Kostel svatého Lukáše (Svárov)

Svárovská farnost je prvně písemně doložena v roce 1352,[2] předpokládá se však, že kostel stál v obci dříve, možná už v polovině 13. století. Do konce 14. století existuje o farnosti dostatek informací, ale s nástupem husitství zmínky o farnosti končí. Kostel byl pravděpodobně během husitských válek poškozen a následně opraven. Další informace o kostele pocházejí až z počátku 17. století, kdy Svárov patřil kladenské větvi rodu Žďárských ze Žďáru. 1625 nechal Florián Jetřich Žďárský ke kostelu přistavit jižní půlkruhovou kapli a oltář zasvěcený sv. Rochovi a sv. Šebestiánu, patronům proti moru.[2][3] Předtím nechal zvětšit presbyterium do dnešních rozměrů a pod presbyteriem byla zřízena hrobka Žďárských. Ale ještě za třicetileté války, roku 1631, byl kostel značně poškozen. Až v roce 1662 bylo přikročeno k opravě kostela.[3] Další přestavby se kostel dočkal roku 1717,[2] kdy Svárov patřil rodu Sasko-Lauenburskému. V roce 1734 nechala Anna Marie Františka Toskánská postavit novou budovu fary, původní fara zanikla za třicetileté války.[2]

Od 1. října 1950 byl Svárov neobsazenu farností, poslední farář Dr. Brabec byl uvězněn a farnost administrovali faráři z Unhoště. V roce 2009 je farnost Svárov zrušena a je sloučena s farností Unhošť.[3]

V roce 1990 byl kostel vykraden, a proto bylo veškeré zbylé hodnotné vybavení interiéru uloženo v depozitáři Arcibiskupství pražského. 24. ledna 2000 došlo k požáru vzniklému od hořící svíce, kdy shořel hlavní oltář. Po roce 2010 se díky iniciativám místních občanů (např. Spolek svárovského zvonu, Nadace sv. Martina) a obecního úřadu začala novodobá etapa oprav kostela a areálu hřbitova. V roce 2013 byl na základě obecní sbírky odlit, vysvěcen a rozezněn nový zvon sv. Lukáš[4] v kostelní věži. Průběžně probíhaly opravy střechy, na střechu byl instalován pozlacený kříž a zrenovována věžička. V roce 2017 byly pořízeny vitráže do oken v kapli sv. Jana Nepomuckého, autorem návrhu je prof. Milan Knížák. Realizaci provedlo Umělecké sklenářství Jiřička – Coufal z Prahy. Vitráže představují sv. Rocha a sv. Šebestiána, kterým byla kaple původně zasvěcena. Do čtyř oken v presbyteriu přijdou vitráže představující čtyři evangelisty, autorem návrhu je doc. Milan Peric, provedení opět Umělecké sklenářství Jiřička – Coufal. Vitráže evangelisty. Lukáše a evangelisty Marka byly již instalovány ke konci roku 2017, zbylé dvě vitráže mají být instalovány na jaře 2018. V kostele probíhají nepravidelně mše, koncerty, výstavy. V kostele instalováno několik novodobých obrazů od doc. Milana Periče.

Kostel je jednolodní, s pětibokým presbytářem, čtvercovou sakristií a obdélnou předsíní po severní straně lodi.[5] Sakristie a předsíň mají fasádu vyvrcholenou společným trojúhelníkovým štítem.[5] Na západní straně lodi je hranolová věž, ve které byly původně 3 zvony. Do roku 2013 se zachoval jen umíráček o hmotnosti 35 kg z r 1690, v roce 2013 byl instalován nový zvon o hmotnosti 120 kg. Na jižní straně je kaple sv. Jana Nepomuckého. Kolem kostela je dnes již nepoužívaný hřbitov s pozůstatkem několika hodnotných náhrobků. V areálu hřbitova byla také barokní kostnice a márnice, vzhledem ke špatnému stavu zbořena ve druhé polovině 20. století. Celý areál je obehnán zdí se vstupní barokní branou, zdobenou na jižní straně slunečními hodinami.

Interiér kostela se skládá z presbyteria, hlavní lodi, kruchty s varhanami a kaple sv. Jana Nepomuckého. V presbytáři býval barokní oltář z let 1744–45, původně zasvěcený svatému Janu Nepomuckému, přenesený sem v roce 1789 z augustiniánského klášterního kostela sv. Václava v Praze Na Zderaze poté, co byl klášter v důsledku reforem císaře Josefa II zrušen. Do oltáře byl rok poté pořízen nový obraz od Fr. Kunze, znázorňující sv. Lukáše, jak maluje Pannu Marii s Ježíškem. V nástavci oltáře byl obraz Nejsvětější Trojice, po stranách pak sochy Sv. Otýlie a sv. Kláry. Oltář v roce 2000 shořel a dnes je v presbyteriu kopie původního obrazu a původní oltářní mensa s reliéfem svržení sv. Jana Nepomuckého z Karlova mostu. Do stěn presbytáře byly v roce 1855 zasazeny náhrobky, které původně kryly vstup do hrobky Žďárských. V hlavní lodi se z poloviny 18. století zachovala rokoková kazatelna a barokní dřevěná křtitelnice.

Boční kaple z roku 1625 byla původně zasvěcena sv. Šebestiánovi a sv. Rochovi, patronům proti moru. V r. 1740 bylo zasvěcení změněno ve prospěch barokního světce sv. Jana Nepomuckého. Původní oltářní obraz byl přemístěn na boční stěnu kaple a do oltáře byl vsazen nový obraz, autora je neznámý. Oltář byl doplněn sochami sv. Prokopa a sv. Matěje, na římse pak sochami sv. Víta a sv. Vojtěcha. Z uvedeného je v kapli oltář bez obrazů, soch a relikviářů. Na východní stěně kaple je malba na dřevě Panny Marie Ochranitelky, instalovaná v polovině 18. století.[6]

V kostele není a nebyla křížová cesta.

• Příběh kostela sv. Lukáše ve Svárově, vydal Spolek svárovského zvonu, vydáno 2014
• ThDr. Antonín Podlaha: Posvátná místa Království Českého, Řada první, Arcidiecéze Pražská, díl VII, Vikariát Slánský, str. 103 -109, vydáno 1913

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Lukáše na Wikimedia Commons
• prezentace na téma historie kostela
• NPÚ, popis památky
• web Spolku svárovského zvonu
• nadační fond sv. Martina, Ptice
• Umělecké sklenářství Jiřička - Coufal