Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Libotenice)

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je barokní kostel z roku 1703, jehož autorství je připisováno Octavio Broggiovi. Kostel, který je nemovitou kulturní památkou České republiky, leží asi 700 metrů severně od obce Libotenice.[1]

Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské
v Libotenicích
Místo
StátČesko Česko
KrajÚstecký kraj
OkresLitoměřice
ObecLibotenice
Souřadnice50°29′3,01″ s. š., 14°13′58,44″ v. d.
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátlitoměřický
FarnostLibotenice
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace:
o bohoslužbách
o Noci kostelů
Současný majitelfarnost Libotenice
Architektonický popis
ArchitektOctavio Broggio
Stavební slohbaroko, rokoko
Výstavba17021703
Specifikace
Stavební materiálzděný
Další informace
Kód památky20236/5-2151 (PkMISSezObrWD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dějiny kostela

Libotenice na Müllerově mapě Čech z roku 1720. Nad obcí je zakreslen i kostel svaté Kateřiny. Mapová sbírka Historického ústavu AV ČR na CD-ROM, sekce VIII

Na místě dnešního kostela stál starší farní a hřbitovní kostel svaté Kateřiny z roku 1273, který patřil k obci Chodžovice. Obec zanikla v době husitských válek. Původně dřevěný kostel na opukových základech byl v roce 1591 přestavěn[2][3].

Po bitvě na Bílé hoře byl veden jako filiální k farnosti Dolánky.[4] Protože kapacita kostela ani po přestavbě nedostačovala, nechal jej doksanský probošt Bruno Kunovský v roce 1702 zbořit a na jeho místě zbudovat nynější kostel. Autorem byl architekt a stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic. Kostel, stojící na levém břehu Labe poblíž lužické obchodní stezky, vedoucí z Prahy přes Lužici na sever k moři, byl dokončen a vysvěcen v červnu 1703. Na jih od kostela stojí zděná zvonice. Matriky zde byly vedeny od r. 1738, fara zřízena r. 1787.[4]

Kostel pak byl spravován doksanským klášterem nebo litoměřickým arcijáhenstvím. Jedinou pozdější stavební úpravou bylo proražení bočních oken, které mělo zajistit větší prosvětlení interiéru.[5]

V roce 1968 byl kostel opuštěn a následně zdevastován. Koncem 80. let 20. století byly učiněny kroky k jeho záchraně. Kostel byl opraven v devadesátých letech. Od katolické církve si jej pronajal Památkový ústav v Ústí nad Labem, byla zde zřízena galerie funerální plastiky a expozice o historii kostela a jeho rekonstrukci. Dále se tady konaly slavnostní mše, příležitostné koncerty a výstavy. Ve zvonici byl zřízen byt správce.[6]

Vzhledem k umístění kostela na břehu řeky Labe byl kostel již v minulých stoletích poškozován povodněmi, v poslední době v letech 2002 i 2013.[5][7]

U odbočky ze silnice ke kostelu se nacházela Libotenická borovice.

Bohoslužby

Bohoslužby se zde „do příchodu vlastního faráře“ nekonají pravidelně. Kostel je spravován excurrendo z Doksan.[8]

Odkazy

Reference

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2013-07-11]. Identifikátor záznamu 131053 : Kostel sv. Kateřiny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  2. SOMMER, Johann Gottfried. Das Königreich Böhmen. Svazek I. - Leitmeritzer Kreis. Prag: J.G. Calve’sche Buchhandlung, 1833. 408 s. Dostupné online. S. 29.
  3. MATĚJKA, Bohumil. Soupis památek, svazek 4. Politický okres roudnický, I. díl. Praha: Archaeologická kommisse, 1898. Dostupné online. Kapitola Libotěnice - Kostel, s. 140–142.
  4. Římskokatolická farnost Libotenice [online]. Biskupství litoměřické. Dostupné online.
  5. Kostel sv. Kateřiny Alexandrijské [online]. hrady-zamky.cz. Dostupné online.
  6. FLESAR, Stanislav. Bydlení v kostele - alternativa pro záchranu sakrálních památek. In: Nová využití pro staré kostely. Ústí nad Labem: Albis International, 2002. ISBN 80-86067-67-X. S. 154–155.
  7. MICHÁLKOVÁ, Jana. Povodeň 2013: zatopené kostely v litoměřické diecézi. Webové stránky Biskupství litoměřického [online]. Dostupné online.
  8. Aktuality [online]. Farnost Doksany. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.