Kostel Zvěstování Páně (Olomouc)

Kapucíni přišli do Olomouce v roce 1614. Původní olomoucký kapucínský klášter, který stál na předměstí před městskými hradbami u Střední brány, byl zbořen v roce 1642 po obsazení města Švédy. Nový konvent s kostelem Zvěstování Páně, umístěný již ve městě, začali kapucíni stavět v roce 1653. Vykoupili za tím účelem 19 domů na Dolním náměstí. Stavba byla financována z almužen a peněžního daru vídeňského obchodníka, který rok před tím vstoupil do řádu jako bratr Electus.[2]

První mše v kněžišti byla sloužena v listopadu 1655, k dostavbě a vysvěcení chrámu došlo až roku 1661. [2]

freska na průčelí

V kostele bylo možno podle regulí řádu používat zpočátku jen přenosné varhany. Teprve v roce 1814 byl upraven kůr pro hudebníky a v roce 1858 pořízeny nové varhany, které byly v roce 1913 nahrazeny novým nástrojem z dílny Jana Tučka staršího z Kutné Hory.[2]

V roce 1843 byl upraven prostor před vstupem do kostela z náměstí. V roce 1926 byl kostel obnoven u příležitosti 700. výročí smrti sv. Františka z Assisi. Nad portál byl namalován freskový obraz Zvěstování Panny Marie, dílo olomouckého malíře Jano Köhlera. V roce 1933 byl před kostelem instalován dřevěný kříž k výročí ukřižování Ježíše Krista. [2]

Po nástupu komunistického režimu museli kapucíni klášter opustit. Zatímco kostel zůstal otevřený pro veřejnost a sloužil svému účelu, klášter zabral stát a postupně se v něm vystřídalo několik institucí. Teprve po sametové revoluci kapucíni mohli uplatnit nárok na vrácení svého majetku, který jim byl soudem přiznán v roce 1995. [2]

V roce 2012 dostal kostel novou fasádu světle šedé barvy a v následujícím roce byla opravena terasa i čelní stěna.[3]

Jednolodní bezvěžový kostel Zvěstování Páně má typický styl řádové kapucínské architektury s charakteristickým trojúhelníkovým štítem. Průčelím je obrácen do Dolního náměstí, za odsazeným pravoúhlým kněžištěm se nachází klášter, který je vůči chrámu otočen o 45 stupňů.[4] Kostel stojí na vyvýšené terase, na kterou se z náměstí vstupuje schodištěm. Zeď terasy, zakončená zábradlím, tvoří přímou frontu se sousedními domy na jihovýchodní straně náměstí. Hlavní portál má ostění se segmentovou rozeklanou supraportou s jetelovým křížem uprostřed. V nadpraží je letopočet 1658. Nad portálem je obdélná freska Zvěstování P. Marie. Po stranách fresky jsou dvě obdélníková okna a nad ní kulaté okno se vsazeným tlapatým křížem. Nalevo od kostela je zřízen vstup do prostor kláštera, vpravo je u zdi vztyčen velký dřevěný kříž.

interiér kostela

Loď kostela má stěny prolamované širokými mělkými nikami, ve střední části jsou k ní připojeny dvě protilehlé boční kaple. Nad hlavním vstupem je vestavěna dřevěná kruchta s varhanami. Loď i presbytář sklenuty valenou klenbou s lunetami, kaple mají křížové klenby s mírně vystouplými hřebínky. Kaple jsou zasvěceny sv. Františkovi z Assisi a sv. Šebestiánovi. V presbytáři je umístěn oboustranný oltář, oddělující prostor pro společné modlitby řeholníků od prostoru přístupného laickým věřícím. Po stranách presbytáře jsou oratoře, na západní straně je připojena sakristie. Umístění kostela na zvýšené terase umožnilo vybudovat pod podlahou lodi kryptu. [2]

Dřevěný hlavní oltář pochází z roku 1756, vyrobil ho olomoucký truhlář Josef Wesenberger. Oltářní obraz byl vytvořen v roce 1661 v dílně vídeňského malíře Tobiase Pocka. Na vítězném oblouku je umístěna freska znázorňující smrt sv. Františka, nad bočními kaplemi smrt sv. Josefa. Malby na oknech v bočních kaplích představují sv. Františka, sv. Alžbětu, sv. Ludvíka a sv. Cyrila a Metoděje.[2]