Kostel svaté Kateřiny (Vlastibořice)

Průčelí kostela ve Vlastibořicích

Bok kostela ve Vlastibořicích

Zvonice v areálu kostela ve Vlastibořicích

O vzniku kostela sv. Kateřiny se uvažuje od 12. do 14. století, přičemž roku 1352 odvádí papežský desátek. Stavebníky tohoto kostela byli místní zemani. V kostele lze najít pozůstatky, které snad připomínají románskou stavbu: Má kamenný oltář a románský oblouk (ovšem ten byl zřejmě v 18. století zcela obnovený). Dočkal se řady stavebních úprav, asi v 16. století, kolem poloviny 18. století i v 19. století. V druhé polovině 17. a v 18. století nebyl kostel obsazen knězem (administrován byl z kostela v Loukově). V roce 1789 byla vytvořena lokálie, která byla v roce 1855 povýšena na faru.[1]

Jednolodní podélná stavba s trojbokým závěrem, sakristií na severu a předsíní na jihu.[2]

Presbytář s opěráky je v rozích sklenut křížovou klenbou s hřebínky. Loď má plochý strop. Sakristie a předsíň mají valenou klenbu s lunetami.[2]

Část vnitřního vybavení pochází z období barokní přestavby kostela v polovině 18. století. Hlavní oltář má rokokový retábl, dříve se sochami sv. Václava, sv. Prokopa, sv. Barbory a sv. Otýlie (dnes v depozitářích v Litoměřicích). Nacházejí se na něm pozoruhodné řezby z období kolem roku 1760. Nad nimi je v novém pseudorokokovém rámu obraz sv. Kateřiny od Konstantina Buška roku 1910. Dva rokokové rámové boční oltáře jsou s řezanými anděly. Kazatelna je rokoková a jsou na ní reliéfy sv. Augustina a Rozsévače (dnes ukraden) z 2. poloviny 18. století. Křížovou cestu v roce 1910 vytvořili bratři Dominik a Konstantin Bušek (dnes v Litoměřicích),[2] v roce 2006 vytvořili studenti Gymnázia a SOPŠg Liberec nové malované obrazy cesty.

Čtyři náhrobníky umístěné druhotně za oltářem ve zdi jsou ze 16.–17. století, patří příslušníkům rodu Kyjů (von Kyaw). Jedná se o dva renesanční figurální náhrobníky muže a ženy z roku 1580 s českými nápisy a dětské (dívčí) figurální náhrobníky z roku 1616 a 1619 s německými nápisy.

Náhrobek rodiny Bušků na hřbitově

Kolem kostela je hřbitov. Je obklopený roubenou ohradou, která je chráněna šindelovou stříškou. Místní márnice je barokní z 18. století. Je zděná a má okosené konkávní rohy.[2]

V areálu hřbitova okolo kostela se nachází také dřevěná barokní zvonice ze 17. století, která je, díky velmi mohutné konstrukci, dominantou kostelního areálu. První písemná zpráva o existenci zvonice ve Vlastibořicích pochází z roku 1632. Vzhledem k tomu, že zdejší farní kostel zřejmě nikdy neměl věž, lze předpokládat existenci obdobné stavby nejméně od 2. poloviny 15. století. Současná zvonice vznikla (snad na místě starší) je z roku 1671. Stojí v jihovýchodním koutě hřbitovní zdi. Její současný vzhled je výsledkem rekonstrukce v roce 1762. Je lidová s roubeným čtvercovým přízemkem a bedněným hranolovým patrem s jehlancovou střechou.[2]

Ve zvonici se dochoval nejstarší ze zvonů (z druhé poloviny 15. století, nanejvýš ze začátku 16. století) s českým nápisem a reliéfem sv. Václava. Rekvírovány byly dva za první války (zejména cenný byl velký zvon sv. Kateřina od Valentina Lissiacka), v roce 1927 pořízeny nové, ty ale byly také rekvírovány za druhé války (poté již nové nepořízeny).

Budova obecního úřadu ve Vlastibořicích, dříve fara

Naproti kostelu stojí bývalá fara. Po rekonstrukci se stala sídlem obecního úřadu.