Kostel svatého Matěje (Bechyně)

Okolí místa, kde stojí kostel svatého Matěje, bylo osídleno již v prehistorických dobách. Důkazy v podobě keramických předmětů, pece z 1. století př. n. l., nádrže na vodu či laténského pohřebiště přinesla rekonstrukce náměstí v roce 2011.[3] Při archeologickém průzkumu se našly i stopy událostí z období středověku, konkrétně stopy velkého požáru, který zřejmě postihl město ve 20. letech 15. století, tj. v husitských dobách.[4]

Panorama Bechyně z roku 1798 se zámkem a kostelem sv. Matěje. Autor: Lovro Janša (Lorenz Janscha), obraz ze sbírek Slovinského národního muzea.

Základ stavby kostela svatého Matěje tvoří pozdně gotické síňové dvojlodí s pětibokým presbytářem s opěráky, hranolovou věží na severní straně a s obdélnou patrovou oratoří na jižní straně.[5] Původní gotický kostel byl na tomto místě vybudován koncem 13. nebo začátkem 14. století pravděpodobně na místě starší stavby.[1]

První rozsáhlou přestavbou prošel kostel v letech 1613–1615. Přestavbu, kterou z větší části financoval majitel bechyňského panství Adam ze Šternberka spolu s hejtmanem Ondřejem Holušickým, provedl stavitel Jan Schütz z Českých Budějovic. Kromě klenby, kněžiště a kůru z tohoto období pochází také pětipatrová věž, která byla přistavěna k severovýchodnímu rohu kostela. V jednom z horních pater věže bylo obydlí hlásného, které bylo využíváno až do 20. století.[5]

Další významnou přestavbou prošel kostel sv. Matěje v roce 1740, kdy byl nad zdmi presbytáře vybudován směrem do náměstí plasticky bohatě zdobený štít s výklenkem, určeným pro sochu sv. Matěje. V letech 1741–1743 byla stavba doplněná barokní cibulovitou bání, pobitou plechem.[1][5] Přístavky na severní a západní straně kostela pocházejí z 19. století.[6]

Zvony v kostelní věži

Náměstí v průběhu rekonstrukce (stav prací v září 2011)

Děkanský kostel se svou vysokou věží tvoří z urbanistického hlediska významnou dominantu města Bechyně. Kostel je presbytářem obrácený do náměstí. Vevnitř je kostel je sklenutý síťovou klenbou na žebrech hruškovitého profilu. V západní části kostelní lodi je renesanční kruchta, umístěná na šesti toskánských sloupcích s nepravidelnými půlkruhovými arkádami. Na severní straně kostela je pravoúhlý portál, který vede do sakristie, postavené kolem roku 1613. Sakristie byla sklenuta jednoduchou křížovou hřebínkovou klenbou bez žeber. V sakristii se nachází hliněný reliéf s postavou Panny Marie, který pochází z konce 16. století.[6]

Vnitřní zařízení kostela je převážně ze 16. až 18. století. Cínová křtitelnice, zdobená reliéfy, je z roku 1555. Obraz „Klanění králů“, pravděpodobně dílo vlámského malíře Cornelise de Vose (1584–1651), v dřívějších dobách nesprávně připisované Petru Brandlovi, pochází zřejmě z let 1620–1630.[6] Většina zařízení, jako oltáře, sochy apod., je z doby barokní přestavby kostela kolem roku 1740.[5] Toto vybavení zahrnuje hlavní oltář, mensu s tabernáklem a sochami andělů, boční oltáře Svaté rodiny, sv. Kateřiny a sv. Bernarda. Boční oltář Panny Marie na severní straně lodi je doplněn sochami svatých a obrazem černé Madony. Kazatelna je ozdobena sochami evangelistů a figurálním reliéfem.[6] Hranolová věž je opatřená na nárožích pilastry, na vrcholu věže je pod bání ochoz s arkádami na sloupcích.[6] Věž i s bývalou, částečně rekonstruovanou světničkou věžníka a s prostory zvonice je během letní sezóny zpřístupněná veřejnosti.[5]

Ve štítě presbytáře, obráceném k náměstí, je umístěna dřevěná socha sv. Matěje z doby kolem roku 1740.[6] Před kostelem stojí socha svatého Jana Nepomuckého. Jedná se o unikátní terakotovou plastiku pravděpodobně z doby kolem roku 1780, která zřejmě nahradila původní sochu z roku 1737. Tato socha, která je ukázkou bechyňské hrnčířské tradice, byla původně umístěná před hostincem Na růžku a na náměstí před kostel sv. Matěje byla přesunuta až v roce 1938.[7]

• 
  Ulice Dlouhá a Táborská na jihozápadě
• 
  Východní fronta domů na náměstí
• 
  Severní strana náměstí (rekonstrukce v r. 2011)
• 
  Bechyňský zámek a jižní strana náměstí
• 
  Pohled na severovýchod k bechyňskému mostu
• 
  Ulice Dlouhá a Plechamr na severozápadě