalce, soudobá ilustrace neznámého autora
trvání: únor 1846 místo: Svobodné město Krakov (dnešní Polsko) výsledek: rakouské vítězství
strany
Národní vláda republiky Polské polské milice a selští vzbouřenci	Rakouské císařství Rakouské císařství rakouská císařská armáda Rusové a polští selští loajalisté
velitelé
Jan Tyssowski Edward Dembowski †	Ludwig Collin Ludwig von Benedek
síla
neznámá, odhadem několik tisíc	neznámá, odhadem několik tisíc
ztráty
1 000–2 000	neznámé

V čele povstání stála takzvaná Národní vláda republiky Polské (Rząd Narodowy Rzeczypospolitej Polskiej), jejímž hlavním představitelem byl Jan Tyssowski. Z dalších polských vůdců se proslavil levicový literát Edward Dembowski, který během bojů padl. Rakouská vojska vedl Ludwig von Benedek. Rozhodující bitva proběhla 26. února u vesnice Gdów a povstalci v ní byli rychle rozprášeni. 3. března obsadili Krakov Rusové a o den později Rakušané, čímž povstání skončilo.

Po potlačení krakovského povstání vypukla ještě selská vzpoura proti statkářům, zvaná haličská řež (Rzeź galicyjska nebo Rabacja galicyjska), při níž vzbouřenci zabili asi 1000 šlechticů a zničili kolem 500 panských domů.

Státoprávním důsledkem povstání bylo 16. listopadu 1846 podepsání smlouvy mezi Ruskem a Rakouskem, jíž se rušil status Krakova jako svobodného města a krakovský region byl připojen k Habsburky ovládanému Království haličskému. Šlo ovšem o vážné porušení dohod Vídeňského kongresu z roku 1815, což vyvolalo v evropské politice napětí. Habsburkové na anektovaném území vytvořili Velkovévodství Krakovské, jež přetrvalo až do rozpadu monarchie v roce 1918.