Východní Anglie (království)

Východní Anglie (staroanglicky Ēast Engla Rīce, tj. Království Východních Anglů, latinsky Regnum Orientalium Anglorum) bylo jedním z raně středověkých sedmi anglosaských království. Bylo pojmenováno po vlasti Anglů v oblasti severního Německa a zahrnovalo Norfolk a Suffolk. Po svatbě východoanglického prince Etheldreda se stal součástí království i Isle of Ely. Po tomto království je pojmenován region Východní Anglie.

Království Východních Anglů Ēast Engla Rīce (ang) Regnum Orientalium Anglorum (la) ←  6. století–918  →
geografie Mapa království Východní Anglie 6. století – 918
hlavní město:	Rendlesham, Dommoc
obyvatelstvo
národnostní složení:	Anglosasové (dříve Anglové), Dánové
jazyky:	staroangličtina, latina
náboženství:	staroanglosaské (původní), katolické (Anglosasové), staroseverské (Dánové)
státní útvar
státní zřízení:	dědičná monarchie
mateřská země:	nezávislý stát (6. století–869) Dánské království (869–918) Mercie (654–655, 794–796, 798–825) Danelaw a Dánské království (869–918)
státní útvary a území
předcházející: subrománská Británie následující: Wessex

Království bylo založeno asi roku 520 spojením jižní a severní části oblasti obydlené Angly v předchozím století. Po krátkou dobu, po vítězství roku 616 nad Northumbrií, se stala Východní Anglie nejmocnějším královstvím Anglie a jeho král se stal svrchovaným pánem Anglosasů. V následujících čtyřiceti letech ale byla dvakrát poražena Mercií a to vedlo k jejímu oslabení až do roku 794, kdy dal panovník Mercie Offa zabít jejího krále Ethelberhta a ovládl Východní Anglii sám.

Británie okolo roku 800

Nezávislost království byla obnovena úspěšnou vzpourou proti Mercii v letech 825 až 827. V listopadu 870 Dánové zabili krále Edmunda a ovládli království. Sasové obnovili vládu nad Východní Anglií roku 920, ale znovu ji ztratili v letech 1015 až 1017, kdy byla dobyta Knutem Velikým.